Sigmova popůlnoční lamentace

11. listopadu 2016 v 0:21 | Xerodoth Sigmius |  Výflusy, úvahy a všelijaký odpad
Paralellis je tak trochu hnijící mrtvola. Šťouchám do něj klacíkem v naději, že se třeba ještě nějak vzchopí. Nebo, že se jednoho rána vzbudím jako nekromant s hlavou plnou idejí a nějak to tu oživím. Ale asi ne. Tohle místo bylo už od začátku koncipováno jako odkladiště existenčního balastu, recyklace výlevů mého vnímání reality. Zpočátku jsem se naivně pokoušel čtenáře bavit, ale asi jsem na tohle moc cynický hovado s malou cílovou skupinou. A víte co? Nijak mě to nesere.



Poslední dobou vnímám existenci trochu jako trávicí trakt. Všichni jsme vržení do trávicích šťav bytí, které z nás nakonec udělají to, co jsme. Rovnoprávnou hromadu sraček, které mezi sebe staví barikády, protože si myslí, že jsou něco víc. A skrze střeva, která formují naši výslednou podobu, jsme nakonec vyloučení do hajzlu posmrtného života. Protože proč sakra ne.
Věřím v nějakou formu "potom". Nepřikláním se k žádné verzi konkrétního náboženství, i když má někdejší mytologie posmrtný život nepopisuje nikterak lákavě. Šlo tam hlavně o to, že každá individuální esence (klidně to nazývejme duší) je uvězněna ve speciálním prostoru, který má za úkol z ní vyprodukovat určitou látku, jíž se živí něco jiného. Koloběh.
Od svých patnácti let jsem uvězněný v jistém multiversu. A všechno, co napíšu, se s ním nějakým způsobem pojí. Nemůžu z toho ven, protože to nějakým zvláštním způsobem celé funguje. Jak už jsem psal mnohokrát dříve, člověku se dostane nějaké výchovy, vzdělání a celý život jsou do něj hustěny informace, které z něho mají udělat kolečko v orloji společnosti. To je ten primární účel. Ale neměli bychom většinu těch informací brát spíš s rezervou? Protože lidstvo je zatraceně malý na to, aby se dozvědělo pravdu jako celek. Chce si jen všechno zaškatulkovat, aby to fungovalo. A na to, co mu nevyhoví, hodí deku. Jen proto, aby se na to nemusel dívat. Pak to považuje za nesmyslné a neexistující. Všichni jsou spokojení. Mám rád multiidealismus. Jsem schopen uznat stovku protichůdných myšlenek, ale zároveň brát v potaz, že ani jedna nemusí být definitivní. Mám oblíbenou frázi: "Když se pletli pánbíčkáři, jak můžeme vědět, že se časem nenajde něco, co přeroste vědu?" Protože víra ve vědu je pořád věda.

A hej. Já nějak chápu věřící lidi. Ale nemám rád ty ortodoxní, co se vám snažej vnutit, že to, k čemu je vedou sektáři od útlýho věku, je nevyvratitelnej fakt. Tohle vás akorát nacpe do pomyslný krychličky, mimo níž je halda věcí, který váš mozek nedokáže pojmout. A pak je buď zavrhne, nebo se z toho zblázní.
Na jednu stranu si říkám, že by asi bylo fajn, kdyby to mý prodávání duší a půlhodinový monology k Vesmíru nenesly žádný ovoce. Ale ono to vždycky nějakým způsobem zabere. A takhle to asi funguje u všeho. Jakmile to funguje, je to v pořádku. Pokud ne, upravme hypotézu.

Mimochodem, osmadvacátýho října jsem byl na Staromáku. Někde uprostřed toho davu a v půlce jsem se rozhod, že mě to nebaví. Jen tak jsem tam stál mezi těma lidma, co mi narušovali osobní prostor a naslouchal hezkejm věcem o svobodě, demokracii a kdosi cosi. Přišlo mi to jako házení perel sviním.
Obzvlášť pobavila fráze, že jsme "zpohodlněli a řešíme všechno v kavárnách a v hospodách". Kam si sakra myslíte, že to šli ti lidi, co tam stáli, řešit druhej den? A to nemluvím o diskusi na Novinkách. Můj ty jelene.
Ono je to hezký, nějaká tahle demokracie. Ale když demokratickou volbou dojde ke změně, bude tu vždycky ta procentuelně (a někdy fakt jen o kousek) menší skupina, co bude remcat, že dřív bylo líp a chtěj to zpátky. Zatímco ti, co jsou na straně, co "vyhrála", budou vždycky chtít víc. Takoví už jsou lidi. Nezavděčíš se.
Na verdy typu "nebudeme se před nikým hrbit" a "musíme mít rovná záda", jsem jen zamumlal cosi o diskriminaci skoliotiků. Stejně nás dřív nebo později sežere něco většího. Ať už východ, nebo západ. A lidi zas budou nadávat.
Slyšel jsem, že na Betelgeuse je touhle roční dobou hezky. Takže to vypadá, že se stěhuju.
Mor, kobylky a slzy novorozeňat vám všem přeji já, pomalu střízlivějící Sigma.
Howgh.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Silwiniel Silwiniel | Web | 11. listopadu 2016 v 11:16 | Reagovat

Ale Sigmo, ty nesmíš vystřízlivět! Co bychom si bez tebe počali? Probuď v sobě toho nekromanta a oživ to tu! Já ti věřím 8-) Svět se stejně posere, ať už dřív nebo později, tak proč se tím trápit.

2 Sherwat Sherwat | 17. listopadu 2016 v 12:24 | Reagovat

Silwiniel to vyjádřila - zeména tou poslední větou - skvěle :D Oživovat se prostě bude, vyšší mocí bylo rozhodnuto a budiž světlo, tma, nebo třeba fluoreskující paprsky :D Vyvrhelové společnosti tě potřebují!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama