Havrani a proroci

6. června 2016 v 1:51 | Xerodoth Sigmius |  Básničky, povídky a věci jim podobné
Mé básnické střevo se rozhodlo pohnout. Obávám se, že to už nikdy nebude, co to bývalo. Ale i tak si cením toho, že ještě neodešlo na věčnost. Aneb trochu divnopoezie.



Tam, kde se světec démonu uklání,
přijíždej ve svých pohřebácích,
za ohlušujícího ticha, černí havrani
posbírat ostatky páchnoucí po oblacích.

Tu každému proroku se z úst déře,
že co jiného by to mohlo být,
nežli zbytky andělů shořelých v atmosféře,
jejichž pery chtěj si skráně ozdobit.

Jiní proroci, ti, co jsou slepí,
vykřikují, že svět je rozbitý,
a tohle jsou (stejně jak my) jeho střepy,
v nichž je nový život ukrytý.

Nikdo z nich nevidí, nikdo z nich neslyší
úpící pilíř duší pnoucí se z trosek.
Jen havrani, zahaleni v tichu si píší
jména a čísla sedadel do svých černých desek.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Fredy Fredy | Web | 6. června 2016 v 11:07 | Reagovat

pěkný :-)

2 Tajemná Temnota Tajemná Temnota | E-mail | Web | 9. června 2016 v 0:48 | Reagovat

Tohle je geniální!

3 Ainowa Ainowa | Web | 12. června 2016 v 8:22 | Reagovat

Možná už to podle tebe není, co to bývalo, ale stejně je to tak trochu úžasný.

4 stuprum stuprum | Web | 12. června 2016 v 23:09 | Reagovat

Svět není rozbitý. Ještě dvacet let mu dej na doklepání. 8-)

5 Silwiniel Silwiniel | Web | 13. června 2016 v 5:13 | Reagovat

Krásné!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama