Prokletý král

2. února 2016 v 21:03 | Xerodoth Sigmius |  Básničky, povídky a věci jim podobné
Před nějakou dobou jsem rozepsal v Rybce delší básničku. A dnes jsem ji konečně dodělal. Byť jsem chtěl uplácat něco těžce filozofického, goticky morbidního a epického po vzoru Démona nebo Červa Dobyvatele, selhal jsem. A tohle je výsledek.




Na přeplněném náměstí
kat na piano hrál.
A odsouzenec, ve svém neštěstí,
Danse Macabre tancoval.

Když noty dozněly
a hlava padla na špalek,
všechny oči se upřely
na hříšníkův zátylek.

Provinilec smál se hlasem
propůjčeným od Ďábla.
Obecenstvo, nehnuvší vlasem,
sledovalo, jak sekera dopadla.

Do živého ťala,
ale hlava z proutěného koše
ještě dlouhé hodiny se smála.

V chatrči u hradby
kat na housle hrál.
Setnutý odsouzenec v rytmu hudby,
prýštiv krev, tancoval.

Tu hlava dí: "Neutichnu,
byť maso na mne nezbude.
Pachem Smrti nenačichnu.
Mé tělo navždy bude krví rudé.
Jsem totiž váš prokletý Král.

Neutichnu, spálíš-li mne v prach.
Budu znít ve vašich myšlenkách.
Děsit v denních, nočních snách.
Budu temným stínem v uličkách.
"
Kat rozčtvrtit ho tedy dal.
On však hlasem od Ďábla
nadále se smál.
On, prokletý Král.

V rozbořeném klášteře
mnich na varhany hrál.
Setnutý král, jak v opeře,
své árie zazpíval:

"V těchto zdech prý sám Bůh dýše,
přiznám se, že cítím spíše
pach pohřbených hříchů
z oplzlých praktik místních mnichů!"

Do truhly ho zavřeli,
přístup k vzduchu upřeli,
On však hlasem, co mu Ďábel dal,
i přesto se jim vysmíval.

"Ač je tu tma, v jasných barvách,
vidím, jak se vaše duše topí v larvách
vlastních prohřešků, co páchali jste jménem svatých.
Po své smrti budete žít po boku nás prokletých."

Na hoře nejvyšší,
kde jen vítr tiše hrál,
Král, byť nikdo ho neslyší,
se Smrti zplna hrdla posmíval.

"Hleď, bez těla, přec jsem tu stále,
jiní jsou už dávno prachem,
ale přede mnou, prokletým Králem.
ty se třeseš strachem."

"Podívej, co z tebe zbylo.
Jen hlava a patos.
Nic, na čem by mi záleželo.

Nikdo si už nevzpomíná,
nikoho už neděsíš.
Jsi jen odpad, pouhá špína,
na životě hloupě lpíš."

Nechala ho v rozjímání,
křičel, prosil, slzel, lkal.
Navždy zůstal v osamění,

on, prokletý Král.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | 3. února 2016 v 9:27 | Reagovat

Najs.

2 Ainowa Ainowa | Web | 4. února 2016 v 18:03 | Reagovat

Vtipný, mrazivý - prostě skvělý jako vždycky. Napsal jsi někdy i něco, co nebylo dobrý?

3 Xerodoth Sigmius Xerodoth Sigmius | E-mail | Web | 4. února 2016 v 18:49 | Reagovat

[2]: Jako autor tohle neumím posoudit a nikdy nebudu spokojený s tím, co udělám. Dle mýho je tenhle blog plnej špatných psychopovídek a divnopoezie, která patří do šuplíku. Nicméně dík.

4 Maya Maya | 5. února 2016 v 14:27 | Reagovat

Nádhera sama. Chtěla bych mít tvůj mozek... Musí tam být krásně v tvé hlavě :D Chtěla bych se tě zeptat co si myslíš o školství... jo nemá to s tim co dělat, ale stejně by mě zajímal tvůj postoj

5 Antia Antia | Web | 6. února 2016 v 20:30 | Reagovat

[3]: Tak dokud to publikuješ, tak si o tom mysli co chceš.

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 11. února 2016 v 21:39 | Reagovat

Hlava a patos je báječný obrat.
Má hlavu i patu.

7 nav nav | 12. února 2016 v 17:30 | Reagovat

Vskutku goticky morbidní, ale ne temné. Snad balada k poučení? Dobré dílo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama