Cylindrový příhody

1. května 2015 v 20:32 | KayW |  Sometimes
Někdy lidi řešej úplný kraviny.



Původně jsem chtěl psát svůj nemocniční report plný bolesti, krve a slz, ale počkejte si, brzo ho napíšu. Jen jsem dnes moc líný psát něco delšího. Takže tu máte tohle.

Jak už jsem několikrát psal, promenáduju se po Praze v cylindru a svářečskejch brejlích, což (mimo centrum) vyvolává u lidí podivné reakce. Cizinci čumí divně, čeští turisti čuměj divně a pražáci asi taky, i když jsou zvyklí. Občas se někdo zeptá, jestli patřím k takovým těm cápkům, co pro prachy stojej na jednom místě celej den a dělaj kraviny. Takový ty "pouliční umělci". Už z toho, že chodím docela rychle, by je mohlo napadnout, že jsem prostě jen exot, co se divně oblíká. Někdo by moh říct attention whore. Ale doprdele. Copak dneska člověk nemůže nosit něco mimo módu jen proto, že se mu to prostě líbí? Mám pocit, že tenhle pojem už lidi přestali chápat, jak se snaží vypadat všichni stejně a držet hubu a krok s trendem. Alespoň většina, ne všichni, samozřejmě. A díky za těch pár mi podobných.

(Mimochodem, kdybyste mne chtěli někde srazit, koukejte do posledního výklenku u schodiště pod Hradem. Občas tam sedím a čtu si. Nebo jen kysele čumím na lidi. Ale teď dlouho nebudu, pač musím sedět doma, kdyby náhodou přišla kontrola z práce. Meh.)

Co nesnášim, je, když se mě někdo snaží "nenápadně" vyfotit. Jasně, koleduju si o to, ale furt je to nevychovaný. Už tak jsem paranoidní z blesků a čekám, kdy se objevím na Divnolidech v mhd. Problém je, že neumím na lidi řvát. Mý hlasivky mi nedovolujou zvýšit hlas. Takže se jim tu fotku snažím zkazit co nejvhodnějším pohybem. Kdo by třeba fotil člověka při jídle, nebo jak zrovna chlastá? Což o to, kdyby přišli a zeptali se! Nepřipravili by mě tak o ten krásnej pocit, kterej mám z toho, když někoho konečně můžu odmítnout.
I když... to odmítání mě taky přestalo bavit. Chtěl bych spíš smlouvat. Když jsem se takhle coural po zahradách Pražskýho hradu, oslovil mne cizinec a anglicky se zeptal, jestli si může udělat fotku. S úsměvem jsem mu řekl, že nemůže. Poslal mě do prdele a odešel. Chvíli jsem z toho měl dobrej pocit, ale pak... a doteď mě to sere... jsem si uvědomil, kolik možností na super situace jsem měl. Hned po tom, co odešel, mne napadly dvě.

a) Ano, nechám se vyfotit, ale pouze v případě, že mi dovolíte, abych vám odříznul obličej z hlavy a vystavil si ho na mou obličejovou zeď. Protože to je prakticky to, co chcete udělat vy se mnou. Indiáni totiž ve skutečnosti měli pravdu s tím, že fotky kradou duše. Vyfotíte si někoho. Zůstane vám otisk jeho podoby, ale ti, co se na fotku podívají, nebudou mít tušení o osobnosti dotyčného a budou si o něm moci dělat předsudky, aniž by ho poznali.

A pokud ne obličej, jakýkoliv jiný orgán bude stačit.

b) Jistě, ale chci, abyste mi upsal svou duši. Což by byl mile sociálně-enviromentální experiment s tím, za kolik jsou lidi ochotni svou duši dát. Nejde o to, že by tomu skutečně věřili, či ji skutečně dali, ale chci vědět, jak moc si ji váží. A navíc, je to milej psychologickej tah. Stačilo by napsat prohlášení o tom, co dává a za co. A myslím, že by ho skutečnost, že prodal duši za fotku, docela žrala. Časem. Karma je totiž zmrd.

Pak jsou tu lidi, co se ptají, kde jsem ty věci koupil. Nebyly drahý, cylindr si chci v budoucnu koupit rozhodně vyšší, ale jelikož se nerad zastavuju uprostřed chůze, prostě jen plácnu, že to je všechno z aukra. Nebudu se vybavovat s cizíma lidma.

Na druhou stranu je fajn, že si k vám ve veřejný dopravě nikdo nechce sednout, pokud vysloveně nemusí. Aspoň tak eliminuju jakýkoliv zásah do mé diskrétní zóny, což naprosto nenávidím.

Jinak nedávno se mi vybila empice. Takže jsem si v tramvaji vyslechl krásný rozhovor rodičů s cca pětiletým děckem. Řešili, jestli jsem kouzelník, nebo ne. Kluk byl chytrej a tvrdil, že rozhodně nejsem. Měl by dostat sušenku. A rodiče bych umlátil králíkem z klobouku. Asi se naučím nějaký kouzla, pač se to nejspíš očekává. Nebo jakýmukoliv zájemci o fór budu říkat můj oblíbenej o mrtvým dítěti a hamburgeru. To pobaví každýho. Cynismus mi jde, jen v poslední době na něj potřebuju nějak moc kofeinu.

Každopádně mejch cylindrovejch příhod pořád přibejvá a reakce lidí jsou pořád divnější. Musím si pořídit víc vobejdovskej vzhled, aby to nebylo tak vtipný.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | Web | 1. května 2015 v 21:59 | Reagovat

Helou, šílenče Jeho Veličenstva, chybí ti moje slohy? [Odpověď striktně nevyžadována.]

Creepfellští mozkožrouti umírají smíchy. Akorát ty svářečské brýle mi nějak unikly (ne že by s ohledem na frekvenci mých čtecích záchvatů neměly dost příležitostí). Ta představa (tebe jakožto neobvyklého a zajímavého objektu, což je kompliment, ne urážka, a vůbec mi nepřipadá úchylný to lidem na rovinu říkat), nestojí-li za fotografii, by rozhodně stála za dobrý obrázek. Nevejde se ti do úžasně zábavné nemocenské jeden nevinnej autoportrét?

Jsem fotografující maniak, LEČ a) nefotím lidi bez jejich souhlasu, b) když lidi fotím, tak i) abych mohla něco kreslit, ii) protože dotyčné existence znám od hlavy k patě až k nejtemnějším koutům jejich mozku a špatnejch bot... a všecko, co z fotografování vzejde, zůstane navždy pohřbeno v rodinných paměťových discích, c) sama nenávidím, když jsem focena, což mi dovoluje sem tam cítit chladný soucit.

Zírat ovšem musím. Pro mě je naprostá paráda potkat někoho, kdo se vzhledově vymyká (po sehnání sponzorů hodlám zprapodivnět i sebe), případně se projevuje jiným neškodným (to jest bytost NEtopící koťátka v hradní kašně) netuctovým způsobem. Takové setkání mi prostě zlepší den (věčná škoda, že přichází jednou za uherskej rok - nekonfekčních "zjevů" je málo... a já nechodím ven). Jo, pravda, ona vymykající se bytost mě vzápětí umně propálí zhrozeným pohledem (něco jako "Umři, magore." - používáš ho také?), ale s tím už nic nenadělám. Tu fanatickou reakci budu mít pokaždé vepsanou v obličeji.

Mívali jsme ve městě pana Terence. Postarší [jenže vyzáblý, a tudíž těžko věkově blíže zařaditelný] pan Terenc chodil buď celočerný, nebo celobílý - dlouhý plášť, řetězy, "specifický klobouk s širokou krempou", dlouhý krok, tmavá pleť a černé vlasy pod ramena. Budil respekt. Byla jsem v těch letech srab a odmítala přijít do ZUŠky, když ho učitelka portrétovala (pekelný A2 obraz pouhou tužkou) (a ať už toho chlápka znala odkudkoliv), nicméně z větší dálky... hmm, to byl zážitek.

Hluboce se omlouvám, že věnuji tak prachbídně malou část komentáře tvým problémům. Jen ti poradím, že jakékoliv rozhovory rodičů a dětí jakéhokoliv věku jsou lepší variantou až PO vyskočení z okna MHD.

P. S. Pořád se odvažuji doufat, že tohle není delší než článek.

2 Yima Yima | E-mail | Web | 1. května 2015 v 23:38 | Reagovat

Jedna holka z mýho ročníku svého času nosila cylindr. Teď už ne, to je škoda. Já jsem nosívala do školy polštář a taky se na mě všichni dívali jak na debila. Nebo každá bota jiná - klasika, víš co. My tu v Brně naštěstí podivné vzezření jménem turisté moc nemáme. Jen sem občas zavítaj Rusáci a Němci. To se potom bavím tím, co jim průvodce navykládá o jednom blbým kostele, o kterým toho vím mnohem víc než průvodce. Jenže česky, tak k čemu mi to zatraceně je.

3 Nějaká ufounka Nějaká ufounka | E-mail | Web | 26. ledna 2016 v 14:17 | Reagovat

Tenhle styl oblečení miluju, plánuju si pořídit dlouhý černý kabát a nějaký ten klobouk brýle by taky nebyly od věci. Zatím jen nosím vlastnoručně tvořený steampunkový náramek a atypickou náušnici přes celé ucho - taky zajímavé reakce, že jsem Sedmá z devíti (nebo prostě obecně borg) a tak.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama