Každej den je ten poslední

9. ledna 2016 v 14:13 | Xerodoth Sigmius |  Výflusy, úvahy a všelijaký odpad
Kolikrát už jsme vlastně zemřeli?



Ze všech možných verzí posmrtného života, které hrají hlavní roli v náboženstvích a filozofiích, se mi poslední dobou objevuje jedna teorie, u které si nejsem jist, kolikrát už ji někdo prohnal mlýnem. A jestli vůbec. Nejhorší na tom je, jak je ve svém jádru depresivní a jak zapadá do myšlenky multiversa. Ale věřím, že jelikož je Paralellis takovým průchozím místem pro divný existence, nebude to pro vás nic novýho.

Otázka v perexu by mohla vyasociovat reinkarnaci. Nemáte tak docela pravdu. Jde o to, že umíráte v každém bodě svého života. Právě teď jste zemřeli. A teď znovu. Znovu... awww, je mi líto. Zase. Teď mě někteří z vás praští s dramatickým výkřikem: "Přestaň brát drogy, Sigmo a vysvětli mi to, protože momentálně se cejtim dokonale živej!" A jste si úplně jistí, že jste právě teď nezaklepali bačkorama, jen o tom nevíte?

Myslím, že život funguje tak, že my vlastně umíráme v jednom kuse od doby, co jsme zrozeni. Jen... eh... přirovnání. Program zjistí blížící se kolizi a uloží si stav před ní. Checkpoint. Restartuje se, spustí se znovu, jen bez vašeho úmrtí, které se... ou... moment, další kolize. Další restart. (V marné lidské ideji vícecennosti a honbě za smysly... jak můžeme vědět, že nejsme jen programem?) A tak znovu. A znovu. Jenže to zanechává nekonečné množství realit, ve kterých jste zemřeli, nekonečno vašich pohřbů, nekonečno truchlících pozůstalých. A zatímco vy máte pocit, že jste ten kousek pomeranče stihli vychrchlat dřív, než sklouznul do špatný trubice, není to tak docela pravda. Sebevrazi se budí v nemocnicích. Stejně jako lidé se smrtelnými úrazy. Ale jen z jejich úhlů pohledu. V jejich hlavách. V našich realitách zůstávají pod drnem.

Pak vyvstává první otázka. Kolikrát jsme zemřeli?

Druhá: Pokolikáté tohle prožíváme?
Protože peklo je v opakování a někdy je tělo v takovém stavu, kdy nemůže být "obnoveno". Možná to začne odznova. Jen bez vzpomínek. Nebo je vytratíme po několika měsících "dalšího" života.
Jak říká klasik: "Peklo je v opakování." A teď přijde Sigma a dodá k tomu: "A pro některé může být i v pokračování."

Třetí: Skončí tohle vůbec někdy?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 9. ledna 2016 v 15:18 | Reagovat

Máš pravdu.
Přece jenom, poslední dobou umírám méně, než bylo mým zvykem v minulosti.
Jo a...neskončí. Stay zacyklenej.

2 Lowri Lowri | E-mail | Web | 9. ledna 2016 v 19:41 | Reagovat

Děkuji za kvalitní mindfuck, dnes se mi bude dobře spát! :D

3 Xerodoth Sigmius Xerodoth Sigmius | E-mail | Web | 9. ledna 2016 v 19:45 | Reagovat

[1]: Pokud o tom víš, žeano.

[2]: Nemáš zač. Co bych neudělal pro klidný spánek bytostí na bázi uhlíku. :D

4 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | 9. ledna 2016 v 23:23 | Reagovat

V rámci zkušební verze věci "Stručná Maitter 1.0" risknu, že budu znít dost infantilně:
Miluju tvoje úvahy.

5 stuprum stuprum | Web | 10. ledna 2016 v 21:54 | Reagovat

Věřím v nesmrtelnost duše, proto nezáleží, jak žiješ, ale jak tě ten život těší. Když už jsi odsouzen prožívat ho navěky!

6 Cíťa Cíťa | Web | 10. ledna 2016 v 22:02 | Reagovat

dle mého jestli by se vše opakovalo nikdy by se nic nemohlo udát znova, (ačkoliv vše co se událo, tu bylo už jednou)

7 Antia Antia | Web | 11. ledna 2016 v 21:48 | Reagovat

A proč by mělo na počtu záležet?

8 Johnny Johnny | Web | 15. ledna 2016 v 20:10 | Reagovat

Tvoje šťastné číslo je nekonečno a tvoja šťastná farba je červená. Červená ako zrelé višne. Červená zapadajúce slnko. Červená ako krv...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama