O tom, že bychom si svých omylů měli vážit

22. ledna 2016 v 15:00 | Xerodoth Sigmius |  Výflusy, úvahy a všelijaký odpad
Řekněte mi, co definuje každého jedince. Co z něj udělalo toho, kým ve skutečnosti je. Čím se vlastně odlišuje. Můžete mi vysypat z rukávu stovky věcí, DNA počínaje, přes otisk prstu, po povahu, konče jeho podobou. Oukej. Neberu vám to. Dle mýho ale to, co dělá člověka člověkem, jsou jeho rozhodnutí. Obzvláště ta chybná.



Přiznejme si, kolik nás je tu jen z důvodu selhání nebo podcenění antikoncepce. Ne, nemusíte zvedat ruce. Jen si to přiznejte. Kým byste byli, kdybyste si vybrali jinou školu, občas změnili rutinu, udělali pár věcí jinak? Ale teď tu jste. Takoví, jací jste, díky svým rozhodnutím. A o kolika z nich můžete říci, že byla opravdu dobrá? O kolika můžete říct, že nebyla učiněna na základě poučení se z chyb. Ať už vašich, nebo cizích.

Říká se, že chybovat je lidský. Nemyslím, že by to platilo jen na lidi. Ale jinak s tím souhlasím. Všechny živý formy jsou zezačátku nepopsaná deska, která se postupem života jizví díky zkušenostem, které nakonec z jedince utvoří dokonalé individuum odlišující se od ostatních. Celé stvoření by se dokonce dalo označit za souhru nahodilých omylů, které vyeskalovaly až do této formy.

Nevěřím, že někde existuje neomylná forma bytí. Ale dokážu si představit, že by byla až neskutečně nudná. Lidé mají potřebu neustále na něco nadávat. Jsou rádi, když jsou nespokojení. Když nemají, do čeho by šťouchli klackem, stěžují si. I na to, že nemají na co. Nasranost je udržuje v pohybu. Potřebujou trochu adrenalinu, mají nutkání soupeřit.
Možná by v dokonalém světě nebyli lidé. Ze dvou očividných důvodů, i když je jich stoprocentně víc.

Prvním je, že lidé jsou sami o sobě chyba.
Druhý je zmatenější. Bytosti podobné člověku by v dokonalém vesmíru vyhladily sama sebe. Jelikož by všechno šlo bez chyb, v rámci soupeřivé lidskosti by obě strany zvítězily tím, že by dosáhly svého cíle a zvítězily tím způsobem, který by způsobil vyhynutí.
Jeden může říct, že v takovém světě by neexistovalo násilí. Ať si tedy dotyčný představí nějakou pacifistickou verzi konce. Určitě to jde.

Ale oukej. Dál.

Prostě tím jen chci říct, že svejch vlastních chyb byste si měli vážit. Definuje vás to. Díky nim jste takoví, jací jste. A ne jiní. A pokud se cítíte chybní, buďte takoví, jací chcete být. Jde o ten posun. Nesnažte se být dokonalí, protože to, co jste v minulosti spáchali, vám dodá hloubku. Dokonalý jsou jen špatně napsaný literární postavy. A proto jsou tak nudný a nezajímavý. Jsou neautentický. Nebuďte jako oni. Chybujte. O zbytek se postará přirozený výběr.

Tento článek byl nezaujatou jednočelnnou komisí označen jako "chybný" a "o ničem".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Myšák Myšák | Web | 22. ledna 2016 v 17:22 | Reagovat

K anketě: Ne sušenku, špekáček! :-D

2 Eli Eli | Web | 22. ledna 2016 v 19:11 | Reagovat

Super článek. Sdílím ten názor, že chyby nebo drobné omyly jsou ve finále tím, co nás formuje, tvoří, nutí nás být lepšími.

3 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 23. ledna 2016 v 17:04 | Reagovat

Tohle je skutečně velká pravda. V životě jsem se už hodněkrát spálila, ale právě díky tomu jsem tam, kde teď jsem.

4 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 29. ledna 2016 v 18:21 | Reagovat

Otázka je, jestli nějaký omyly vůbec fungujou. Jako na principu, na jakym si lidi myslí, že fungujou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama