Básničky, povídky a věci jim podobné

Snad už více není žádný převtělení

8. května 2017 v 23:49 | Xerodoth Sigmius
Sigmův poetický krok zpět. Napsaný víceméně z fleku dnes odpoledne v Indigu. Věci v mém životě se tak nějak začaly přemisťovat, měnit a nahrazovat. A já jsem bytost, kterou změny děsí. Navíc mám nějak pocit, že moje hlava trochu umělecky stagnuje a já nedělám poslední měsíce nic jiného než psaní Issues a korekci Duše, abych mohl odeslat finální verzi. Tolik k deníčkovému zápisu.

Hrouda

8. dubna 2017 v 19:12 | Xerodoth Sigmius
Pracovní poetická asociace, kterou roztírám po většině svých sociálních sítí, nenechte se rušit a pokračujte v činnosti.

Mozky v kádi

26. března 2017 v 18:57 | Xerodoth Sigmius
Dneska ráno, když jsem se vracel ze Slam poetry, kterou jsem uzavřel svou letmou účast na Žižkovské noci, jsem vymyslel báseň. Protože s jarem vystrčilo růžky mé poetické období. A i když většinu svých básní teď postuji s několika dalšími lidmi na jiný blog, protože jsou mimo můj styl, tuhle dám sem.

Mimochodem, asi jsem to psal, nevím jestli sem, ale na své další sociální sítě určitě. Sháníme pseudopoety, kteří si buď nechtějí zakládat blog, nebo občas napíší něco, co nechtějí publikovat pod svým obvyklým jménem. Nebojte se mi napsat a po domluvě to můžeme publikovat tam. Pod vámi zvoleným nickem.

Krátce a bez rýmu V.

14. března 2017 v 21:17 | Xerodoth Sigmius
Mám pocit, že mý poetický střevo se s blížícím se jarem pomalu probouzí k životu, ale ne tím způsobem, kterej bych chtěl. Ale pořád asi lepší volnoverš než žádnej verš.

Velvet, pt. 4

21. prosince 2016 v 20:15 | Xerodoth Sigmius
Poslední dobou docela přemýšlím nad založením Wattpadu. Ale jak tak vidím ty úlovky odtamtud, to hnízdo prepubertálních fanfikcí a jiného balastu, říkám si, že to asi není komunita, se kterou bych chtěl mít co dočinění. Ale možná to nakonec v nějakém sebedestruktivním gestu udělám.

Jinak po téhle části Velveta už nemám napsáno nic dopředu. Takže navrátím svůj blog do původního stádia mrtvého brouka, pokud se nestane zázrak, který by z mého života udělal něco, o čem se dá blogovat. Heh.

Velvet, pt. 3

17. prosince 2016 v 23:30 | Xerodoth Sigmius
Psaní Velveta jde poněkud pomalu. Je to možná ze dvou následujících důvodů:
1. Velvet nespadá (zatím) do žádné části mého příběhového multiversa. Nespadá pod Asphodel (třísetstranovou sérii šesti příběhů, jehož neotesaná a gramaticky špatná verze hnije na mé Spalovně, kterou jsem tvořil mezi patnáctým a dvacátým rokem), ani do Manifestu/Duše. Ale to bude dle mého jen otázkou času.
2. Není to má klasická tématika. Nechci říct, že to není příběh v Sigmově stylu. Přece jen hlavní postava není heroická, je to v podstatě labilní traged vržen do víru událostí a musí se s ním vypořádat za pomocí mrzutého mentora rozhazujícího rozumy. Je to tragikomické, magicky realistické a snažím se to vést stylem, aby čtenář do jisté chvíle nevěděl, co je vykonstruované a co ne (a i když je skutečná povaha pana Velveta jasná, nechci na ní stavět hlavní pointu). Postavy nespadají na žádnou stranu dobra a zla, pokud jsou vystaveny rozhodování o osudu světa, nestaví se k tomu zodpovědně. Vždy je tu alespoň jedna postava, jejíž původ se jeví nadpřirozeně, ale její původ je více čí méně racionální. A hlavně žádné happyendy pro nikoho. Přesto to jde pomalu a docházím části, kterou nemám napsanou předem. A i když je banální, její zpracování poněkud vázne. Ale co. Nezveřejňuji to tu ani tak pro lidi, jako spíš pro sebe a aktivitu blogu. A pro sobecké nutkání cpát na síť svou tvorbu s tím, že si to třeba někoho získá.

Velvet, pt. 2

14. prosince 2016 v 18:51 | Xerodoth Sigmius
Flashbacková část příběhu. Upřímně ještě nemám tušení, jak dlouhé to má celé být a z toho co mám, se dělají části dost špatně, protože v dokumentu to není dělené.

Velvet, pt. 1

11. prosince 2016 v 19:48 | Xerodoth Sigmius
Nějakou dobu píšu do šuplíku a od února do minulého měsíce jsem byl zaměstnáván svou Duší, která mi znemožňovala psát cokoliv jiného. Mám pocit, že jsem zapomněl, jaké to je, psát nějaké kratší a jednorázové absurdní povídky.
Velvet začal vznikat začátkem listopadu a popravdě ho dost flákám. Nicméně mne nebaví si ho syslit, tak ho budu trousit sem. Jednou za čas. Ta snad si to někoho získá.

Krátce a bez rýmu IV, divný sny a lístečky

20. října 2016 v 18:07 | Xerodoth Sigmius
Původně měl článek obsahovat ještě jednu dlouhou báseň, ale můj mozek se rozhod stagnovat. Ale hej, přece jenom jsem se rozhod poctít vás, bytosti na bázi uhlíku, dalším článkem. Kajte se.

Zetlelý víly

5. října 2016 v 17:41 | Xerodoth Sigmius
Mám takový to divný poetický období, kdy nejsem moc schopnej fungovat v prozaickým režimu a hlavou mi poletujou divný rýmy, o to víc, když mám migrénu nebo kofeinovej deficit. Plánuju udělat výsadek na dva týdny. Třeba mě to zabije, těžko říct, za posledních pár let jsem tak dlouho nikdy nevydržel. Ale asi to bude potřeba. Chemie v mým mozku je teď divná, sentimentální a bouřej se mi universa.

Krátce a bez rýmu III.

9. srpna 2016 v 22:50 | Xerodoth Sigmius
Někdy se ráno vzbudím s pocitem, který můj rozespalý mozek lačnící po kofeinu, snaží zpracovat do slov. Většinou tak vznikne volnoverš, ať už jakkoliv nemám rád tenhle typ básně. Vzniklá slova pak buší zevnitř lebky a dohánějí mne k šílenství. Není to tak, že bych strávil chvíli nad tím, abych tu věc vymyslel. Prostě se objeví. Což mne dost nutí přemýšlet o dalších osobnostech, co po léta pohřbíváme v hlubinách našich myslí. Možná nejsou tak docela mrtví.

Viděl jsem celá procesí
ďáblů,
ale nikdy jsem se nesetkal
s vyvažující protisilou.
Třeba je naše víra
v bohy
jen marnou nadějí, co se
vžila.

Havrani a proroci

6. června 2016 v 1:51 | Xerodoth Sigmius
Mé básnické střevo se rozhodlo pohnout. Obávám se, že to už nikdy nebude, co to bývalo. Ale i tak si cením toho, že ještě neodešlo na věčnost. Aneb trochu divnopoezie.

Stagnace

21. dubna 2016 v 0:57 | Xerodoth Sigmius
Paralellis se na chvíli vrací do dob, kdy jsem maturoval. Takže to tu bude zatím samá pseudopoezie, dokud mé bytí neoslní něco, o čem by se dalo kloudně psát. Protože mám pocit, že ze všech možných existenciálních blbin už jsem prohnal sítem všechno, co se dalo.

Zahrada rozumu

7. dubna 2016 v 18:46 | Xerodoth Sigmius
Tohle je víceméně shrnutí toho, proč má aktivita poněkud upadla. Vlastně je to stav, který trvá už delší dobu. Myslel jsem si, že tím, že na týden vysadím kodein, abych obnovil jeho funkce na své tělo, mé problémy vyřeší. Ale nechalo to na mý duši hnusný jizvy. Osmej den jsem totiž začínal bezděčně interaktovat se svým okolím a pociťovat závany zodpovědnosti, racionality a touhy dělat něco se sým životem. Ale nemoh jsem to takhle nechat, takže jsem opět zdrhnul mimo realitu. Jak to vypadá, bylo to ze dvou třetin neúspěšné.

Skuteční

11. února 2016 v 20:15 | Xerodoth Sigmius
Sigmova chvilka krátké existenciální poezie. Prosím, nenechte se rušit a pokračujte v tom, co právě děláte.

Prokletý král

2. února 2016 v 21:03 | Xerodoth Sigmius
Před nějakou dobou jsem rozepsal v Rybce delší básničku. A dnes jsem ji konečně dodělal. Byť jsem chtěl uplácat něco těžce filozofického, goticky morbidního a epického po vzoru Démona nebo Červa Dobyvatele, selhal jsem. A tohle je výsledek.

Chvilka divný poezie

1. ledna 2016 v 19:19 | Xerodoth Sigmius
Ňák mi poslední dobou nejde povídkaření. Ono je fajn si od toho dát chvíli voraz. Než se to zase nahromadí. A taky by bodla změna prostředí. A tak veršuju. Teda, pokouším se o to. Sem tam se mi v hlavě vynoří rým. A pak druhej. Dá se to dohromady. Znáte to. Tady je pár ukázek, které tu odložím, abych se jimi nemusel později zabývat. A protože chci schytat nějaké kamení.

Dopad mindfucků na Sigmovo myšlení

23. listopadu 2015 v 20:39 | Xerodoth Sigmius
Někdy vám vystavení se myšlenkách tvůrců, kteří jsou mnohem divnější než jste vy, udělá v hlavě pěknej mrdník. Mindfuckový filmy sleduju pěkně dlouho a žánr mých povídek se pekelně změnil. Od čistohororu jsem přešel k absurdnímu mixu dramat, sci-fi a fantasy. Ale furt je tam vidět ten hororový prvek. Ale filmy mi přestaly být dost, takže jsem přešel na knížky. Rád bych se v budoucnu věnoval podrobnějším recenzím každé knihy zvlášť, až je přelouskám.
Dočetl jsem Borroughsův Nahý oběd a musím říct, že mi v hlavě zůstaly chchle věcí a asociací, které jsem chtěl sepsat. Tak jsem to udělal. Doufám, že se mi něco podobnýho nestane po 120 dnech Sodomy.

Takže jsem se dneska sebral a měl v plánu si dát kafe v Rybce a začít něco datlovat do soutěže pro Triumvirát. Rybka byla plná, končil jsem v Jerichu, kde podle mýho maj sice horší kafe, ale dávaj k němu lotusku (Lotusku!!!), kdežto v Rybce jen prašivej bonbónek (no offense, mám rád tamní prostředí, obsluha už se ani neptá, co chci, sednu a přistane mi velký presso, takže se furt drží na špičce žebříčku). Ale Jericho si u mě docela dneska šplhlo, když začali hrát Jefferson Airplane (White Rabbit a Somebody to Love). Každopádně... nadatloval jsem místo soutěžní povídky následující text, ze kterého se obávám bude mít třeba taková Silwiniel noční můry.
Jo, a pak jsem si koupil kaktus. Malej, roztomilej, dám mu těžce umělecký jméno, budu mu pouštět Vivaldiho a číst mindfucky. Tak snad neuhnije. Konec deníčkové části.

Magieprostě

20. listopadu 2015 v 19:09 | Xerodoth Sigmius
Téma týdne ve mne vyvolalo krátkou ideu, kterou jsem chtěl zpracovat sice delším a dramatičtějším způsobem, ale pracovní únava utlumila múzu. Tak jsem na koleni stloukl krátkou situaci, dokud aktuální téma ještě běží.

Plavba

13. listopadu 2015 v 20:18 | Xerodoth Sigmius
Nějak jsem opět upadl do tak silného stereotypu, že nemám témata na články. A tak jsem se dneska sebral, koupil si novej zápisník, protože ten starej mám asi dobrý tři roky. Sloužil dobře a mám k němu i docela vztah. Taky za tu dobu. A tak jsem se s tim novým svazkem panensky bílejch papírů dovalil do Rybky, kde jsem po velkým pressu spustil asociování. A vznikla tahle malá ouchylnost.

Krátce a bez rýmu II.

24. října 2015 v 14:34 | Xerodoth Sigmius
Někdy mám v hlavě divnej a otravnej shluk volnoveršovejch slov. A i když mám k téhle formě poezie celkem odpor, rád bych měl v hlavě taky místo na něco jinýho.


znal jsem holku
který do oka spadla galaxie
v zrnku prachu
neměla tušení
tak ji vyslzela
třeba nás teď
taky někdo zrovna
slzí
i když mám spíš pocit, že
naše galaxie je spíš v třísce
zarytý
pod nehtem

Ústav pro hraniční případy

16. října 2015 v 21:45 | Xerodoth Sigmius
Někdy [každou chvíli] mám nutkání napsat něco ultimátně divnýho. A myslim, že teď se mi to i celkem povedlo. Absence příběhu, těžká psychedelie a sigmofilozofování. Takže prakticky věc, co sem zapadne.

Za úsvitu Starého času

10. října 2015 v 22:25 | Xerodoth Sigmius
Po dlouhé době nešuplíkuju. Dopsal jsem to a hodím to sem. Tak, jak mi to lezlo z hlavy, v obrazech, neumělecky zpracované a součást sbírky Manifestu podivnosti, jak říkám posledním povdíkám, které jsem za rok až dva nadatloval. Očekávám nějaké kamení.

Separace

26. září 2015 v 20:36 | KayW
Básnický appendix.

Turista

18. srpna 2015 v 20:02 | KayW
Jelikož už je po vyhlášení literární soutěže jisté subkomunity českého ask.fm, které jsem se účastnil, mohu s čistým svědomím sdlet povídku, kterou jsem sliboval pár článků zpátky, už i sem. Sice jsem si chtěl založit blogspot, čistě pro svou absurdní tvorbu, ale nejspíš tento plán opět uložím k zimnímu spánku.

Každopádně vy, co jste to ještě nečetli, si to pokud možno užijte. A nebo taky ne, co bych vám rozkazoval.
 
 

Reklama


Rubriky