Odživotnění

23. prosince 2017 v 19:14 | Xerodoth Sigmius |  Sometimes
Někdy se ráno probudím a mám pocit, že jsem umřel ve spánku.



Většinou se to stává tak nějak v pondělí ráno. Někdy začátkem víkendu. Někdy ani nemusím jít spát. Ale většinou je to tak, že dorazím domů. Jako by mi něco zrestartovalo systém.
Někdy mám spíš pocit, že ve dny, kdy jen pendluju z práce do postele, je moje vědomí ve skutečnosti uvězněný v kompjůtru, co simuluje můj někdejší život. Ten stroj analyzuje moje myšlenkový pochody. Ve skutečnosti je navržená jen místnost, můj pokoj. A ta občasná konverzace s lidmi, to jsou implantované falešné vzpomínky.

Občas, když se vrátím z nějaký cesty, říkám si, že jsem vlastně ve skutečnosti vůbec nikde nebyl. Jen trčím v tý naprogramovaný místnosti a lidi, místa, děje, to vše jsem si prostě jen vykonstruoval. Protože něco z vyšší vrstvy se živí na mých myšlenkových procesech. Když si píšu s lidmi, nebo s někým vedu hovor, buď jsou to vědomí z ostatních kompjůtrů, nebo ti, co jsem znal za skutečného života. Jen mi nechtějí říct, že jsem vlastně mrtvej, protože by to poškodilo můj program. Možná už mi to i řekli a já musel být zresetován.

Je dost možné, že jsem zemřel v devadesáti přirozenou smrtí, ale někdo extrahoval můj mozek a uzavřel ho do smyčky v době, kdy mi bylo dvaadvacet, přemazal vzpomínky a nutí mě produkovat emoce a ideje. Ať už pro výzkum, nebo pro statistiku. Možná jsem to udělal dobrovolně, ale to teď nemůžu vědět, protože, jak už jsem řekl, to bylo promazáno. Vysvětlovalo by to spoustu věcí.

Nebo je to nakonec možná metafyzický a kloužu z universa do universa, kde jsem chcípnul v tom předchozím. Někde jsem slyšel, že smrt je traumatická. Proto si ji nepamatuju, nebo při přechodu byl její proces pozměněn, tedy nedošlo k ní.

A možná už mi prostě jenom hrabe.

Krabička mizérie

úsvity střídaj soumraky
sedíš na místě čekáš zázraky
a jediný co máš je za nehty špína
na jazyku pachuť zvětralýho vína
svou mizérii prodáváš v pouličním stánku
zbytek příčetnosti na kahánku
v převleku víly kmotřičky
z cigaret lítaj jiskřičky
podobný hvězdám co prej plněj přání
ale víš co je k nasrání?
že dobrý věci čekaj jenom dobrý lidi
ale dobře se maj jen zmrdi co na potkání šidí
plný ulice falešnejch úsměvů a předstíraný dobroty
za nima prázdný schránky z uhlíku a umělý hmoty
a i když se snažíš ze všech sil
neúspěch nutí tě abys ustoupil
same shit different day
nakonec poslední naděje ztrouchnivěj
a tak úsvity střídaj soumraky
a pořád čekáš na ty posraný zázraky
co zasekly se někde v půli cesty k tobě
zatímco jsi jednou nohou v hrobě

protože to prostě chceš
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kira Curatio Kira Curatio | Web | 23. prosince 2017 v 19:43 | Reagovat

Možná jsme všichni jenom jakousi parodií na existenci, napojení na komp jako vzpomínka..
Fakt to mnou hnulo. Úžasný.

2 Suriseky Suriseky | 23. prosince 2017 v 23:09 | Reagovat

Ano, Matrix poznamenal každého

3 Xerodoth Sigmius Xerodoth Sigmius | 23. prosince 2017 v 23:54 | Reagovat

[2]: Zrovna Matrix mi přijde overrated. Zkus Třinácté patro. Ten samej rok, míň grafických vifikundací a dle mýho i funkčnější myšlenka. Mám dojem, že jsem tu na to i dřív dělal recenzi.

4 Linda Linda | 5. ledna 2018 v 19:36 | Reagovat

Zkoušel sis svojí poezii někdy v duchu rapovat?

5 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | Web | 3. května 2018 v 17:16 | Reagovat

Hele.
Ta básnička je fakt dobrá.
Co´s dělal, že ses vyšvihl? Jak dlouho jsem tu sakra nebyla, že teď vyloženě bažím po tvé poezii, místo abych ji spokojeně pojídala coby zákusek?
Dlouho.
Shit.
První Matrix náhodou tak špatný nebyl, bavil mě. Dvojku si nepamatuji a v trojce jsem nedošla asi ani do poloviny. I guess it wasn't so good after all...
OK, není tak dobrá, ty rýmy jsou trochu otravné. Nicméně její prima atmosféra představuje vyloženě můj šálek kakaa.
Neochotně přiznávám, že uživatel Linda má recht. Rytmus se ti náramně vydařil.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama