Nolifer

23. září 2015 v 12:28 | KayW |  Sometimes
Někdy mi lidi říkaj, že vůbec nežiju.



Tak ne asi, jsem jen zhmotnění jejich nejabsurdnějších myšlenek a na fyzické úrovni vlastně vůbec neexistuju.

A pak je tu ta druhá možnost. Lidé totiž označují život jako množinu aktivit, které jim krátí čas, vymazávají paměť, vnášejí do těla endorfiny, dost často za společnosti podobně smýšlejících individuí. Při takovýchto aktivitách dochází k častému pláči nad prázdnou šrajtoflí. Jinými slovy se baví, i když později litují následků.

To, že neshledávají to, co dělám já zábavným, rozhodně není můj problém. Já se v podstatě královsky bavím. Jen bez jakéhokoliv entuziasmu. Trochu kysele, apaticky, možná trochu nasraně. Ale bavím se. Místo toho, abych utrácel za chlast, hadry, vstupy na koncerty a "zábavy", vyhazuju prachy za jídlo, knížky, občas dýmkovej tabák a výstavy. A kafe. Nájem. Jednou za čas elektroniku.

A navíc... a tím se dostáváme k obsahu tématu týdne... není tohle "bavení" spíš útěkem od skutečného života plného povinností, stresu a vážnosti? Protože pokud se zrovna nebavíme, chodíme do práce, škol, řešíme situace, ze kterých máme mindráky. A to je podle mě víc život než to, co většina lidí životem nazývá.
Nebo (protože vždy je tu asi milion dalších možností) žije člověk více životů.
Z jednoho utíká do druhého, navzájem se prolínají a dohromady dávají mozaiku existence individuálního jedince. A v každém z těchto "životů" jsme úplně jiní.

Soukromý, pracovní, společenský, pracovní a duševní. Minimálně tyhle. Jakožto divný druh introverta jsem příznivcem soukromého a duševního. Tam se snažím být co nejdelší dobu, i když práce mi žere velkou spoustu času (což bude brzy mnohem horší, protože v mém současném zaměstnání mi konečně nabídli možnost dlouhého a krátkého týdne - dvanáctihodinové směny místo osmihodinových téměř každý den... ale s platem, který dostávám si bohužel budu muset najít druhou práci, alespoň na dohodu... a rád bych zkusil něco v jiném oboru než obchod)
To pak vyvolává další otázku. Jací jsme doopravdy? Protože v každém "životě" vystupujeme úplně jinak. Ať před sebou nebo před druhými.

Čekáte, kdy napíšu o sebevrazích? Fajn. Máte je mít. Ti utíkají do možnosti života posmrtného. Nebo do prázdnoty. Do neexistence. Ale svým způobem všichni budeme žít pořád, ať tu jsme nebo ne. Existenci (či myšlence na ni) nelze uniknout.

Jde jen o vlastní preference. Co je životem pro ostatní, nemusí být životem pro vás. Žijte si, jak uznáte za vhodné a tak, jak je to dobré pro vás. Protože když nevíte jak dál, dělejte to, o čem víte, že je pro vás nejlepší. Nenechte se ovlivnit názorem ostatním a strhnout se do něčeho, co odporuje vašim přesvědčením. Vaše existence je to, co vás definuje a činí vás individuálními, i když se některým, kteří o vašich zálibách nic neví může zdát, že spadáte do určitého šuplíku.

A pro ty mám vzkaz. Nešuplíkujte. To, že s někdo nějak obléká, něco vyznává, neznamená, že ho musíte řadit do určité subkultury. Nedávno mě na ulici zastavil týpek a zeptal se mě, jestli nejsem tak trochu goth. Nope, jen nosím, co se mi líbí, aniž bych se někam řadil. To samé můžeme říct o lidech, kteří se na první pohled jeví ostatním jako hipsteři. Třeba nejsou. Takže nedělejte závěry. Životní styly nemají pojmenovatelné krabičky, kam můžete naházet lidi podle vzhledu a zálib. Pokud se tam vysloveně nechtějí hodit. Pokud se tam nehodí sami.

Sigmo, tohle bylo i na tebe příliš sluníčkové! říkají lidé, co mne nějakou dobu znají. A víte co? Možná jo. Pokud je sluníčko trochu sarkastické, pak jo.

Vše. Mor, kobylky a slzy novorozeňat všem. Nebo tak nějak
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Deníčkoidní články?

Ale jo. 83.3% (25)
Meh. 16.7% (5)

Komentáře

1 higurashi-tym-cikady higurashi-tym-cikady | E-mail | Web | 23. září 2015 v 16:20 | Reagovat

Kdybychom měli brát vážně každý blábol, který kdosi utrousí, nikdo z nás by neexistoval. Podle věřících ateisté nemohou reálně existovat. Podle webu prozeny.cz neexistuje nikdo, kdo s partnerem nespí min. 3x do týdne. Podle teenagerů neexistuje chápavý dospělý....

2 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | 23. září 2015 v 22:24 | Reagovat

Asi ti ty fusekle ukradnu, beztak se u tebe jenom válí někde na zemi v prachu a tmě, zatímco by mohly být užitečné ve tmě u mě.

Seznamuji se s pojmem Nolifer. Zajímavé. Když to čtu [nolifer], dost dobře by to mohlo znamenat něco jako "nechcinoš", poněvadž Lucifera jako Světlonoše máme ouplně legálně a nolo znamená "nechci".

Líbí se mi utíkání z jednoho života do druhého. Jejich pojmenování už mě neberou, ale prolínání a mozaika existence jsou fajn.

Já se vrátím.

3 Grumpy Grumpy | Web | 1. října 2015 v 19:15 | Reagovat

Jo, taky jsem nikdy moc nechápala "život" od jedné párty k druhé, následné vyspávání celé dny a nestíhání ničeho jiného. Někomu to možná vyhovuje, ale já si život představuju podle sebe a je mi jedno, že mě někdo třeba má za suchara.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama