Už jste se dnes usmáli?

31. května 2015 v 13:20 | KayW |  Sometimes
Někdy se fakt při článkovejch tématech chytám stébel, protože jsem v zajetí stereotypu.



Nope, následující řádky nebudou sluníčkové vybízení k tomu, abyste si užívali života, roztahovali koutky až nad ušní boltce a vší radostí kopulovali s nadšenými zviřátky běhajícími v tomto kosmíru (vidíte, vynechávám jednorožce).
Vlastně jde o to, že nám v práci přibylo zrcadlo. Ale ne ledajaké zrcadlo. Ale kouzelné zrcadlo, které speciálně mou osobu vytáčí do nebeských výšin, protože jsem imrvére ve stresu z toho, že jsem ve stresu, který se snažím přebít dalším stresem. Protože bojujeme ohněm proti ohni, šak? Každopádně onen ozdobný kus skla, který přivádí drtivou většinu populace k záchvatům méněcennosti má na sobě potisk se smajlíkem sdělujícím přibližně toto "Už jste se dnes usmáli? Takto vás vidí zákazník." A samozřejmě to bych nebyl já, abych to nesabotoval a netvářil se do zrcadla ještě nasranější, než ve skutečnosti jsem.
Pravdou je, že zákazníkovi je víceméně u kloaky, jak se na ně tváříte. Hlavně, že jim dáte, co oni zrovna chtějí nebo je pošlete správným směrem. Ale oni samozřejmě neposlouchají. Takže tu máme typický model konverzace, který jsem tu již nejspíš zmiňoval.

A: (bez pozdravu) Koření!
B: Tři uličky vedle.
A: O uličku?
B: O tři.
A: O dvě?
B: O tři (pomalu vysouvá zalamovací nůž a lokalizuje krční tepnu)
A: O tři?
B: (s výrazem "Jak jste na to přišel, takhle z vlastní hlavy?") Ano!

A samozřejmě se s vámi hádá kvůli naprostým hovadinám, které způsobily subjektivní potřeby. Jo. Ale je fakt, že jakákoliv produkce pozitivních emocí mi dělá problém. Můj ksicht totiž na jakékoliv usmívání postrádá nezbytné svalstvo a cokoliv, co mi způsobuje entuziastické nálady (zejména kofein a levná knížka, jinak se prostě jen cynicky ksichtím, protože mi existence neustále shazuje mou metaforickou zmrzlinu úspěchů), mi na ksichtě způsobí pochybnou roztaždržku a podivnou mutaci hlasu, který už je tak jako tak zdrojem blbých nálad všech, co jsou v doslechu a rozumí mi.
Takže pořád poslouchám od kolegů, že vypadám nasraně, v nemocnici mi říkali, že s tím pesimismem se neuzdravím, bezďáci se ptaj, jestli jsem v životě z něčeho šťastnej (viz prastarý článek Úštěckej mudrc) a nikdo z nich nedokáže pochopit, že trpím na rest in bitch face. A otravu vesmírem.

Ale na stranu třetí, i když se můžu na blogu jevit jako cynická obluda, při obyčejných konverzacích bývám docela rozverné potvorisko. Které se zase v reálném světě ke všímu zklamání promění v introvertního asociála, který nemá lidem zas tak moc co říct a plácá s na pobřeží zaběhlých témat. Musím se naučit mluvit s lidma. A obecně mluvit nějak nenásilně, protože slova se dost často zadrhují mezi mozkem a mluvidly a nedokáží plně plynout. Pokud nejste zeď, dveře nebo zviřátko. To vám pak vypecám díru do omítky/dřeva/titěrného mozečku. Ale každopádně jde pořád o mizerábelné filozofování.

Během příštího týdne se dokopu k nadatelní nové Změti. A ano, pro Slečnu z Creepfellu mám stále smutnou zprávu, že Všelicos je sice rozepsán, ale v mém neinternetovém období jsem spíše datlil síti neveřejná povídková intermezza.

Mor, kobylky a slzy novorozeňat všem.
(protože svojí hlavu už jako podpis používat nebudu)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Deníčkoidní články?

Ale jo. 83.3% (25)
Meh. 16.7% (5)

Komentáře

1 Aerosol Aerosol | Web | 31. května 2015 v 15:57 | Reagovat

Dovolím si nesúhlasiť, ó veľký Sigma :D Ja ako zákazník som nesmierne rada, keď je na mňa zamestnanec milý a usmieva sa. To mi vie seriózne zlepšiť náladu aj na pätnásť minút :D Moja anténa na pozitivizmus a negativizmus je dosť citlivá :D

2 Xerodoth Sigmius Xerodoth Sigmius | E-mail | Web | 31. května 2015 v 18:55 | Reagovat

[1]: Tak to mám asi zákazníky z protivnýho vesmíru. Navíc většina z nich zná jen větu "Kde máte ovesné vločky?" a takhle za mnou chodí celý den. :D A to je jedna z mnoha věcí, co tvoří cihlu v tý gigantický zdi, která mne dělí od pozitivismu.

3 Majklice†Světice Majklice†Světice | Web | 1. června 2015 v 7:57 | Reagovat

I feel you bro. Mě se zase vždycky ptali, jestli mi není špatně a jestli nechci domů, když se podívali na můj obličej. Tohle zrcadlo jsme na brigádě jinak měli taky. Alespoň je pošleš správným směrem, já jim vždycky řeknu, že nevím nebo uteču :D

4 Xerodoth Sigmius Xerodoth Sigmius | E-mail | Web | 1. června 2015 v 10:41 | Reagovat

[3]: Bohužel jsem jeden z těch zaměstnanců, kteří vědí i to, co nevědí. Takže jo, s kyselým ksichtem pomůžu všem. A pak jim ukradnu duši, když to nejmíň budou čekat.

5 Yima Yima | E-mail | Web | 1. června 2015 v 21:28 | Reagovat

Aby mluvení plynně plynulo. Haha. Jo. Včera jsem spolu-vyhlašovala tombolu na dni dětí. Nevěděla jsem o tom předem, řekli mi to tak hodinu předem, úplně bezva, nestihla jsem se ani psychicky připravit, natož připravit! Takže jo, moje mluvení se zadrhávalo dost. Jenže teď si představ, že to je na pódiu a do mikrofonu...

6 Anna Anna | 11. června 2015 v 0:27 | Reagovat

Slovotvorba - palec hore :3 :-D

7 Kája Kája | Web | 23. června 2015 v 10:07 | Reagovat

Naučila jsem se udělat si den z ničeho nic krásnější. Připomenu si něco pěkného ze svého života, přinutím se usmát a pak už mi jde všechno lépe. Více méně si nakukám že jsem v dobré náladě a uvěřím tomu... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama