Plavba

13. listopadu 2015 v 20:18 | Xerodoth Sigmius |  Básničky, povídky a věci jim podobné
Nějak jsem opět upadl do tak silného stereotypu, že nemám témata na články. A tak jsem se dneska sebral, koupil si novej zápisník, protože ten starej mám asi dobrý tři roky. Sloužil dobře a mám k němu i docela vztah. Taky za tu dobu. A tak jsem se s tim novým svazkem panensky bílejch papírů dovalil do Rybky, kde jsem po velkým pressu spustil asociování. A vznikla tahle malá ouchylnost.



Pulsující apatie pukla vejpůl,
řinou se z ní sta těl.
Tvoří tak moře, naň můj koráb vplul
a spustil salvu ze svých děl.

Tu vytí parovlků řeže vzduch,
stejně jako jejich ocelové pařáty
půlí hejna mechanických víl na myriády vzpomínek.
Bezmocné jejich životy zhasínaj jak plamínek
sfouknut mocnými pasáty,
jako ruka ze stolu shrnuje haldu mrtvých much.

Tiše hledí posádka,
hladová, s očima zombií
pozbývajících pocitů.
To mlčení je zabíjí
víc, než skřípot závitů
mozkových. Víc, než stahující se oprátka.

Možná jednou doplují
do Domu radosti,
kde šlapky s ostnatými chapadly
je mile rády pohostí
a zatáhnou do svých chladných slují.

Tam po koitu vstřebají.
Stráví a vypučí jak masožravé
květiny.
Pak v jeptišských hávech
budou si číst náboženské listiny,
které pozdějc, potají,
vhodí do úst zvěře dravé.

Zpěv malomocných v dáli
oznamuje nové éry - nové vlády.
A k těm, co si konec světa přáli,
se Naděje zas otočila zády.

A tu hlasy z hlubin dí:
"Však Existence je pouhým snem.
Jsme cihly, vesmír je maltou v zdi.
Zbořme ji. Teď. Ať ven pohlédnem."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama