Můj šmejdský měsíc

15. ledna 2015 v 10:45 | KayW |  Sometimes
Někdy člověku kvůli prachům jde karma alespoň milion do mínusu.


Well, pro začátek bych Vám, lidstvu, jen připomněl, že nikdo nejsme tak úplně svatý. Nikdo. Ale beztak počítám s vlnkou znechucených tváří vykřikujících: "Oh, Sigme, jak jsi mohl zklamat naději lidstva na spásu. Ty, novodobý Ježíš a ztělesnění čistoty." Nope. Všichni jsme zmrdi. Svým jedinečným způsobem.

Před nějakou dobou se tímto tématem zaobírala Robka, která psala o hrůze předváděcích akcí, zle, jež je pácháno na nebohých důchodcích, kteří mají problém s tím se správně rozhodnout, o tlaku, který je na ně vyvíjen a o nekřesťanských penězích, které následně utratí za nekvalitní šméčka. Já vám nabízím pohled z odvrácené strany měsíce.

Byl konec září, Sigma se nedostal na vejšku a tak sháněl ve svém okolí (kde se toho opravdu moc sehnat nedalo) nějaké zaměstnání nenáročné na fyzičku, přemýšlení...a hlavně, aby se osvobodil ze spárů pracovního úřadu. To poslední se podaří až o pár měsíců později, kdy s onou nemorální formou vydělávání velice mizerných peněz sekne. Ale co už. Zjevila se zde nabídka práce: Telefonista. Tři kilometry od domova, osm hodin denně, volné víkendy. Ovšem ten plat byl minimální. Ale co! Lepší než Kaufland, kam si mě zavolali dvakrát do měsíce. Budu mít pevnej režim, budu v kontaktu s lidmi i přes svou fobii z nich. Jééééj! Okej, tolik jsem se do toho nehnal. Prostě jsem tam zavolal, sjednal si zkušební den a opět nastolil režim vstávání v šest hodin ráno, který byl po dvou měsících vyspávání do deseti téměř smrtelný.

Ona práce to těžká nebyla. Hlavním úkolem bylo samozřejmě dostat co nejvíc lidí na akci, která se konala v určitou dobu na určitém místě. Bylo jich několik denně, v různých částech republiky. Prostě jsem každý den dostal callscript (který si pamatuju doteď), údaje, kde se akce bude konat a pak vám počítač vytáčel čísla. V kuse, vše bylo monitorováno a vy musíte jen příjemným hlasem (který jsem si vycvičil asi po dvou dnech, kdy jsem konečně callscript zvládal zpaměti) odříkávat text. A lhát o tom, že to není předváděcí akce, ale dárek od sponzorů, blablabla, kvůli ukázce sortimentu do nově otevřeného obchodu. Např. ve skutečnosti šlo spíš o něco jiného. Protože lidi letí na prachy. A ty jsme jim taky slibovali. Není samozřejmě překvapením, že žádné nedostaly. A pokud ano, museli si předem něco koupit.

Nevím, jak moc byla má činnost ilegální. Česká obchodní inspekce tyto akce prý povolila, problém byl asi pouze v tom, co jsme říkali lidem. A víceméně se ze mě stal bezcharakterní zmrd. Lidi jsou na vás hnusní (docela často), občas se dovoláte bezmocné stařence, která se vám rozbrečí do telefonu s tím, že "je to poprvé, co něco vyhrála". A občas se dovoláte mrtvým lidem. Respektive pozůstalým. Někdy i třikrát za sebou, protože databáze telefoních čísel, kterou firma používala, byla zastaralá. Asi vám nemusím přibližovat, k jakým situacím zde docházelo.

Samozřejmě, ono mlít osm hodin denně jednu větu člověka poměrně zdegeneruje, ale zároveň vás to naučí naprostému multitaskingu. Dokázal jsem během volání číst, spát, přemýšlet nad kravinama. Přečetl jsem tam asi čtyři knížky, a když jsem byl ráno moc unavený a čas mi neutíkal, zavřel jsem oči a odříkával text zpaměti, otevíraje je pouze v případě, že jsem potřeboval přečíst jméno volaného.

Možná vám to teď bude připadat kruté, ale bylo fajn být označován za Šmejda. Když totiž člověku řeknete, že jste telefonista, vychrlí na vás milion otázek. Řekněte, že jste šmejd a hned po vás letí židle. Co se týče lidí jako takových, to, že šli na akci a něco si tam koupili není pouze o jejich chabém rozhodování. Je to i o jejich blbosti. TV Prima to omílá denně. Oni vědí, že ej to předváděcí akce, dokonce mi kolikrát řekli, že se jich aktivně účastnili, že na ně už nechodí. A to, že si tam něco koupí, už je taky jejich blbost. Když nechci, tak přece nechci (což mimochodem byl i názor jedné milé důchodkyně, které jsem se dovolal, občas jste si s nimi mohli docela dobře pokecat). Na druhou stranu těch padesáti lidí, co jsem za měsíc dostal na akci, lituju a někteří měli i štěstí, že nemohli chodit. Protože bůhví, co by si pořídili.
Nikdy jsem se necítil blbě, žádné výčitky svědomí, nepamatuju si jméno jediného nebožtíka, kterému jsem se dovolal, a když jsem vyšel z práce, absolutně jsem si nedokázal několik hodin vzpomenout na callscript.

Co se týče vyplácení, zaměstnavatel nebyl zrovna košer. Výplatu za měsíc říjen jsem z něj vytlačil v půlce prosince. Dělal jí totiž na dvě půlky a odvíjela se podle toho, kolik lidí jste navolali. Šedesát lidí za měsíc se rovnalo dvanácti tisícům. Tedy, nevím, jak pro mne, jakožto brigádníka. Já to měl asi za odpracované hodiny.

Ale na svu obhajobu můžu říct, že jsem ty lidi do ničeho netlačil. Když nechtěli, nechtěli, nechal jsem je být. Když projevili zájem, poslal jsem pozvánku. Nikdy jsem jim přímo nenadával. To pouze oni, i když jsem se jen představil (pod falešným jménem) a slušně pozdravil. Jen to stačilo, abych byl poslán do prdele. V takovém případě jsem se opět slušně rozloučil. Bylo mi to buřt, ti lidi byli v mnoha ohledech snad větší svině jak my. Nemůžete ukázat na jednu stranu a říct, že je černá a dělat z obětí svaté. Nikdo není svatej, jak už jsem řek zezačátku.

každopádně koncem října jsem to tam zabalil. Stěhoval jsem se do Prahy a tam jsem teď, pořád zaseklý na jednom pracovním místě, protože knihkupectví o mé úžasné schopnosti zájem nejeví. Ale budu hledat dál. Naštěstí jsem se už zbavil pracovní deformace, kdy jsem po zvednutí telefonu uprostřed noci nasadil telefoňácký tón a děkoval za vyslechnutí nabídky. Mimochodem, o aktuální práci mám taky připraven článek. Ale poněkud jiného rázu.

Takže klidně hoďte židlí, jste-li bez poskvrnky.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Mám udělat blogu stránky na facebooku?

Ó, ano, všemocný Sigmo!
Táhni, lůzo!

Komentáře

1 Yaraki Yaraki | Web | 16. ledna 2015 v 11:19 | Reagovat

Zajímavý názor. Předpokládám, že často neoblíbený, že? Koneckonců blog je přece ze všech puritánských míst to nejpuritánštější.
Mě ale nezbývá než slastně opozičně zamrouskat, protože mi, známému zloprdelnímu protiproudníkovi, naprosto mluví z duše. Ano, vždycky lze věc postavit jako vykořisťování bezbranných, bodání nožů do dětí, parazitování na člověku chorobném atp. Jenže koukne-li se člověk hlouběji - vážně nemocní lidé by se měli léčit a ne být používáni jako (ne-)živý billboard žalující rodiny, která se o ně léta nestarala a oni jediný kontakt s realitou zažili na předváděčce, kde nechali životní úspory za ty skromné tři hodinky pokecu se šmejdem.
Lidé, kteří nakupují v předváděčkách jsou dle mého buď a) hloupí, že se nechají uhnat (na věk sere pes) nebo b) naprosto osamělí a/nebo vygumovaní věkem - a takoví lidé by na vrub nemoci neměli a) volit, b) zůstávat bez odborné péče sami c) mít finanční prostředky v takové míře, aby mohli z nerozvahy nakoupit deset mixérů "protože Horst Fuchs"... Čili pomyslná vina za tuhle stávající situaci z mého pohledu padá na a) dementy (heh, moje oblíbená skupina obviňovaných), b) rodiny a sociální systém nepečující o nemocné staré lidi, jež to potřebují a bez odborné pomoci páchají všemožné neuváženosti, c) na šmejdy, jež se ale chovají brutalisticky a přikládají nože stařečkům na krk.
Popravdě, ještě než budu lynčována - jaký je rozdíl mezi "předváděčkou pro seniory", kam vás pozve telefonista 1 a "studentskou akcí se super levným jen-si-nečti-podmínky-účtem", co vám nabídne mega-official telefonista 2...?
Všechno je o vlastním střízlivém rozumu. Proto píšu na blog, že jo. Portože jsem tak mocinky rozumná :D

2 stuprum stuprum | Web | 17. ledna 2015 v 23:55 | Reagovat

Tak osm hodin mlít jednu vět bych nedokázal. :D

3 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 18. ledna 2015 v 12:21 | Reagovat

Hm. No...a co. Je to tak a pravděpodobně to tak i  bude nadále. Prostě svinstvo.
A Prahu si užívej, voe :D Praha je fajn.

4 Mejtr z Krýpfelu Mejtr z Krýpfelu | E-mail | Web | 18. ledna 2015 v 19:12 | Reagovat

Krucinál, to je šmejdství jak stehno :-D Aneb mně tohle jako smrtelný hřích nepřipadá, přinejmenším podáno tvým unique způsobem.
Je fakt, že všechno je to v lidech. Buď nemají přehled, nebo jsou naivní, nebo o tom nepřemýšlejí, případně nemají buňky na to, aby se vůbec zamysleli, zdalipak náhodou nejde o sladký podrázek; zvlášť v pokročilejším věku a ještě spíš u těch lidí, co si netrénují mozek, se to může projevit dost šíleně.
Callscript by mě zajímal. Se začerněnými názvy produktů a firem a tak, abychom neposkvrnili něčí chest, jak by napsal verbal z čé-es-ef-dé!
Nejraději mám lidi, kteří to řeší jako můj taťka. Chudák u telefonu se sotva stihne představit, tatínek vybafne: "Děkuji, nemám zájem." a položí to :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama