"Je to klasika, takže to musí bejt dobrý"

18. června 2016 v 17:29 | Xerodoth Sigmius |  Sigmův filozofickoliterární blok
Za tohle mě asi nebude mít moc lidí rádo. Chystám se pohanit kult a klasiku. A za všechno může Lovecraft. Welp, hlavně, že to mám na koho shodit. Článek bude pravděpodobně obsahovat spoustu anglaismů, prasení češtiny a věci, za které skončím v literárním Pekle.



K tomu Lovecraftovi. Obecně se o mý osobě ví, že je poněkud... chm... zvrácená, morbidní a úchylná. Stačí se podívat na věci, které poslední dobou propaguji. King, Borroughs, de Sade. Jména, při jejichž zaznění si slabší povahy ublinknou do ústní dutiny a pak to spolknou, aby nezasvinily koberec. A woops, nejsou i oni jsou kultovní a klasičtí? Bude se na ně vztahovat následující text? Dost možná. Nebo taky ne. Celé je to opět o tom, do jaké cílové skupiny se řadíte.

K Lovecraftovi. Nemá ho rád. Prostě ne. Možná byl ve své době děsivý, magnificentní a epický svou mytologií. Ale já jako moderní čtenář na něm neshledávám nic úžasného. Volání Cthulhu? Neoslnilo. Povídky? Ne. Vše, co se mi od něj doneslo, bylo od jeho dob prohnáno spoustou mlýnů a přepracováno lépe. Protože umění funguje na memech, které se dobou recyklují a vylepšují. Proto není možné vymyslet originální dílo, lze jen originálně poskládat a upravit již použité memy na základě vlastní libosti, zkušenosti a úhlu pohledu.

Problém některých autorů je ten, že hodnocení, jež si vydobyli v době, kdy bylo jejich dílo aktuální, zastiňuje jejich současnou hodnotu. Neovlivňuje dost často hodnocení některých děl váš vlastní úsudek? Přečtete si to a i když se vám to nelíbí, zjistíte, jak to hodnotili ostatní a váš názor se začne přizpůsobovat. začnete v díle hledat věci, které tam nejsou.
Mimochodem, taky vás někdy štvou ty různé interpretace děl? Napadlo někdy někoho, že autor prostě napsal to, co napsal, aniž by v tom ukrýval nějaké podprahové sdělení?

Neříkám, že by se klasika měla zavrhnout, sakra ne. Ta díla popisují dění své doby, ovlivňovala ji a tvoří moderní literaturu. Jde mi hlavně o jejich hodnocení. Mám pocit, že některá díla jsou hodně přehodnocená. Třeba taková Anna Karenina, kterou jsem četl ještě v callcentru a měl jsem co dělat, abych do mikrofonu co chvíli nezařval: "Tak už pod ten vlak skoč, ty bipolární krávo!"... ale zahanbeně musím uznat, že nejnovější filmová adaptace se mi docela líbila. Nevím, možná to je všechno v použitém jazyce a tehdejším překladu, protože má verze byla opravdu archaická.

Co se týče překladů, dost jsem umíral i u Havrana. Na loňském Světě knihy jsem neodolal a koupil jsem si stejnojmennou básnickou sbírku od Poa (novotisk od Omegy, absolutně awesome cover). Usnul jsem u čtvrtého překladu. Víte, mám Poa rád. Ale. V podstatě ho proslavilo jen několik málo děl, které někdo vytahuje na světlo. To ostatní, i co se básní týče, je poměrně rabiš, nad kterým mávám prackou. Je to v podstatě stejný model. Ich forma, alkoholik, co má něco se svou sestřenicí. Tak si říkám, jestli i ten není dobrý jen proto, že ostatní říkají, že je dobrý a zkrátka jen nechtějí hanit klasiku. Čtou to, protože to četli ostatní a chtějí zapadnout do určité skupiny, popřípadě se od jisté skupiny distancovat a proto napadají jiná díla, která nečetli.

A není škoda, že některá díla třeba zanikla na úkor toho, že byla jiná vypropagována až do nebes, jsou originální, jen se nehodila knižnímu marketingu, protože většina knížek se vydá pouze za předpokladu, že se budou prodávat díky jisté kontroverzi, nebopodobnosti s dílem, které aktuálně táhne žebříček. Čímž se později tato díla stanou také přeceňovanou klasikou nestravitelnou pro budoucího čtenáře.

Samozřejmě to platí i u jiných druhů umění. A je to pouze o individuálním výběru čtenáře. Uvádím jen příklady.

Mimochodem, v posledních dnech se dozvídám, že mi absolutně nesedí kyberpunkový žánr. Neuromancer od Gibsona je pro můj mozek nestravitelný. Možná je to tím, že jde o mou první kyberpunkovou knihu a neumím se v tomto subžánru pohybovat. Ale těším se, až to bude za mnou, protože se mi teď podařilo najít po antikvariátech (ani ne ta) artefakty, na které moc často nenarážím. Kočku, která procházela zdí, Piknik u cesty a Americké bohy.

S tímto opět na nějakou dobu upadám do ticha.
Mor, kobylky a duše novorozeňat s vámi,
Sigma, svého času Dvorní blázen.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 18. června 2016 v 19:17 | Reagovat

Není nad to se zabývat zvláštními věcmi, toho "klasického" je toho tu až až... :)

2 Aerosol Aerosol | Web | 18. června 2016 v 19:32 | Reagovat

No jo, ja nemôžem vystáť Hemingwaya. Jeho štýl je strašne nudný. Čo sa Poea týka, odkedy som pred pár mesiacmi prekladala do češtiny jednu jeho poviedku, nemôžem vystáť ani jeho. Moji rodičia ale majú zmysel pre humor - pri poslednej príležitosti mi darovali celé jeho životné dielo. Yay.

3 -DarkSoul -DarkSoul | Web | 18. června 2016 v 22:38 | Reagovat

Uf, je dobře, že mezi čtenáři nejsem jediná, která nesdílí nadšení z klasické literatury. Zhrozte se všichni, ale nedokážu porozumět tomu, co je tak úžasného na Shakespearovi nebo Salingerovi (tedy jak se řeklo: ve své době možná mohla být díla zvláštní a skvělá, ale dnes...), s českou literaturou 20. století na mě ani nechoďte. Na druhou stranu se mi zas nějaké klasiky dost líbí, takže to je asi jen o tom vkusu a míře, jakou se hodláte přizpůsobit společnosti...

4 -G -G | 19. června 2016 v 17:26 | Reagovat

Američtí bohové jsou to nejlepší, co tě na tomhle světe potkalo.

5 Elinor Elinor | Web | 20. června 2016 v 21:17 | Reagovat

Nu nevím, ale "klasika je strašně přeceňovaná!" mi přijde jako jedno ze současných klišátek. Respektive neznám mnoho lidí, kteří by si troufli ve společnosti přiznat, že jim "klasika" přišla vlastně fajn, cool a četlo se jim to super. :-D

Nicméně pokud jde o jistého Edgara Allana - na jeho tvorbě je poměrně dost vidět potřeba pravidelně psát a vydávat. Některé povídky jsou skvělé a geniální (Černý kocour), ale třeba Jáma a kyvadlo je zbytečně přehypovaná (zvlášť v kontextu, že několik let před ní podobný motiv zpracoval Kramerius ml. tak o tři, čtyři úrovně lépe) a Dobrodružství Arthura Gordona Pyma je prostě příběh psaný na pokračování, kde se opakovaně měnila koncepce, jak bylo potřeba to házet do novin a udržovat zájem čtenářů...

6 Cirrat Cirrat | E-mail | Web | 20. června 2016 v 22:05 | Reagovat

Mno, já miluju za Cyberpunk Morgana a jeho knígy o Takeshi Kovacsovi. Altered Carbon (česky Půjčovna masa, ale mám raději originál než překlad), Broken Angels (česky Zlomení andělé) a Woken Furies (česky myslím Probuzené běsy). M-mm.

7 Aidee Aidee | Web | 21. června 2016 v 10:51 | Reagovat

Já se přiznám, že Lovecraft mě taky nebavil. A nejdřív mě to mrzelo, protože tu mytologii těch jeho knih jsem znala již předtím a i jsem hrála jednu hru, která ji více či méně využila a strašně mě to bavilo (a teď má vycházet nějaká nová Lovecraftovská hra, která taky vypadá naprosto úžasně). Ale ty knihy? No...

Asi rozhodně neplatí to, že klasika je dobrá, ale asi než její ocenění je důležitá její znalost :)

8 myší královna myší královna | Web | 22. června 2016 v 15:22 | Reagovat

Klasiky jsou přeceňované z dnešního úhlu pohledu, protože předběhly nebo definovaly svou dobu. S odstupem času nemají tu hodnotu.

9 myší královna myší královna | Web | 22. června 2016 v 15:22 | Reagovat

[5]: Mně se Záhořovo lože líbilo taky víc.

10 myší královna myší královna | 22. června 2016 v 15:23 | Reagovat

[5]: Teda... co jsem to napsala za krávovinu. :D Zazděná slečna.

11 myší královna myší královna | 22. června 2016 v 15:25 | Reagovat

(Až teď přemýšlím, že ani to není správný název. Ve škole jsme srovnávali toho Krameria a Poeho, na název si asi nepamatuju.)

(sorry, že ti to tu plevelím)

12 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 29. června 2016 v 18:56 | Reagovat

Lovercraft měl zajímavý život. Máti jej krmila arzenikem a umřel ve čtyřiceti letech, ale to dílo mě nějak nebere. Je vidět, že by byl i v naší době celkem mimo, ale to dost autorů. Třeba i ten do nebes vynášený Kafka. Nedá se to číst. A lidi to stejně budou strašně chválit i přesto že tomu nerozumí.
Dostanu se trochu mimo mísu, ale je to jeden z důvodů proč nenávidím básnické sbírky. Stále nám ve škole vtloukávají do hlavy nějakou interpretaci a že to přesně vyjadřuje to a to. A neexistuje, že bych si to vyjádřila po svém. Nikdy jsem to ani nezkoušela, protože bych tvrdě narazila. Leda ve volném čase, ne v písemce.
Poe stejně jako Lovercraft je spíš znán kvůli způsobu života (a smrti) než díky dílu.

Na druhou stranu musím souhlasit s Elinor, že se dneska najde málokdo, kdo by v klasice neviděl to velké zklamání. Jsou klasické knížky, které si nemohu vynachválit, klidně i méně známé, ale nedokážu nikoho přesvědčit, že i klasika může být zábava :-D Záleží ale jak co.

13 B B | 10. srpna 2016 v 1:14 | Reagovat

Není to generalizace? Kniha jako kniha, je čtivá, fajn. Nezajímá mě, jestli je to, echm, »klasika«, prostě je nebo není  dobrá a hotovo. Když jsem byla ještě tuze malé dítko a nevěděla jsem, kdo ten Poe je, Havran, ač už bohužel nevím, v kterém překladu, mě tuze oslovil. Zato třeba nesnesu Dekameron, ale zas, kdo jo... Aby se to řeklo hezky, seru na škatulkování, hlavně že se to dá číst.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama