Byrosvět

28. července 2017 v 0:45 | Xerodoth Sigmius |  Sometimes
Někdy to jediné, co vám život nadělí, je psí hovno na podrážce. Máte v podstatě dvě možnosti. Buďto s ním jít dál, nebo ho otřít o nejbližší trávník. Někdy vás ale život dovede na trávník, kterej je plnej psích hoven.


Tak se mi tak týden zpátky stalo, že jsem měl volnej páteční večer, kdy všichni mí stálí companioni odjeli do luftu a já se přifařil nějakým záhadným způsobem na twipivo. Jelikož jsem v téhle komunitě poněkud neznámej člen, tak jsem tam jen upíjel svý víno a přicmrndával, dokud jsme nezůstali poslední tři. Už jsem v sobě měl čtyři deci, panáka whisky, asi tři panáky vodky, když tu náhle přede mnou přistál tatranskej čaj. Inu, byl jsem do života ponaučen. Pokud se na veselé čajové párty podává čaj tatranský, je dobré opustit místnost.

Já ji samozřejmě opustil až poté, co jsem si ho trochu ucrcnul. Takže si pamatuju, jak nasedám do tramvaje ve Strašnicích a pak až, že stojím v Kobylisích na zastávce, nevím, jak jsem se dostal ven a jestli mi někdo pomohl. Co bylo ovšem to nejlepší na celé situaci, shledal jsem, že má peněženka i se všemi doklady nejspíš odletěla do vedlejší galaxie.

Jelikož bylo pět ráno a já neměl nejmenší tušení, kde je nejbližší policejní stanice, první, co jsem udělal, bylo to, že jsem dojel domů a telefonicky si nechal zablokovat kreditku. Což všem Bohům dík, že infolinka je zadax, pač jsem byl asi šedesát korun v mínusu s kreditem. Hned poté jsem se doplácal na policii, která mě poslala zpátky domů s tím, že ze mě táhne jak ze sudu a pokud mám promile, nemůžou se mnou sepsat hlášení. Yayyy!

Dvě hodiny spánku, výplach ústní dutiny a sedím na stanici. Sepisujeme hlášení, nález nikdo nehlásil. Vtipný, že jsem nedostal kopii onoho hlášení. Nic. Všechny pobočky mojí banky byly zrovna v ten den zavřené. A stejně by mi to bylo k prdu, vzhledem k absenci občanky. Tu jsem si šel vyřizovat o dva dny později. Protože je nejlepší ztratit všechny doklady v den, kdy jsou všechny úřady, které je mohou obnovit, zavřené.

Tedy v pondělí jsem se doplahočil na městský úřad Prahy 9. Najs. Vyplnil jsem si formulář o ztrátě, vlezu do budky s rodným listem a veselým hlasem plným sarkasmu, vyčerpání a stopového množství naděje oznámím, že bych si chtěl nechat udělat dočasnou občanku a tu na deset let. Bylo mi řečeno, že mi můžou udělat desetiletou, ale dočasnou mi vystaví pouze v místě trvalého bydliště. A ještě si musím pořídit dvě fotky. Oukydouky. Měl jsem u sebe stovku na cestu domů, v práci jsem oznámil, že přijdu tak o pár hodin později, což nepřijali moc nadšeně. Ale hej, potvrdil jsem si teorii, že na pobočce České spořitelny je vám internetový bankovnictví opět k hovnu, pokud nemáte průkaz z fotkou.

Dvě hodiny čekání na vlak, vypůjčení si peněz doma, jízda na úřad, co je otevřený dva dny v týdnu. Plus pořízení fotek. První, co jsem na úřadě zjistil, bylo, že na občanku přede mnou čeká čtyřicet lidí, takže přístroj, co vydává čísla, je pozastaven. S dalším frúdem jsme nasraně vkročili k přepážce, kde jsem zjistil... že mi nemůžou vydat dočasnou občanku, protože jsem si už zažádal o vystavení té desetileté. Což mi měli říct už v Praze. Jen se mi jaksi zapomněli zmínit. Kafkovskej vesmír, panstvo. Takže k penězům se dostávám tak, že je posílám na účet bývalé přítelkyni a ta mi je pak předá po práci. Jak samostatnej a dospělej život.

Samozřejmě básnička na tohle téma je included:

V marné naději, že prokousám díru
v předivu reality kafkovského vesmíru,
v nějž jsem byl vržen, coby proud genetických informací,
vysílám svou hmotu do labyrintu, kde se ztrácí
veškeré údaje o mé existenci.
Vřískám, lapen v propletenci
vinoucích se chaladel byrokracie
vysávajících mou příčetnost do baněk, kde uhnije.
Výsledný exktrakt přivedou do varu,
vyvařená hmota pak ve formě nabude mozkovitého útvaru.
Vtlačí mi to do hlavy s použitím kleští,
všechno, co je vně i vnitř mé lbi tou bolestí třeští.
Všechno nasvědčuje tomu, že tak jako tak platit budeš.
Vlastně je úplně jedno, že fyticky neexistuješ.
Visící cár kůže s hlavou plnou hoven,
vysáli mne, teď odpadku roven
válím se na skládce lidského odpadu,
vzezřením zapadám mezi tu humanoidní hromadu.
Vinen pouze svým narozením,
vyžírán parazity než v popel se změním.
Vlastně časem zjišťuju, že neúspěch už není
vůbec žádný překvapení.
Všeobecně: Vynaložená snaha znamená vždy profit,
vžy ale jen pro ty, co rozhodli se kvádro nosit.
Vázanka je metaforou démonických rohů,
věta: "Vždy rád pomohu!"
významem se rovná "Měl ses více modlit k Bohu."
Víš tak, že destinace je jistá,
vůbec ne eden, ne očista.
Vítej v Podzemní říši,
v němž k tvému jménu (ne hříchy!) si dluhy píší.
Vlastně i tvý jméno je psaný v numerech
vlastní tvou krví, místo inkoustu v perech.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 eM eM | Web | 1. srpna 2017 v 1:56 | Reagovat

A co z toho všeho vyplývá? "Pokud se na veselé čajové párty podává čaj tatranský, je dobré opustit místnost."

Člověk neví, jestli se má smát nebo brečet, kdy potřebuje něco důležitého vyřídit na úřadě, či nedejbože na policii. Sama jsem si také několik životukrajujících hodin na úřadech prožila, a to jen kvůli změně bydliště...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama