Separace

26. září 2015 v 20:36 | KayW |  Básničky, povídky a věci jim podobné
Básnický appendix.



Celé věky seděl osaměle v suché studni,
aby zapomněl na nekonečnou rotaci planety
a zvuky Vesmíru, co kam šel, tam hlučely
Společnost mu dělali červi, stejně jak on trudní,
co v myšlenkách vyhlodávali mu nesmyslné tunely.

A jediným pravým přítelem mu je
(i když ne příliš sdílná a krásná,
citlivá, ani vnadná, bez lesku a špetky humoru)
neutuchající melancholie
produkující filozofie a asociace až do úmoru.

Ruce utekly tělu a proměnily se v pokoutníky,
z nohou se staly pokroucené kmeny.
Kdežto torzo apaticky setrvává ve svém vzezření.
Absurdní atrakce, leda pro východní poutníky,
co nemaj pro výstřednosti sebemenší pochopení.

Šumy všech barev plní mu slechy
a všechna ega upadají v neexistenci,
byť drápou na lebeční stěnu.
V počtu zrnek prachu na Saturnově prstenci
hlučí, pak pomalu mění se na ozvěnu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mischelle Mischelle | Web | 26. září 2015 v 22:06 | Reagovat

Krásná básnička a skvělý design blogu :)

2 KI KI | E-mail | Web | 29. září 2015 v 9:43 | Reagovat

A ozvěny umírají pomalu...

3 Antia Antia | Web | 1. října 2015 v 22:13 | Reagovat

Melancholie je někdy přátelská?

4 Xerodoth Sigmius Xerodoth Sigmius | E-mail | Web | 2. října 2015 v 12:23 | Reagovat

[3]: Pokud je s tebou něco dost dlouho za jakékoliv situace, i když se to nechová tak, jak to vždy vyžaduješ, pak je možné nazývat to přítelem. Ne dobrým, ale přece jen přítelem.

5 Antia Antia | Web | 2. října 2015 v 18:38 | Reagovat

[4]: Hm. Možná že i jo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama