Další pětice divnofilmů

15. června 2015 v 19:13 | KayW |  Recenzování
Moje mindfuck období pokračuje. Poslední dobou sice není tolik času, ale od doby, co jsem recenzoval posledně, se přece jenom něco nahaldilo. Pokusím se vám představit pět. Ale většina je tak divná, že se o nich ani moc psát nedá. Takže tady je máte.


5. La Moustache (2005)

Kdyby David Lynch uměl posednout jiné režiséry, jedním z jeho cílů by byl určitě Emmanuel Carrère. Tento pan žabožrout, který na svém kontě nemá prakticky žádný film, který by mohl být znám běžnému filmovému konzumentu, totiž americkému surrealistovi docela solidně šlape na paty.

Abych to uvedl na pravou míru, Vincent Lindon je v tomto filmu majitelem Schrödingerovy kočky v podobě kníru. (konec poezie) Hlavní postava se před schůzkou s přáteli rozhodne, že si oholí svůj obličejový porost, který má podle své manželky odnepaměti. Celá zápletka je ale v tom, že si nikdo nepamatuje, že by nějaký knír někdy v životě měl. Staré fotky mizí, vztahy se lámou a my vlastně nevíme, kdo je blázen. A ani to nezjistíme. Typická lynchovina, jejímž cílem je uvést diváka do rozpolcenosti a úvah v to, která strana má vlastně pravdu. Zda Marc, který si pamatuje, že byl vlastníkem kníru přinejmenším posledních patnáct let. Nebo jeho manželka, která si na nic takového nevzpomíná, nepamatuje si na dovolenou na Bali, rodinné přátele, které navštívili třebas před několika dny. Jde tedy o spiknutí, či šílenství?
Marc prchá do Thajska, kde se hodlá ukrýt od všeho toho knírovitého bláznovství. Plus se nějaký čas neholí. A hle! S novým knírem se odněkud vynoří jeho manželka, přátelé a celá dovolená na Bali i s fotkami. Které se děly před patnácti lety. Jen s tím rozdílem, že se dějí teď.

Proč by tohle někdo točil, říkáte si? Well, na jednu stranu nemůžete říct, že byste něco podobného viděli jinde. Snad v Pozemšťanovi, ale tam se to týkalo něčeho jiného a byl v tom aspoň kus filozofie. O čem můžou ale točit Francouzi, když ne o bagetách, baretech, žabích stehnech a pofidérních slaďácích? Ó, moment! Natočil někdo už film a kníru? Takhle si aspoň já představuju tvůrčí proces.

Ano, bylo to divné. Já divné filmy rád, to bezpochyby. Ale zas tak moc oslněn jsem nebyl. Jen můžu machrovat, že jsem to viděl. Jako správnej hipstr. Vlastně když nad tím zapřemejšlim, trochu to připomíná Rubber. Fancouzi.

4. Město ztracených dětí (1995)


Zůstanu ve Francii. Ne proto, že bych ji měl nějak v lásce, ale proto, že na seznamu mindfuck filmů byl mimo jiné i tento. Krátce bych to mohl popsat jako mírně nechutnou steampunkovou pohádku s větším počtem mrtvých, než je na pohádky běžné. Plus tělesných deformací. Těch je tam poměrně hodně. Mimochodem, hudbu dělal týpek, co obvykle soundtrackuje Lynchovy filmy. Všechno je propojený. Matrix. Ilumináti. Neviditelné létající špagetové monstrum.

Film má dvě hlavní dějové linie. Ta, která na nás zaútočí svou psychedelií hned zezačátku se týká šíleného vědce Kranka neschopného snít, jeho sedmi naklonovaných liliputánských´pomocníků a jednoho mozku, co trpí migrénou (a slouží jako počítač s pěkně steampunkovým komunikačním rozhraním). Takže tedy Krankovým hlavním problémem je absence snů a proto unáší malé děti, aby se jim napojil do hlavy a sny tak získal. Jenže se to pokaždé zvrhne v noční můru. Kde je tedy problém?
Druhá dějová linie se protíná s první v bodě, kdy kyklopové sloužící Krankovi unášejí bratra postavě, kterou hraje Ron Perlman (Hellboy, Pacific Rim, I Sell the Dead - to poslední je docela povedená šílenost) - mentálně postiženého hromotluka jménem One. Ten se v honbě za záchranou bratra spojuje s gangem dětských zlodějů (které pro změnu zotročují siamská dvojčata).
Uznávám, že místy jsem u filmu nestíhal a nedával pozor. Navíc psát recenzi s časovým odstupem je problém. Bylo tam toho spousty a už je to delší doba. Každopádně kulisy města, groteskní postavičky a blecha vycvičená k zabíjení fakt za to stojí. Takže ano, podívejte se. Milá podivnost od dvou režisérů, z toho jeden stojí za Amélií z Montmartu.

3. Nahý oběd (1991)

Některé z vás teď zklamu. Ve filmu se občas obědvá, ale všichni jsou při tom oblečení. Předpokládám, že jste ztratili zájem. Snímek od režiséra Davida Cronenberga (z mindfucků hlavně Videodrome nebo eXistenZ) je životopisem beatníka Williama Borroughse. Zároveň se do něho prolínají halucinace vyobrazené v jeho stejnojmenném díle, kterou mnozí považují za nečitelnou směsici psychedelie, pornografie a brutality.

William Lee (Borroughs) pracuje jako hubitel hmyzu. A je tak trochu ve finanční krizi, protože nechce, tak jako ostatní, přejít na účinnější přípravek. Jeho manželka přijde, že na prášku, který používá proti švábům, se dá docela solidně sjet a oba se tak stávají postupem času závislými. A tu se objevují. Velcí brouci, jako kradení od Kafky, na kterého se ve filmu občas odkáže, kteří Leeho označí jako svého tajného agenta.
Poté, co omylem zastřelí vlastní manželku při hře na Williama Tella, opouští své město, kupuje si psací stroj, který ale vnímá jako jednoho z brouků (jako všechny ostatní psací stroje, jenže někteří z nich jsou agenti od konkurence), na kterém píše "hlášení".
Zbytek filmu se pak pohybuje ve společnosti ostatních beatníků, umělců a homosexuálů, dojde ke zničení několika broučích strojů, uvidíme jakousi dojnou farmu hmyzoidních lidí a... wtf? Chvílemi jsem si opravdu říkal, na co, že to vlastně koukám. Ale rozhodně jsem podivně inspirován a knížku si koupím, pokud na ni narazím. Co se týče literatury, beatníky nějak zanedbávám. A vlastně si ani nejsem moc jistý, jestli jsou moje krevní skupina. Ale tak proč ne.

2. Lost Highway (1997)


Když už tu o tom Lynchovi pořád vyřvávám, tak ho tu máte. Po tomhle... já nevim, jestli tomu říkat film... jsem měl sto chutí mu vážně dát přes držku. Jen jsem tak seděl a nadával na něj. Bylo to jako koukat na něco suprově mysteriózního, logického s veškerými vysvětlivkami a smysly... které ale byly hned vystříhány za režisérským "haha efektem". Jednoduše: lidi v tom hledají smysl. analyzují to. Ale autor sedí doma, pije krev nenarozených dětí a směje se nám.

Hlavní postava je saxofonista prožívající poměrně šťastné manželství. Pak se začnou dít věci. Nejprve mu někdo z interkomu oznámí, že Dick Laurent je mrtvý. Poté se na jeho prahu objevují videokazety. Na té první je natočen pouze jeho dům. Na další je on a jeho manželka v posteli.
Během jistého večírku potkává tajemného muže, který k němu přichází se slovy, že se právě teď nachází v jeho domě. Podá mu telefon, aby se o tom přesvědčil, a ze sluchátka se ozve tentýž člověk, který před ním stojí.
Později přichází třetí videokazeta, na níž je on sám u mrtvoly čerstvě zavražděné manželky.
Zavřou ho za vraždu, ale po několika dnech bachaři zjistí, že v jeho cele je úplně někdo jiný. Ano, jedna postava se nám jakousi záhadou proměnila v druhou. A vůbec netuší, jak k tomu došlo. Nový hlavní hrdina je tedy propuštěn a navazuje na svůj předchozí život. Dokud nenarazí na (něco jako) mafiánského bosse Dicka Laurenta a jeho přítelkyni, která se až nepříjemně podobá zavražděné manželce saxofonisty.

Konec vypadal, že by mohl mít smysl. Smyčka se začínala uzavírat, když tu náhle... střih. Lynch dal divákům naději na kousíček vysvětlení a následně jim flusnul do ksichtu. Tada. No nenasralo by vás to? Každopádně v blízké době má být třetí série Twin Peaks. To abych konečně dokoukal druhou!

1. Dívka s kaméliemi (1992)

Pohádka na závěr. Well, pohádka. Už jsem tu o tom kdysi mluvil a řeknu vám, nikdy jsem u animovaného filmu nezažil tolik pedofilie, lízání bulev, mrtvých štěňátek a vaginu plnou krys. V prvních deseti minutách z padesáti. Takže jestli máte na tohle, hned si na to dejte Hospital Brut recenzovaný v předchozí wtf kompilaci. Mimochodem, zatím nikdo nepřeložil titulky z angličtiny, takže vím, co budu dělat, až se budu nudit.

Malé Midori zemřela matka a tak dívka nastupuje k cirkusu zrůd jako asistentka, kde je ustavičně šikanována a znásilňována tamními "atrakcemi" (malomocný bez rukou, hadí žena, pochybné dětské shemale, podivně pokroucené... něco?). Nešťastná a pronásledovaná si najde několik osiřelých štěňat, o která se stará. Dokud na to její noví přátelé nepřijdou, nezabijí je a neudělají z nich polévku.
Situace se obrací k lepšímu, když během finanční krize cirkusu přichází nová atrakce. Liliputánský kouzelník, který se umí protáhnout do lahve a vytváří podivné iluze. Ten se malé Midori zastává a trestá všechny, které by jí chtěli ublížit. A následně od něj odvést. Nechtěně pak také začíná dívku tyranizovat až vše vyhrotí do bodu, kdy sešle na publikum iluze, u kterých musím opravdu uznat japonskou obrazotvornost a umění nafukovat vše do obřích rozměrů, deformovat a ničit pěkně zvráceným guro stylem. Ouchylnost. Někteří si zkrátka přijdou na své.

Pravda, dalo mi půl roku, než jsem se dokopal tuhle krátkou zrůdnůstku dokoukat. Jen ten konec. Nechá to ve vás takovou prázdnotu. Takže pokud jste zvrácení a zvládáte základy angličtiny (nebo si to dejte klidně v originále). podívejte se. Jako zkušenost dobrý.

Předchozí recenze divnofilmů
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Majklice†Světice Majklice†Světice | Web | 15. června 2015 v 23:05 | Reagovat

Město ztracených dětí mám ráda, má super hudbu, atmosféru a tak. Midori byla celkem halda, plánuju si koupit mangu a nějaké další věci od Suehira Marua (na tom olizování bulev fakt nějak ujíždí). Když už jsme u divných filmů, viděl jsi Taxidermii?

2 Xerodoth Sigmius Xerodoth Sigmius | E-mail | Web | 16. června 2015 v 16:45 | Reagovat

[1]: Taxidermií jsem pověřil spolužáka. Celý film mi hrubě přepsal a došel k tomu, že to v něm zanechalo dobrej dojem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama