Předžvejkáno mozkem

1. srpna 2015 v 21:24 | KayW |  Viděno bláznovýma očima
Mám zas ňákej ten čas stálej net. Tak proč neotrávit internety něčím, co už můj mozek jednou měl, vyplivnul, měl ještě jednou a pak to poslal mejm rukám, aby to nadatlily. Protože mozky nemaj ruce. Asi. Následující text zahrnuje náhodné asociace, cynismus, čirou mizérii a věci, který Sigma odkládá na neurčito.



Dny jsou víceméně všechny stejný. Nechal jsem se dokopat k tomu, že shodim vlasy (půl roku) a chin beard (asi tři měsíce). Takže ze třiceti na sedmnáct, což je pořád blíže mému aktuálnímu věku, i když můj mentální věk přeskakuje někde mezi prepubertálním hovadem a starcem, co zažil několik dob ledovejch. To by nebylo tak děsivý. Děsivý je to, že na mě lidi na ulicích pak začali mluvit. A nejenom Hare Krišna, pro kterou bohužel nemám dost cynických odpovědí, které by rozvrátili přesvědčení jejích členů. Ostatně, o víře chci psát v nějakým dalším článku.

Obecně sleduju lidi. Jsou strašně tragikomičtí. Smutným způsobem úsměvní, jak se krčí před kyvadlem existence, které ukrajuje čas jejich vlastního bytí jako kolečka salámu. Dělaj všechno, aby se vyhnuli myšlenkám na vlastní smrtelnost, ale paradoxně, čím rychleji utíkají, tím se tomu blíží. Asi je to furt lepší, než sedět a sledovat to, jak to dělám já. Ale mně to sledování vesmířenstva nějak baví. Koukat na to ze všech úhlů, probírat všechny možnosti toho, jak to může a nemůže být a z toho všeho udělat střední cestu která vypadá nejpravděpodobněji. Člověk by měl vnímat bytí objektivně. To, co se za život naučil brát s rezervou a hledat nové alternativy. Nedržet se jedné myšlenky a být multiidealista. S tím, že nikdy vlastně nebude mít pravdu. A do toho si samozřejmě žít svůj lidský život s vědomím, že jeho pozadí je pro mozek příliš depresivní na pochopení. Potřebuju velkou otočnou tabuli a fixy. A lidi, co to budou chápat. Jako by to nestačilo, že hrstka lidí, se kterou verbálně či jinak komunikuju, musej snášet mý existenciální plky. Sorry, jinak to neumim.
Ale stejně jsou srandovní. Většina jich prostě jde a kouká před sebe. A pak jsou neskutečně vyjevený z každý kraviny, co se děje kolem. Nechápu to. Nějak tu fascinaci drobnejma věcma postrádám.
Muslimové a Afričani Sigmu nechávaj chladným. Zatím po mně žádnej z nich nic nechtěl, krom drobnejch, kterýma nedisponuju v rozdavačným množství, takže je prostě beru jako součást davu. Chtěl jsem se vyjádřit k minulému TT, který řešilo uprchlíky, ale asi bych byl zlynčovanej za svůj flegmatismus a sluníčkovatost.
Docela se děsim dne, kdy budu muset popřít věci, co mě definujou a kompletně zešednu, jak by napsala Ainowa. Mám pocit, že se to tak nějak blíží.

Co jsem neměl čas, trochu jsem se vrátil ke psaní. Mám absurdní období. Napsal jsem tři povídky. Jedna je v podstatě jen několikastránkový rozhovor o tom, jak je normální být šíleným, druhé by se dalo považovat za mindfuck. Pojednává to o turistovi, který prostřednictvím celního úředníka zjišťuje, že svět je vlastně placatý, osamělý a má jen pár tisíc kilometrů v průměru. Jen člověk se nedokáže vyrovnat s tím, jak je vlastně malý. A aby se udržel při zdravém rozumu, po staletí si vytvářel prostředky, jak se přesvědčit o jakýchkoli smyslech.
Třetím příběhem jsem se vrátil trochu ke kořenům svého povídkaření. Několik let datluju takovou povídkovou sérii o šesti částech. Mám ji v podstatě hotovou, už mi jen chybí dohra a re-edit starejch částí. Jde mi to přes tři sta stran, ale bohužel, někteří autoři během té doby vydali knihy, které jako by mi vykrádaly mé universum. Zpátky k povídce. Je to jedenáctistránkový horor, který bych mohl sice postnout k tématu týdne (Strašidla pod postelí, i když je o něčem, co žije, nebo možná nežije v jisté staré skříni), ale šetřím si to. Myslím, že je fajn. V hlavě mám další dvě věci. Celkově jsem nějak seškrábal novější povídky z netu a jsem skoro na sto stranách. Sranda. Musím si pořídit netbook a datlovat po kafárnách.

Nějak jsem ještě přemejšlel, že bych paralellu pořídil blogspotový příbuzenstvo. Trochu absurdnější, bez mrkající obludy. A pořád zvažuju to točení vlogů. Jen nejni technika. Ale vim, že bych do toho zapojil cylindry, koní hlavu a svý "Mý jméno je Sigma a to je všechno, co potřebujete vědět v tomhle čase a prostoru." S variacema, samozřejmě.

Jinak stále vymetám pražský antikvariáty, i když v posledních dnech jsem tam nenarazil na nic fascinujícího. Ale chci poděkovat Maitter z Creepfellu a Guizmo za to občasné doprovázení. Ona ta (divno)lidská společnost nakonec může bejt faň, jen si člověk musí najít lidi, co tomu chápou. (Zarámujte si to, pač Sigma vděk vyjadřovat neumí.)

Mor, kobylky, slzy novorozeňat a tentokráte i fusekle všem. Nebo tak nějak.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bugaboo Bugaboo | 3. srpna 2015 v 17:08 | Reagovat

Ahoj Sigmíku, celkem se mi postesklo po lidech z milisku. A nějak tak jsem našla jenom tebe. Jsem velmi zvědavá na výplody tvé fantazie. Prozatím budu stálým čtenářem :D

2 Xerodoth Sigmius Xerodoth Sigmius | E-mail | Web | 3. srpna 2015 v 18:35 | Reagovat

[1]: Oy!Na jednu stranu je poměrně děsivé, že si mne pamatují lidé z podivných stran internetu, kam jsem chodíval ještě jako poněkud jiný Sigma (a zrovna tebe si z nějakého důvodu vybavuju! popravdě ani není těžké mne najít, jsem nejsnáze vygooglitelný tvor ve vesmíru, ale rád bych taky nějaký protikontakt, když já jich tu mám asi tři miliony), na druhou stranu jsem potěšen a překvapen, možná malinko vyveden z vodorovnováhy. Což se mi nestává. Okej, je to vlastně jen trochu děsivé.

3 Bugaboo Bugaboo | E-mail | 3. srpna 2015 v 18:42 | Reagovat

Rozhodně jsi prošel nějakým jazykovým lisem, takhle květnatě jsi teda nepsal. Až ti skoro nerozumím.

4 Xerodoth Sigmius Xerodoth Sigmius | E-mail | Web | 3. srpna 2015 v 18:49 | Reagovat

[3]: Tak pak ještě můžu používat nářečí cynickejch voblud. Moje pasivní slovní zásoba se od dob před čtyřmi lety (pač to jsme si hádám napsali naposled), docela rozrostla.

5 Ainowa Ainowa | Web | 9. srpna 2015 v 18:16 | Reagovat

No jasně že jo. A já si říkala, proč se Šediví lidé vyhoupli s návštěvností. Takže asi, no, něco jako díky nebo tak.
Já jsem na antikvariáty vždycky sama. Lidi vyžadují pozornost, kterou bych chtěla věnovat knížkám.

6 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | Web | 9. srpna 2015 v 20:29 | Reagovat

[5]: Správné existence nikoli.
Tedy, v mé přítomnosti.
... když jsou Sigma.

7 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | Web | 10. srpna 2015 v 23:13 | Reagovat

Těším se na povídky, obzvlášť na turistu. A fest, tak sem s nimi.
Opět děkuji za fusekle.
Pro dnešek epidemie končí. 23:13 je dobrej čas.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama