A věřte, že někde existuje vesmír, kde jste skuteční

26. prosince 2015 v 16:43 | Xerodoth Sigmius |  Výflusy, úvahy a všelijaký odpad
Ty neustálé boje identit.



Nikdo o sobě nemůže říct, že je tím, kým je. Je to legrační, jak se ve vaší hlavě mlátí složky několika typů.
To, kým jste, když jste sami.
To, kým jste ve společnosti.
V práci.
S oblíbenými bytostmi na bázi uhlíku.
Kým jste byli.
Kým byste mohli být
A kým byste chtěli být.

Možná si to neuvědomujete, ale tohle všechno se ve vaší hlavě řeže a mlátí, bojuje o dominanci. Protože všichni jsme jaksi splitnutí. Proto o sobě mluvím často ve třetí osobě. Mluvím o určitém Sigmovi z toho množství v mé hlavě, která je vlastně podivným pokrouceným městským labyrintem asociací obývaném spoustou různých Sigmů a vybliterárních postav, které jsem během let spáchal. A které částečně odrážejí kusy duše. Protože nikdo nikdy nevytvoří postavu, ve které by nebyl kus jeho samotného.

Už teď je výrazně vidět ta kolize tří mých hlavních identit. Pracovní, kdy jsem v podstatě ochotný, spolehlivý. Jakmile z práce mizím, jsem buďto katatonický oblud nenávidějící jakoukoliv činnost, hypnotizující zeď, žvatlající na hlodavce a vyžívající se v mindfuckových filmech. A pak je tu ten Sigma existující pro lidi Venku (protože se nakonec ukázalo, že život existuje mimo internet), kdy jsem černooděný rarach v cylindru a svářečských brýlích, který prahne po lidských duších a krvi novorozeňat.
Všiml jsem si, že za půlrok, co jsem v Praze, jsem ztratil tak čtyřicet procenti introverce. Býval jsem čověk, který všude chodil půl hodiny s předstihem. Teď nestíhám, protože jsem si zvykl, že mi všechno dojede až pod rypák. Ne, jak na vesnici, kde vlak byl tři kilometry od domu, o víkendech nefungovala doprava, a když, tak jednou za hodinu.

A čím víc máte identit, tím víc je Prostorů, ve kterých žijete. Vesmírů. A vy buďto jste odrazem, nebo tvůrcem. Přikláněl bych se ke tvoření. Co tím chci říct, netuším. Ale poslední dobou mám zase nutkání spálit nějaký starý most a kus své hlavy. Udělat čáru za tím, kým jsem teď. Vybudovat něco šíleně nového. Protože mám pocit, že aktuální potenciál je vyčerpán. Upadl. Problém je, že jsem tvor, který mluví, podněcuje, ale nečiní. Činy přenechávám ostatním v naději, že z je inspiruji v umělecké dráze, budou slavní, bohatí a já se na nich přiživím. Teď to víte. A budete vaporizováni.

Možná, že bych mohl být, kým bych chtěl být. Ale na to je tento vesmír absurdní v moc... hm... kafkovském slova smyslu. Chce to víc fantasu. Absurdizaci universa. Nebo víc kofeinu. Jedno z toho.

Docela zvažuju článek, ve kterým bych udělal představení aktuálního potkanstva a parostlin, které vlastním. Momentálně přibyl pátý hlodavec, bambus a něco... co. Em, údajně se to jmenuje Euphorbia lactea. Já tomu říkám Pennywise. Podle všeho je to nenáročné na pěstování. Chce to jen slunce, vodu a lidskou krev. Což je zajímavý, že donedávna jsem o rostliny neprojevoval zájem. Teď vlastním tři. Co se to sakra děje? Jo, možná je počátek konce starýho Sigmy. Nebo předčasný stárnutí, kdy vám začne vonět hlína. Děsivý.. tentononc. Jako, není tajemstvím, že jedno z mých já je starý a mrzutý dědek žijící v jeskyni a nadávající na svět, který přežil několik dob ledových. Ale tohle je trochen moc.

Příště mindfucky. Už mám pátý. Konečně.
Takže do té doby mor, kobylky, krev novorozeňat a v tomto období hlavně fusekle.
Tak pravil Sigma.
 

21 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 26. prosince 2015 v 20:47 | Reagovat

Kytky jsou super :) U mě v pokoji ale žije jenom pět kaktusů, zbytek květenstva je poházen různě po domě.

Jinak s tím, kdy jsem skutečná... bylo by zajímavé, kdyby se slouply ty slupky... co by potom lidi kolem mě čučeli, s kým se to dosavad bavili :D

2 womm womm | E-mail | Web | 27. prosince 2015 v 1:13 | Reagovat

Tak za prvé máš úplne skvelý layout blogu. Normálne sa teraz hanbím za svoj.

Po druhé je to veľmi pekná úvaha o rôznych tvárach človeka. O niečom takom som tiež písal niekedy dávno a v podstate som dospel k podobnému záveru len bez Tvojho svojského štýlu, ktorý sa mi mimochodom páči.

Jednoznačne pochvala. :-)

3 Viollet Viollet | E-mail | Web | 27. prosince 2015 v 14:12 | Reagovat

Sdilim slozku katonickeho obludu, lec na hlodavce uz zvatlat nemuzu, jelikoz vsichni pomreli. [:tired:]

Fajna uvaha a velice sympaticky vyschizovany blog. S potkanstvem a rostlinstvem se urcite pochlub, rada se podivam.

4 Ainowa Ainowa | Web | 28. prosince 2015 v 15:00 | Reagovat

Hlodavci jsou moc nároční, zkus želvy. Nejenom, že ti budou projevovat lásku syčením, ale když jim zapomeneš dát nažrat, nějak to zvládnout.
A až se jich jednou budeš potřebovat zbavit, želví polívka to jistí.

5 Tajemná Temnota Tajemná Temnota | E-mail | Web | 29. prosince 2015 v 0:06 | Reagovat

Musíš být prostě kurva sexy!
Já se chtěla vždy věnovat péči o rostliny, ale protože mi všechno vždycky chcíplo, nechala jsem toho. Bylo mi jich líto.

6 roselynch roselynch | E-mail | Web | 29. prosince 2015 v 12:25 | Reagovat

Wow, moc krásně napsáno :) Prosím podívej se i na můj blog. Moc by mě to potěšílo :-)

7 paja-writes paja-writes | Web | 30. prosince 2015 v 11:19 | Reagovat

Hezký!
Na tvým blogu už jsem byla párkrát a vždy mě zaujal, ale nějak jsem se k tomu nedostala. Ale je  mi tobuřt a chci sušenku... :-D boží!

Myslím, že přesně o tomhle přemýšlím každý den.
Před rodinou, před kamarády, ve škole - vždy jinak...

8 justsomethoughts justsomethoughts | 31. prosince 2015 v 21:52 | Reagovat

Asi se sem vyjádřím stylem, který bude trochu mimo, ale.. Ty jsi prostě hustý. Na tvůj blog jsem narazila náhodou a musím říct, že je vážně hodně zajímavý a mi osobně přijde trochu psycho.. Hlavně ty oči, které na mě neustále mrkají :-D

9 Dena Hviezdička Dena Hviezdička | Web | 8. ledna 2016 v 14:32 | Reagovat

Hej, každý má plno identit, aj vo mne sa to niekedy bije, som rada, že nie som jediná s takými schizo predstavami :-D.

10 Illumináti Illumináti | Web | 8. ledna 2016 v 15:35 | Reagovat

such víra
                            wow
   very kolize
            8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)

11 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 8. ledna 2016 v 15:50 | Reagovat

Podobný článek byl na HP včera a opravdu je tato tematika zajímavá :). Líbí se mi, žes do toho dal trochu své osobitosti (nebo jen některé "role"? ;))

Jinak musím pochválit super mrkací příšerku, i když mě při čtení lehce znervózňovala :D

12 Renyu Renyu | E-mail | Web | 8. ledna 2016 v 17:41 | Reagovat

Zrovna nad tímhle jsem včera večer přemýšlela když jsem nemohla spát.
A taky nad tím, že vlastně sám o sobě nemá nikdo osobnost, protože od úplného narození nás ovlivňuje svět kolem nás.
Mimochodem, děsně se mi líbí ten mrkající týpek. :3

13 stuprum stuprum | Web | 8. ledna 2016 v 20:57 | Reagovat

Bacha, ať nechytneš z tolika osobností schízu. :)

14 Crazy Jull Crazy Jull | Web | 8. ledna 2016 v 21:03 | Reagovat

Vážně moc se mi líbí tvůj styl psaní, skvěle napsaná článek. Souhlasím s tvým názorem. :)
-CrazyJull

15 Holoubek Holoubek | E-mail | Web | 9. ledna 2016 v 1:51 | Reagovat

Nějak nevím, co na to říct. Snad jen, že máš prostě pravdu. I když jsem měl pocit, že ztrácení se v identitách je zejména doménou nás "mladých", asi to bude problém všeobecně...

16 Baka - chan Baka - chan | Web | 9. ledna 2016 v 12:07 | Reagovat

Díky moc za tenhle článek... zvlášť v téhle době. Nevím, kdo naposled tolik vystihl můj celkový stav. Totálně jsem se v tom našla. Chtěla bych napsat něco smysluplnějšího, ale nemám slov. Snad jen... díky.

Nevím proč, ale tvůj styl psaní mi jakýmsi způsobem připomíná Žambocha.

17 Čerf Čerf | E-mail | Web | 9. ledna 2016 v 13:21 | Reagovat

Jasně, že mám taky víc identit, ale aspoň se snažím, aby spolu dobře vycházely a nedělaly si naschvály :-).

18 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 9. ledna 2016 v 15:16 | Reagovat

Já občas obecně pochybuju o svojí existenci. Jen ztěžka si jí kolikrát uvědomuju. Tu fyzickou. Na druhou stranu prohlašuju, že "jsem tělo" a né "já mám tělo." Nerozlišovat, nedělit, nevrstvit, to je hlavní.

19 Libor Libor | Web | 9. ledna 2016 v 15:41 | Reagovat

Velmi pravdivé. Každý máme mnoho rolí a identit.
V této souvislosti jsem si vzpomněl na známou písničku Beatles: "... I am he as you are me and we are all together..".

20 Alka-fejetony Alka-fejetony | E-mail | 9. ledna 2016 v 16:04 | Reagovat

No já už - ve svých 60 - mohu říct, že JSEM tím, kým jsem. Pravda pár let to trvalo... :-)

21 Alka Alka | 9. ledna 2016 v 16:06 | Reagovat

[18]:No klidně rozlišovat, dělit i vrstvit - ale nepochybovat a uvědomovat si. ;-)

22 Girri Girri | Web | 9. ledna 2016 v 17:16 | Reagovat

Děsně se mi líbí tvůj styl psaní a článek mě nadchnul, i když s ním moc nesouhlasím. Je to samozřejmě individuální, někteří lidé vidí své já spíše rozděleně podle toho, kde se nacházejí (jako ty, pokud jsem to dobře pochopila), ale například já to nějak vůbec nerozlišuju. Vždycky jsem to já, ale neměním se. Moji identitu ze mě totiž nedělá chování, to, co projevuji navenek, ale spíš to, co je uvnitř, a to se nemění.
Každopádně máš strašně skvělý blog a smysl pro humor. Jen ten mrkací člověk mě poněkud znervózňuje. Koukám, že nejsem jediná. :-D Tak snad sem ještě někdy zavítám. ;-)

23 Nany Nany | Web | 9. ledna 2016 v 18:08 | Reagovat

Já mám pocit, že mě jednoho dne jaksi tyhle identity přestaly bavit a odešly kromě jedné pryč. Nebo se spíš tak nějak sloučily do sebe a staly se jednou. A tak jsem furt stejná. Prostě jsem. Kdykoliv, kdekoliv, na kohokoliv. A buď mě tak lidi budou mít rádi, nebo ne.. a ono většinou jo, protože nedělit osobnost je fakt lepší. Jinak může člověk zapomínat, kdy jakou vlastně má používat.

24 Cinereo Cinereo | E-mail | Web | 9. ledna 2016 v 19:33 | Reagovat

Souhlasím. :-) Přesně  toho důvodu člověk nikdy nemůže soudit, protože jednat nikdy nemůže být naprosto objektivní, druhak se nikdy nemůže přesně vcítit do situace "hodnocené" osoby.

25 Fredy Fredy | Web | 9. ledna 2016 v 20:00 | Reagovat

To je čistá pravda. Pokud se cítíš ve společnosti jako hlupák, tak to ti druzí okamžitě vycítí..... :-)

26 E. E. | Web | 10. ledna 2016 v 10:59 | Reagovat

Ano, ano, ano. Proto nemám ráda, když se mám někde popisovat nebo představit... poznat sebe samotnou je stejně těžké jako pozorovat se při spánku. Spíš jsme v deziluzi, že jsme tím, kým by jsme být chtěli, tak přece po mně nemůžete chtít objektivní hodnocení.

27 Monica Hell Monica Hell | E-mail | Web | 10. ledna 2016 v 13:28 | Reagovat

"Nikdo není tím, kým je" to je zase blbost na titulku blog.cz! Přemýšlí vůbec autor, když to tam píše?! Snad tam mělo být "Nikdo není tím, kým se zdá", protože každý jsme tím, kým jsme, jinak bychom asi nebyli...

28 jsem-any jsem-any | Web | 10. ledna 2016 v 14:26 | Reagovat

Taky nad tím poslední dobou přemýšlím, ale spíše tak, že hrajeme jisté zajeté role (v práci, škole, s přáteli...) a je dost těžké se z nich vymanit.

29 Maya Maya | 10. ledna 2016 v 20:02 | Reagovat

...píšeš stejný blbosti jako já s oblibou píši... i když mám k tomuto stylu psaní blízko ve tvém se ztrácím a neustále přemýšlim jak se dostalo psaní o identititách k rostlině, která potřebuje lidskou krev... Asi v tom je kouzlo článku :D moc hezké :)

30 Silwiniel Silwiniel | Web | 11. ledna 2016 v 7:33 | Reagovat

Nemáš občas pocit, že až moc přemýšlíš? :D
Ale pravdu díš, já se docela bojím toho, co se ze mě stává v práci, tam jsem protivná, nervózní a nejradši bych zničila celý svět. A přitom jsme jinak hodný a neškodný tvor :-|

31 Amia Amia | Web | 9. září 2016 v 9:47 | Reagovat

A ještě zapomínáš na Sigmy, existující pouze v hlavách cizích lidí. Protože nějak ses představil, nějak ses na začátku choval, případně jsi někoho potkal jen jednou v životě. Jenže ten člověk si vytvořil vlastní představu Sigmy, která je naprosto reálná (dýchající, žijící, jednající) a pokud o ní vykládá jiným lidem, stává se existujícíci mimo jeho vlastní představu.
Že povahově nebo úmysly nemusí mít nic společného se Sigmou=tebou, je naprosto irelevantní.
Zvlášť, pokud tvoje představa o sobě Sigmovi je jedna, zatímco onen jiný Sigma je společný pro více lidí. Jiný Sigma se pak do jisté míry stává reálnější, než ty sám (tvoje představa Já Sigma).

Co uděláš s tím, Sigmo?

32 hovno hovno | 1. prosince 2016 v 22:04 | Reagovat

kdybys poznal svoje já, nepíšeš tu tyhle mrdky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama