O čase, sobectví a šuplíkách

8. března 2015 v 13:38 | KayW |  Výflusy, úvahy a všelijaký odpad
Dlouho jsem neudělal...relativně normální článek. Ale nemám dost sociálních témat, nad kterýma bych se moh nasrat, nebo věcí co mě nějak vytáčej, protože poslední dobou jen chodím do práce nebo trajdám po Praze. A tak jen seškrabávám věci, co jsem umístil na internet. Jde hlavně o komentáře, protože poslední dobou narážím na stejné typy článků, na které reaguji podobným způsobem. Takže mé reakce asi shrnu sem. Krom teda prvního tématu, to je zase jen shrnutí dávných článků, které jsem umisťoval na toto pochybné místo ještě někdy v pravěku (dva roky jsou pravěk? well done. Sigmo, ti dinosauři ještě budou relativně čerství).



O čase
Je docela legrační, jak je lidi jednoduché zotročit. A ještě legračnější je fakt, že se časem stanou otroky sebe samých. Časem, ano. Protože pokud si chcete někoho podmanit, rozdělte mu den. Dejte mu deadline, kterou musí splnit, aby dosáhl odměny.
Chápu pojmy jako je den, rok a měsíc. To vše vyplývá z toho, jak funguje vesmír kolem naší planety. Jde jen o obíhání kolem os a drah. Jednoduché. Ale pojem 24 hodin, tedy myšleno pozemský den ztrácí význam, pokud to použijeme na jakékoliv jiné planetě. Navíc - zastavte čas. Co se stane? Lidé předpokládají, že vše kolem zamrzne. Dle mého je to kravina. Čas je to, co vyplývá z gravitace, vzdálenosti a velikosti objektů. Vzniká z pohybu z A do B. Čas je vypočítán lidmi, hodiny sestrojili také lidé a neběží proto, že čas existuje. Běží proto, že jsou tak sestrojeny. A to si málokdo uvědomuje.
Čas je fajn, pokud si chcete vést fotoalbum, účetnictví, nebo jste zemědělec. Jo, svět funguje fajnově, nedokážu si představit, jak by to tu fungovalo. Ale ve skutečnosti žijeme v jednom proměnlivém okamžiku. Proto je asi nemožné cestovat časem. Čas není přímka, ani timey wimey wibbly wobbley stuff. Čas je bod. Celá existence se dá narvat do jednoho bodu, ve kterém probíhá řetězová reakce, u níž nemůžeme určit počátek ani konec, protože se neustále větví. Jeden by mohl říci, že počátkem je Velký třesk, ale jak si můžeme být jistí, že nějaký byl? Pořád jde jen o teorii, která se cyklicky potvrzuje a vyvrací. Asi nemá cenu se tím zabývat. Stejně jako smysl života, čas si vytvořili lidé. Ano, jsem ochoten vám tvrdit, že přes veškerá vaše naivní očekávání, život smysl nemá. To jen lidé nedokáží žíti ve vědomí, že něco "prostě je".

O sobectví
Sobectví člověka by se dalo krásně přirovnat ke hře "Nemysli na slona". Čím více se totiž snažíte býti štědří, tím více uspokojujete své potřeby. Ano, děláte to pro druhé, ale vlastně tím uspokojujete sami sebe. Je to asi dáno přírodou, protože jakékoliv stvoření jedná samo za sebe a ačkoliv se druží do skupin, jde mu pouze o vlastní přežití a těžení z výhod, které členství ve skupině přináší.
Jsem INFP, podle všeho je mi zatěžko lidi odmítnout, jsem ochotný a nesobecký. Přiznávám, snažím se vyhovět všem, ale hlavně proto, že druhá strana má ve zvyku služby oplácet. Tak nějak by to mělo totiž fungovat. Pokud není jeden vysloveně zmrd a nepřináší mu uspokojení odmítnutí druhých.
Takže kdykoliv někdo mluví o někom, jak je hrozně štědrej, přispívá na charitu, nebo někdo strašně machruje s tím, jak jsme bezcitný a majetnický prasata, co myslí samy na sebe, musím se uculovat. I pouhý mateřský a ochranitelský pud funguje pouze v zájmu zachování druhu, předání kusu sebe sama na další generaci. Kopírování se. Všichni jsme sobečci.

O šuplíkách
Lidé si rádi dělají názor na druhé. Vždycky je podle něčeho soudí a musí pro ně mít přihrádku, kam je strčí. Přiznejme si to, každej máme svojí kartotéku, kterou jsme si vytvořili na základě toho, co známe, naučili jsme se a toho, co říkají jiní. A podle toho děláme předsudky. Pravda, svět je plnej idiotů, kteří více šuplíkují podle toho, co znají od ostatních a co si myslí společnost. A podle toho to dopadá, že?
Legrační je, že z psychologického hlediska se dáme roztřídit. Ale dál se to větví, což už mnozí jedinci opomíjejí, a jakmile se vkus druhých kříží s tím jejich, ihned je přesouvají do mínusových šuplat. Všechno musí být utřízeno, protože chaos je hnus a mít všechny v nepřehledném cloudu by se přece nedalo, co?
Přiznám se, taky mám šuplíky. Jenže na nich nemám napsané typy lidí, ale přímo jejich jména. A v těchto šuplatech jsou další kartotéky, ve kterých ovšem existují jakési červí díry, které propojují jednotlivé lidi navzájem podle jejich povah a zájmů. Už ve škole mi učitelé říkali, že jsem starej chaotik, ale mě prostě baví dělat souvislostní schémata založená na asociacích. O lidech si obecně nedělám nějaký krystalický názor. Spíše je to takový amorfní obláček.

A co Vy a čas, sobectví a šuplíky?
Třídíte ponožky podle barev?
A proč se na toaletní papíry tisknou obrázky?
Otázky, samé otázky.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kira Kira | Web | 14. března 2015 v 8:36 | Reagovat

Přesně. Čas si lidé představují jako tikající hodiny. Rafičky a číslice. A na těch jim záleží a řídí se jimi. Čas je však nekonečný pojem - čas tu byl a bude vždy, když tu něco bude. Už když byl vesmír malá kulička. A celý náš život je jen velmi malý, bezvýznamný časový úsek, úsek kdy prostě jsme..

O šuplíkách. /skvělej název/
Moje kartotéka se dělí na dvě základní skupiny - lidé, se kterými má cenu se bavit X idioti. Složky se pak rozvíjí dál a dál. Snažím se nikoho nesoudit, aniž bych ho znala, ale někdo je idiot prostě už na první pohled.

ÚúuUuu.
Ty otázky :D
Svět je plnej otázek..

2 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 14. března 2015 v 13:24 | Reagovat

Mám jen černé ponožky :(

3 Majklice†Světice Majklice†Světice | Web | 15. března 2015 v 0:29 | Reagovat

Jakožto nepracujícího člověka mě čas tak trochu míjí, pokud to dává smysl. Vždycky se probudím a zjistím, že jsem prošvihla třeba týden.
Já zase jsem podle všeho sociopatický mastermind s diktátorskou povahou (sláva online testům osobnosti), takže asi čas od času sobecká taky budu. trošku.
Šuplíky asi ani tak nějak nemám, spíš hromádku - nesnáším všechny stejně.

4 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | 17. března 2015 v 22:25 | Reagovat

O čase jsem takhle nikdy nepřemýšlela, i když zrovna na tom "prostě jsme" jsem se před nějakým tím pátkem usnesla a vlastně mi to ani nevadilo. My Jsme, Vesmíru je to Šumáč a zabavit se dokážeme.
Stručnou historii času teprve plánuji číst (už leží na poličce, pokrok), takže dám vědět, až bude po všem. Tvoje úvaha mi pomohla zas jednou o něčem popřemýšlet (teď už jen... je to dobře nebo špatně?).

INFX, hola. "Všichni jsme sobečci." *vyprskne* Podáváš to takovým způsobem, že ve mně roste tendence představit si Stvořitele uklidňujícího dítě v rozpuku puberty.
Zábavné. Smysluplné. Pravdoucí. (Ne)štěstí.

*švihácky si nadzvedne švihácké dioptrické brýle* "Jenže na nich nemám napsané typy lidí, ale přímo jejich jména. A v těchto šuplatech jsou další kartotéky, ve kterých ovšem existují jakési červí díry, které propojují jednotlivé lidi navzájem podle jejich povah a zájmů." - Drahá téměř-neznámá bytosti... ta podoba s mým stylem škatulkování mne úchylně těší.

Ponožky... u všech bohů, já třídím ponožky! *leze po stropě (coby Stín na to má povolení)* Není to tak zlé. Třídění spočívá v kategorii I. (černé, nosím, brzy děravé) a kategorii II. (nečerné, nosím v nouzi, věčné).

5 Anna Anna | 18. března 2015 v 2:04 | Reagovat

O ČASE
Ano, lidé nedokáží žít v představě, že něco "prostě je". Ale ti, kdo na to mají přijít to nakonec zjistí.

O SOBECTVÍ
Trocha pravdy v tom je. Všichni jsme sobci. Ovšem je nutné rozdělovat člověka od člověka.

O ŠUPLÍKÁCH
Já nemám šuplíky, ale přímo jen kartotéku. A kdybych už nějaké mít musela, tak snad jen dva - "Lidi co znám" a "Lidi co neznám tak dobře"

Ponožky netřídím. Ale pak se ráno vztekám, že nemůžu najít druhou do páru.
Jednou se u nás doma zjevil toaletní papír s natištěnýma štěňátkama. Byl to vážně zdrcující pohled.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama