Noční proudy myšlenek

31. října 2015 v 0:19 | Xerodoth Sigmius |  Viděno bláznovýma očima
Já vlastně ani nevim, co jsem tu celou dobu psal. Takže to asi dám semka, cajk?


Tak jsem se dneska vzbudil s jasnou myšlenkou, že je to TEN den. Den, kdy prostě Vesmír skončí. Otevře oči a stejně jako já bude mít spontánní myšlenku v tom svým ohromným mozku. Pokud není sám mozek. Nebo umírající buňka nějakýho masivního organismu. Už jen ta představa mi vyvolává bolest hlavy. Prostě, bude mít myšlenku. Něco, co by se do našeho jazyka dalo přeložit jako: "Páni, dneska to prostě zabalim. Cejtim se jako samozřejmost jen pro sebe sama. Co kdybych byl chvíli trochu výjimečnej a na pár nekonečno x časových jednotek se prostě vypnul?"

Takže jsem jakože čekal, jestli se všechno nějak zhroutí do sebe, zmizí, nebo zamrzne čas, pokud někdy nějaký byl. A ono nic. Třeba už neexistujem. Jako zapadlá myšlenka někde v podvědomí mysli. Vyhasínáme.

Anebo další extrém. Právě teď jsme vznikli. A další souvislosti, jako třeba minulost, se vykonstruovaly dodatečně. Jen doufám, že jsem při vzniku jsoucna nedělal něco nedůstojnýho. Srandy kopec. Vesmír vznikne ve chvíli, kdy se dlabete v nose. Je to jako s psaním knížky.
"Pan X zrovna trůnil na záchodovým trůnu." A ani si to neuvědomujete a stvořili jste celej vesmír uprostřed jeho vlastního průběhu. Celý davy lidí s příběhama. A chudák pan X to prošvih zrovna takovým způsobem. Tak si řikám, že bych asi měl něco dělat se svým životem, abych se zrovna neflákal, až vznikne. Nebo nevim. Čas je zmatenej. Všechno je Teď. Na tohle se cejtim moc starej. Unavenej. Nah. Možná mi jenom hrabe z přebytku volnýho času, kterej bych měl využít nějakým kreativním způsobem. Přestat prokrastinovat. Ale to asi až pak (ha ha ha, některý primitivní národy tenhle fór považujou pořád za výkvět humoru). Ale když ona není motivace. Když člověk umí bejt dobrej jen v tom bejt strašně špatnej, to je pak těžký. Chyběj mi talentový body. Asi bych měl obětovat víc duší. Nebo prostě dělat věci, co mě bavěj. Ale to se mi nechce. Radši budu hypnotizovat zeď a jet si mantru "cotokurvadělámsesvymživotem". Protože je to strašně cool a umělecký. Moh bych za to vybírat peníze na ulici. Ostatně, cylindr na to už mám. Srandykopec.

Chtělo by to básničku. Jen tak z hlavy. Problém je, že tohle jsem nikdy nedával. Vymýšlet věci na povel. Ne. Moje inspirace je tak trochu jak vožralej vobejda. Vletí do absolutně prázdný lebky, rozrazí dveře, entuziasticky zpívá o tom, jak je svět krásnej a pak mi poblije podlahu. Usne, a v mý hlavě je zas klid.

Až na ty zvratky, že kterých občas něco uplácám. Mám nějaký to mindfuck absurdní období a drží se mě to. Přinejmenším do doby, kdy si uvědomím, že to, co píšu, je vrcholnej šit. Ale tak což. Lidi si to najde. Není důležitý, abych se zavděčil všem. Autoři by neměli psát pro všechny, ale jen pro určitý cílový skupiny. Pokud neuděláte chytrej marketingovej tah, nevystříháte úspěšný memy ze slavných děl a pak to neslepíte jako dada básničku. Spousta lidí vám to sežere, protože lidi jdou radši do věcí, co znaj. Ostatní je bizar.
Co tím vlastně chci říct? Nevim. Prostě jen píšu, co mi jde hlavou. A nějakou tu básničku. Jen tak z hlavy. Jen se bojim, aby z toho zas nevznik volnej verš. Bohové, ať to není volnej verš.

Nebesama táhnou spousty okřídlených velryb.
Protože prostě chtěj. A můžou. Asi.
Jako důkaz, že při Stvoření došlo k spoustě chyb,
který teď rozháněj mraky. A dělaj dobrý počasí.
I když já mám radši, když prší a je hnusně.
Ale co na tom, jsou to kurva velryby s křídlama!
Takže asi tak nějak.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tajemná Temnota Tajemná Temnota | E-mail | Web | 31. října 2015 v 1:43 | Reagovat

No jo, kdo ví. Včera v noci jsem otevřela balkón a říkám si, "A co když jsme všichni už mrtví? Jenom o tom nevíme?"
Kdo ví, ale přiznám se, že mně je to jedno. Mně je fajn. Dělám co mě baví, jím co mi chutná atd.
A jen tak mimochodem, nikdy by ses neměl stydět za to, co jsi stvořil. Já si někdy taky říkám Bože co jsem to napsala za kraviny? Ale pravda je, že když něco tvoříme tak do toho dáme 100% sebe a ve chvíli kdy to dokončíme jsme s tím spokojeni a to jde. Jo možná si za rok nebo za dva řekneme, že ta povídka stojí za totální hovno, ale v tu chvíli kdy jsme jí tvořili jsme do toho dali všechno. A nemůžeme prostě pořád všechno předělávat, aby se nám to líbilo zrovna v tenhle okamžik, protože tenhle okamžik stejně  zmizí.
Kurde, už budu ticho xD.

2 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | 31. října 2015 v 13:11 | Reagovat

Hej. Existence. Nesnáším profláklé blogy. A blogy, které mají pod články více než pět komentářů; poněvadž tehdy mě začínají děsit.

Trochu mne rozčílila ta věta: "Přinejmenším do doby, kdy si uvědomím, že to, co píšu, je vrcholnej šit."
Tak aby bylo jasno. Xero Sigmius je ideální magor. V hlavě se ti líhnou mraky věcí, jimiž by stálo za to polepit si zeď, ale mně - nevím jak jinejm - to znemožňuje spolubydlitelská koexistence s relativně běžnými lidmi, a ti by to nemuseli unést. Třeba ta mrkací zrůda furt někomu vadí.

"Chtělo by to básničku. Jen tak z hlavy. Problém je, že tohle jsem nikdy nedával. Vymýšlet věci na povel. Ne. Moje inspirace je tak trochu jak vožralej vobejda. Vletí do absolutně prázdný lebky, rozrazí dveře, entuziasticky zpívá o tom, jak je svět krásnej, a pak mi poblije podlahu. Usne, a v mý hlavě je zas klid."

- Tahle věc, Sigmo, je další skvost. Nejde o to, o čem píšeš, ále jak o tom píšeš.

Víc podobného maglajzu, sím. Neznám lepší uvolnění než čtení tvejch metafor a poznámek.

[1]: Achichouvej, kéž by se spokojenost s dílem vyskytovala aspoň v nějakém vesmíru.

3 Tajemná Temnota Tajemná Temnota | E-mail | Web | 31. října 2015 v 16:56 | Reagovat

[2]: V mojí dimenzi naštěstí jo.

4 Silwiniel Silwiniel | Web | 1. listopadu 2015 v 13:34 | Reagovat

Sigmo, Sigmo, ty si takhle stěžuješ a vidíš, jak tě lidi žerou :D

5 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 2. listopadu 2015 v 21:09 | Reagovat

Náhodou, ten výplod takhle z fleku je slušný, můj by stál za houby...

Ale prokrastinovat je fajn. Třeba teď bych se měla učit, zítra píšu ze 4 předmětů. A neumím ani jeden. A stejně se raději zaobírám tvým textem :)

6 Antia Antia | Web | 7. listopadu 2015 v 20:33 | Reagovat

Možná bych ti i hodila drobák. Nebo seděla vedle tebe.
Třeba jsme všichni jenom okřídlená velryba.

7 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | 11. listopadu 2015 v 22:00 | Reagovat

[6]:
Další, co posléze upadlo v zapomnění, bylo, že proti vší pravděpodobnosti byl několik kilometrů nad povrchem neznámé planety vyvolán v existenci vorvaň obrovský.
A protože taková pozice je pro vorvaně pochopitelně neudržitelná, mělo ubohé nevinné stvoření jen málo času, aby se smířilo se svou vorvaní identitou, protože hned vzápětí se zase muselo smířit s tím, že už vorvaněm není.
Následující pasáž je úplným záznamem jeho myšlenek od okamžiku, kdy začalo žít, až do chvíle, kdy svůj krátký život skončilo.

* * *

„Aha...! Co se to děje? myslelo si.
Ehm, pardon, kdo vlastně jsem?
Dobrý den?
Proč jsem tady? Co je smyslem mého života?
A co tím myslím, když říkám, kdo jsem?
A jéjej! Hele! Co se to ke mně najednou tak strašně rychle blíží? Tak strašně moc rychle. Je to veliké, placaté a kulaté... to chce nějaké důkladné jméno jako třeba... mmm... em... zem!
To je ono! Zem!
Jestlipak budeme kamarádi?“

* * *

A potom, po náhlém mlaskavém žuchnutí, následovalo už jen ticho.

(Douglas Adams: Stopařův průvodce po galaxii)

8 Evelyn Vivien Evelyn Vivien | Web | 4. prosince 2015 v 21:41 | Reagovat

No, tak řekněme, že tvý úvahy o existenci a času jsou ještě poměrně plytké... :D

9 Xerodoth Sigmius Xerodoth Sigmius | E-mail | Web | 4. prosince 2015 v 22:29 | Reagovat

[8]: Mohu tě ubezpečit, že to je jen hrubý náčrt několika z těch optimistických, nad kterými měla má unavená mysl ještě sílu se zabývat. Časem a existncí se zabývám prakticky pořád a teorií mám kvanta, každá se větví a každá vylučuje tu předchozí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama