1. Zmizení Alexandra Moreaua

3. března 2015 v 14:54 | Xerodoth Sigmius |  Všelicos
Well, v záchvatu aktivity vám tu předkládám pilotní díl. A je mi buřt, že nemáte zájem, v mý hlavě už to prostě strašit nebude a má touha sdílet myšlenky je příliš velká! Ááágh. A ano, sice jsem sliboval trochu jiný svět, ale jména...ach, to vymýšlení jmen mi prostě nejde. Sorry.



Kdybych měl vybrat jednu skupinu lidí, kam zařadit Alexandra, nestyděl bych se použít výrazu prvotřídní zmrd. Asi je to od mé osoby příliš kruté, ale já a dle mého názoru spousta dalších jedinců, to tak prostě cítíme. Ten člověk byl zkrátka k nevydržení. Těžko uvěřit, že tento výraz sedí na někoho, kdo pracoval roky jako knihovník. Knihovníci jsou přeci vždy zobrazováni jako plaší a vzdělaní lidé. Ne tak Alexandr Moreau. Ano, vzdělaný byl, nosil brýle, byl vyhublý, ale plachý? To rozhodně ne. Byl jako extrovertní osina v zadnici, co se vám neustále musí připomínat.
Nemohu toho člověka zváti přítelem. On by mne tak bezpochyby nazval. Pravda, co se týče zájmů, měli jsme mnoho společného, ale já jeho přítomnost prostě nemohl vystát. A on to věděl. Čím více jsem se od něho snažil distancovat, tím více se na mou osobu lepil. Měl nějaký radar ve své hlavě, který mu hlásal, kdy přesně mám nejmenší zájem sdílet s ním byť jen jediný milimetr krychlový. A v tu chvíli se vždycky objevil a oblažoval mne svou přítomností.
Co se týče vztahu k ostatním lidem, jak už jsem řekl - prvotřídní zmrd. A knihovník. Knihy se musely vracet přesně na vteřinu, na to správné místo. Pokud uslyšel zvuk mrknutí v čítárně, byli jste bez milosti vykázáni ven. Vrznutí židlí bylo pokutováno. A pokud jste si kýchli, napařil vám doživotní zákaz vstupu. V souvislosti s posledním bodem dbal na to, aby byly všechny police řádně zaprášené. Nic mu totiž nečinilo větší potěšení, než vykazovat lidi ven. Na druhou stranu nebylo tak těžké si ho získat na svou stranu. Co byl problém, bylo se ho zbavit.
Všechny, kdo ho znali, tedy velmi potěšilo, když jednoho dne zmizel. Včetně mě. Toto jeho první zmizení bylo záhy vyřešeno, protože se na stole jeho kanceláře našel vzkaz, že se stěhuje. Dále se tam psalo něco o čerstvém vzduchu, klidu a komunitě, která mu bude bližší, než ta zdejší, městská, jež je plná snobů, nevychovanců a racionalistů. To poslední slovo na mne výrazně pomrkávalo, protože mi vždycky tvrdil, že má mysl je příliš uzavřená a nedovoluje mozku dýchat. Ani by se nedivil, kdyby se jednou pravá i levá hemisféra rozhodly opustit mou hlavu každá jedním uchem, aby měly prostor pro fantazírování.
Měl jsem klid, ano. Ale popravdě, beztak mi ten člověk začínal chybět. Navíc, jeho nepřítomnost narušila jakousi rovnováhu v knihovně. Po přijetí nového knihovníka, utřídění knih podle nových plánogramů, setření prachů z polic a přívalu čtenářů, sevíceméně zhroutila. Alexandr s knihovnou žil v symbióze a ona ho postrádala. Ale asi jsem byl jediný, kdo si toho všiml.
Zanedlouho přišel dopis. Pozvánka, na místo zvané Všelicos. Že prý mi to tu pomůže relaxovat, otevřít mysl a celkově se změnit. Samozřejmě, odmítl jsem. Dopis jsem hodil do jednoho z pořadníků a nechal jsem ho ztratit v další příležitostné korespondenci. A pak ticho po pěšině. To mi přišlo divné, jelikož jsem toho člověka znal až příliš dobře. Nedal si pokoj, dokud nedosáhl svého. Možná se tam přeci jen změnil.
Měsíce plynuly. A jednu dlouhou neděli (protože neděle jsou vždy dlouhé, pokud se rozhodnete být neproduktivní v jakémkoliv slova smyslu) má poštovní schránka zavrzala. To bylo podezřelé. Ne proto, že v neděli nechodí pošta. Ale jen proto, že naše pošta funguje zřídkakdy. Nárazově pošle nahromaděnou korespondenci za celý měsíc v jeden den. V ten nejméně vhodný. A často na špatnou adresu. Proto mne překvapilo, že na mé rohožce neleží balíček s psími exkrementy, ale obyčejný dopis. Uhlazený, neroztržený zvědavými úředníky. Ale bez jakékoliv adresy. Čistě bílá obálka. Vtip. Děti ze sousedství už jistě přišly na nějaký inteligentní humor. Proto jsem obálku rozřízl s největší opatrností, co nejdále od svého obličeje. Nestalo se nic. Vyjmul jsem obyčejný dopis, na obyčejném papíře, psaný obyčejným nečitelným rukopisem, který jsem naprosto a zřetelně nerozeznával.


Velevážený Edgare (nevímejakdál),
musíme Vám s největší lítostí (předpokládáme, že vám to asi líto bude) oznámit, že Váš drahý přítel, Alexander Moreau je již několik dní nezvěstný. Neobtěžovali bychom vás tím, nebýt vzkazu, který byl nalezen na jeho domě, ve kterém Vás označuje za světově uznávaného detektiva, který jako jediný může vyřešit jeho případné zmizení. Samozřejmě, nebudeme Vás nutit, abyste přijel do Všelicosu, pokud sám nechcete. Upřímně, nebudeme se tajit faktem, že pana Moreaua nijak nepostrádáme. Pokud je ale ve Vašem osobním zájmu, důvod jeho zmizení odhalit (a pokud ho objevíte živého, předat ho nám), nikdo Vám bránit nebude. Na druhou stranu s ním má spousta z nás nevyřízené záležitosti, které bychom si s ním rádi vyřídili osobně.

Nebráníme se ani myšlence, že ho někdo zabil. Jak bylo řečeno, nadělal si spoustu nepřátel svým chováním. V tom případě byste tedy mohl dotyčného vraha odhalit, abychom mu postavili sochu, než ho stihne obvyklý trest za vraždu.
S úctou,
obyvatelé Všelicosu.

P.S.: Vážně může mít ten člověk přátele? V tom případě doufáme, že nejste jako on.

Dopis jsem složil a vrátil do obálky. Vážně? Detektiv? Já, pouhý úředník, trpící nadváhou, krátkozrakostí, paranoiou, panickými atakami, které způsobují všemožné fobie? Ten člověk za svůj život přečetl moc detektivek a teď se rozhodl, stát se jednou z jejích obětí. Každopádně z toho, co mi bylo poskytnuto, můžu soudit, že pokud měl Alexandr hordy nepřátel ve svém současném bydlišti, zmizel se sám. Ten vzkaz, který označoval mou osobu, měl jen svést z cesty ty, co po něm šli. To by mu bylo podobné.
Nechal jsem to chvíli být, ale samozřejmě, že mi to vrtalo hlavou. Všelicos. Hodně divné jméno pro obyvatelnou oblast. Naštěstí nebylo těžké zjistit si o něm něco víc, i když z důvodů níže uvedených nebylo zakresleno na žádné mapě.
Francisův zeměpisný slovník má krátkou poznámku o Všelicosu:


(…)Náš kontinent, jakožto každá nově objevená část pevniny, zpočátku sloužil jako kolonie. Nikoliv vězeňská, obchodní, či podobně. Místní podmínky byly tak nehostinné, že vláda Staré země se sem rozhodla poslat ty, jejichž myšlení bylo až příliš abstraktní na poměry tehdejšího obyvatelstva. Revolucionáře, umělce, blázny a politiky, kteří odmítali brát úplatky.
Nicméně po znovuobjevení našeho světadílu, kdy se místní přírodní zdroje po technickém pokroku ukázaly jako příhodné, byli obyvatelé již zapomenutých kolonií považováni za původní. A vzhledem k faktu, že jejich přizpůsobivost a abstrakce byly stále příliš poněkud mimo smýšlení obyčejného člověka, bylo jim vybudováno několik městských rezervací, z nichž jednou je právě Všelicos.(…)

Po přečtení tohoto odstavce jsem se na chvíli zapřemýšlel a nemohl jsem se bránit údivu, že i na místě jako je toto - tedy jako přímo dělané pro mého "drahého přítele" - si Alexandr dokáže udělat nepřátele. Neuvěřitelné.


Každopádně následující řádky jsou jakousi dokumentací mé cesty, ze které jsem se vrátil…ano, trochu otevřenější. Byl jsem vtažen do víru nemožného, několikrát mi to málem přivodilo infarkt, otřesy mozku, nepříjemné vyrážky a jednou jsem byl dokonce dekapitován. A to vše pro člověka, kterého vlastně ani nemám rád.

Vězte, že cokoliv, co bude následovat, budete považovat za nemožný výmysl. Ale já přísahám před bohy, soudci a komisí lékařů, že toto jsou věci, které se dějí jen na jediném místě. Na místě, kde je možné doslova všelicos.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Víc Všelicosu? (stejně si budu dělat, co chci!)

Ano!
Nope, nope, nope.

Komentáře

1 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | 17. března 2015 v 22:02 | Reagovat

Ano, ano, jo, YES - víc Všelicosu!
Porovnávám to s jinými amatérskými příznivci absurdna a nepřestávám si pokládat onu otázku:
"Proč mě sakra bavíš zrovna ty?"
Je ale fakt, že sloh máš dobrý, plynulý, přirovnání nenásilně vtipná, a ač se tu zjevuje adabsurdum věcí značné množství, pořád vládne jakýs takýs řád a děj a ústřední linie příběhu. Všem peklům tímto děkuji.
Pár chybek by se našlo, ale upozorním jen na chybějící mezeru u (doufám že) nechtěně stvořeného slova "sevíceméně". Korektura u lidí, již na mou korekturu nejsou zvyklí, je z bezpečnostních důvodů a ohledem na obě zúčastněné strany prováděna pouze na přání :-)

2 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | 12. května 2015 v 18:12 | Reagovat

SEM S DALŠÍM VŠELICOSEM!
Více nepotřebuji, děkuji, poklona, nashle.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama