Pětice snímků, kterými nakrmíte svůj wtf faktor

12. srpna 2016 v 22:20 | Xerodoth Sigmius |  Recenzování
Nějakou dobu se mi zkrátka nedostávalo dobrého materiálu, až jsem se bál, že se budu muset podívat na něco od Jodorowského (El Topo tam stále čeká a vím, že jednoho dne mne nemine). Ale všem Vesmírům dík, nestalo se tak. Tohle bude (až na závěrečnou recenzi a následné doporučení) poměrně odlehčená pětice. A ani žádný Lynch.



5. Ink (2009)

Když jsem před circa dvěma roky viděl Inka, poměrně rychle jsem ho vytlačil z paměti. Možná to bylo tím, že moje mysl nebyla ještě dost zasažena mindfuckovým žánrem. Nepochopil jsem ho, protože jsem u něho nedával pozor.
Co mne donutilo se na něj podívat znovu? Někdo mi poslal soundtrack k tomuto filmu a já si v tu chvíli řekl: "Vážně to tam bylo? A proč mi to uteklo?" A tak jsem tento nízkorozpočtový snímek bez známých tváří konečně docenil.

Příběh se odehrává ve dvou rovinách. Snové a té reálné. V první se pohybují převážně dva druhy bytostí Vypravěči, kteří se starají o lidské sny, a Inkubové, jejich logická protiváha. Problém nastane, když bytost nazývaná Ink, unese duši ditěte, které se tím pádem nemůže probudit.

Zatím v druhé rovině probíhá trochu jiný, psychický souboj muže, otce dívky, jejíž duše byla unesena Inkem. Jelikož ho soud po smrti manželky označil za nezpůsobilého v péči o dítě kvůli drogové minulosti (a těžkému karierismu), zpřetrhává všechna pouta s rodinou a jediné, o co usiluje, je riskantní obchod se společností s mobilními technologiemi. Jenže on je jediný, kdo dokáže přivést svou dceru zpět k vědomí, čehož si jsou vědomi Vypravěči, kteří se ho za každou cenu pokusí změnit.

Vysvětlit plot filmu bych mohl ještě o něco podrobněji. Ale problém nastává ve chvíli, kdy se děj začíná větvit a... je to pak těžké vyložit někomu, kdo se v tomto žánru nepohybuje. Navíc se chci pokud možno vyhnout spoilerům. Ink je zvláštní fantasy s poměrně klasickým plot twistem a vnímáním dobra a zla.

4. V kůži Johna Malkoviche (1999)

Scénáristu Charlese Kaufmana už jsem tu měl při recenzi na Synecdoche: New York. Nevím, jestli má tenhle člověk úchylku na matrjošky, ale znělo by mi to poměrně logicky. Každopádně, i když spousta lidí tvrdí opak, já mám V kůži Johna Malkoviche za nádhernou absurdnost.

Craig je bez práce. Tedy, práci má. Je to pouliční loutkář, ale on tuto profesi chce pozvednout na vysokou dramatickou úroveň, což se setkává s nepochopením okolí.
Vezme místo jako (teď si upřímně nejsem jistý) přerovnávač dokumentů/třídič/vyhledávač v kartotékách v sedm a půltém patře úřední budovy,
kde objeví tajný tunel, díky němuž může strávit nějakou dobu v hlavě Johna Malkoviche. Samozřejmě si to nenechá pro sebe a řekne o tom své nové kolegyni Maxine. Což je tak trochu svině. A tady začne spousta zvratů. Co myslíte, že se stane, když se Malkovich dostane do vlastní hlavy?

Příběh překypuje řadou krásně absurdních postav. Ať už je to samotný Craig, až žalostně zoufalý, nebo jeho přítelkyně posedlá zvířaty a později i Malkovichovou hlavou. Ale všechny bezkonkurenčně převálcuje Craigův stoletý nadřízený, co je tak trochu úchyl a ví o portálu do Malkovichovy hlavy víc, než by se mohlo zdát.

3. Sním či bdím? (2001)

Tady ani nemám moc co říct, protože ve Waking life nejde ani tolik o příběh, jako spíš o filozofii.
Jde o počin autora Temného obrazu, který je animován stejně jako tento film, hyperrealistickým stylem.
Hlavním protagonista se jen neustále probouzí a nachází se ve společnosti lidí, kteří jen mluví. Ať už o smyslu bytí a společnosti. Když si on sám začne uvědomovat, že celé tohle je nějaké divné a dojde mu, že vlastně spí a nachází se ve snu, ze kterého se nedokáže probudit.
Což může být znepokojivé pro jedince s depersonalizací a paranoiky, jakým jsem já. Takže po zhlédnutí filmu budete každou chvíli zkoušet, jestli světlo opravdu zhasíná a jestli rozumíte digitálním hodinám a času.
Na hospodské rozebírání pro studenty filozofie fajn, pro nás pouliční a povalečské filozofy bez vysokého vzdělání a omezení nějakými naukami je to snad o něco málo výživnější, i když mám pocit, že jsem tuto tématiku poněkud vyčerpal a málokdy jsem fascinován nějakým novým názorem. Ti ostatní, co touží po příběhu plném dějových zvratů, by si měli opravdu zajít jinam, protože tohle Waking life nenabízí, alespoň ne nějak očividně.

2. Who am I - Kein system ist sicher (2014)


Protože originální název se mi líbí víc, proto.
Snad jediný německý film, co jsem kdy recenzoval a jediný z hackerského prostředí, co se mi opravdu líbil. I když si bere hodně z filmů jako Obvyklí podezřelí a Klub rváčů a vy si říkáte, že to takhle nemůže skončit, na konci se neustále mění směr. A i když je ve výsledku jasno, pokud jste dost zvrácení, můžete říct, že závěrečná scéna je jen další snahou oblbnout diváka.

Benjamin je outsider, ale docela dobře to umí se sítěmi. Po jednom malém průseru, kdy je odsouzen k veřejně prospěšným pracem, se seznamuje s extrovertním Maxem, který ho seznámí se svými přáteli, s nimiž založí recesní hackerskou skupinu Clay. Ve snaze dosáhnout prestiže v darkwebové komunitě, na sebe upoutají pozornost Europolu a ruské kybermafie.

Upřímně, moc jsem si od toho nesliboval. Už mi to bylo kdysi doporučeno, ale pak se odkazy na tento snímek začaly objevovat stále častěji a já si řekl, proč sakra ne. Možná se díky tomu dokonce podívám na Mr. Robot, který se tímto filmem údajně inspiroval.

1. Don't hug me I'm scared (2011 - 2015)


Mám ve své hlavě pomyslný žebříček věcí, které jsem viděl. A tahle věc zabírá první příčku. Prvně musím uvést na pravou míru, že toto není film. Je to šestice krátkých videí, která jsou k nalezení na youtube.
Všichni jsme jako děti koukali na Sezame, otevři se, že ano. ŽE ANO? Kej. Takže tohle je něco na ten způsob. Tedy... začíná to tak. Dokud se to celé nezvrhne. Máme tu tři hlavní postavy, loutky rozdílné věkem, velikostí, tvarem, barvou. Tyto bytosti prožívají své edukativní životy, jak už to u takových forem videí bývá. Jenže tato videa jsou o ztrátě iluzí. O tom, jak je vše ve své podstatě temné, morbidní a životu nebezpečné, deprimující a všichni směřujeme k tomu, stát se součástí stáda, nebo zahyneme.
Tedy, to je jen jedna z teorií, ta která mne oslovila - tedy, že celé tohle... cosi, je vlastně jakousi metaforou dospívání. Jenže je tam několik znepokojivých znaků, které tuto teorii vyvracejí a nabízí jiná vysvětlení, jako "všichni jsou mrtví a tohle je jejich verze posmrtného života". Na internetu totiž existuje strašná spousta analýz. Ale pravda je tam někde venku.
Ne, vážně. Ze vší psychedelie, co jsem kdy viděl, je tohle absolutní vrchol.


Tedy, možná to, co vám budu chtít doporučit teď, to možná předčí. I když tady nemůžeme mluvit o příběhu. Jde o video s hudebním podkladem, jehož autorem je Alessandro Bavari, zvané Metachaos. Čirý surrealismus. Čirá noční můra. Znepokojivá dimenze všeho špatného, co ve člověku je. Ale zároveň mne to dokáže fascinovat a hypnotizovat.

Předchozí recenze divnofilmů
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 13. srpna 2016 v 15:51 | Reagovat

Ono se stačí podívat na tohle a WTF faktor je nakrmen do konce vesmíru: https://www.youtube.com/watch?v=DfaXxx1aOZE

Ale jo, V kůži Johna Malkowiche je boží film 💜

2 Ainowa Ainowa | Web | 26. srpna 2016 v 12:29 | Reagovat

Na Kein system ist sicher se chystám už věky, ale odrazuje mě původ filmu (protože si nevzpomenu na jeden jediný německý film, co by se mi líbil).
Navíc mám okolo sebe dvě existence - jedna tvrdí, že to musím vidět, že to budu milovat. Ta druhá, že je to hloupost a nedává to smysl. Po přečtení tohohle je to 2:1 pro shlédnutí, takže díky a já si na to ten čas teda udělám.

3 Silwiniel Silwiniel | Web | 20. září 2016 v 20:50 | Reagovat

Tenhle článek se bojím rozkliknout už asi měsíc. Ale nakonec jsem to udělal, abych ti napsala - Sigme, nespi!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama