List pěti filmů pro lidi se střední až vysokou hladinou wtf faktoru

18. prosince 2014 v 12:31 | KayW |  Recenzování
Dlouho jsem nic nezrecenzoval. A protože nemám moc v oblibě normální filmy, přichází další dávka psychedelie pro ty, co si chtějí trochu vymést hlavu nějakým mindfuckem. Na vlastní nebezpečí, samozřejmě. (tentokráte s větším množstvím spoilerů)



1. Mazací hlava (1977)

O tomhle filmu od Davida Lynche jsem už mluvil několikrát. Stal se mi inspirací k básničce Chodidlo a byl tak trochu jednou z bran do světa mindfuck filmů. Vypráví příběh Henryho Spencera, kterého vyhodili z práce, přesto však všem tvrdí, že je na dovolené; jeho přítelkyně je těhotná, a proto v úvodu filmu dochází k (poněkud morbidní) večeři u jejích rodičů, kteří nejspíše nebudou také úplně psychicky v pořádku.
To, co se manželskému páru narodí, se nedá považovat za lidské dítě (mimochodem stalo se inspirací pro finální podobu Spielbergova E.T.). Bez končetin, svraštělé a stále řvoucí. Není divu, že partnerka hlavní postavy se sebere a vrátí se zpět k rodičům. Henry tak zůstává sám s nemocnou zrůdičkou, pronásledován halucinacemi ženy zpívající o posmrtném životě. Vše pak spěje k jedinému konci, který se dá snad i předvídat.

Mám pocit, že film má dokonce skrytý význam. Jakožto jedna z mála lynchovin. A nebo také ne, co já vím. Každopádně pokud si chcete znechutit večer, trochu se zpsychedelizovat, doporučuju. A taky musíte být trochu silnější povahy, některé scény jsou možná nad míru nechutnosti obvyklého filmového strávníka. Ale pokud jste fanoušci surrealismu, tohle by vám nemělo chybět ve sbírce. Váš wtf faktor bude jistě podrážděn na střední úroveň, ty drsnější teprve přijdou.






2. Něco z Alenky (1988)

Zpracování Alenky v říši divů se nevhnulo ani našil luhům a hájům. Jen pan Švankmajer to pojal trochu...no...po svém. Mám rád jeho mile úchylné krátkometrážní filmy, četl jsem původní Carrolovu knížku a viděl různé filmové verze, ale žádná nebyla tak creepy, jako právě tahle. Morbidní podívaná založená na stop-motion, opakující se fráze a ponuré prostředí zruinovaného domu, který by mohl být muzeem. Vlastně veškeré postavy kromě Alenky jsou jakési oživlé muzejní exponáty (převážně kostry zvířat) navlečené do kostýmů. Je to jiné, ale zároveň si to zachovává klasickou alenkovskou podivnost. Pravda, trochu mě dráždila čeština předabovaná do angličtiny, což je pro mne poněkud nezvyk, ale kdykoliv tam vyběhla nová adaptace starých postav, mé morbidně laděné srdce trochu zaplesalo.
Změna Alenčiny velikosti sice podle mého nebyla řešena nejlepším způsobem, ale pokud někdo zná Švankmajerovu tvorbu, asi by mu nějaké složité počítačové triky do jeho díla moc nezapadaly.

Mimochodem, opravdu doporučuju alespoň několik Švankmajerových krátkometrážních filmů. Například Tma/Světlo/Tma, zajímavá je pak poněkud tajemnější Zahrada, Do pivnice. Z toho to poslední se vzdáleně dá přirovnat k Alence. Váš wtf faktor samozřejmě bude na nějakou dobu uspokojen.




3. Dellamorte Dellamore/Cemetery man (1994)

Film natočený podle komiksu Dylan Dog pojednává o hrobníkovi Dellamortu Dellamorovi a jeho němém sluhovi Gnaghim, jejichž hlavním úkolem je ochraňovat město před nemrtvými, neboť každý nebožtík po sedmi dnech úmrtí vstává z mrtvých. Zatím nic záživného. Ale film celý je podivná snůška úchyláren a postavy jako takové jsou...popravdě dost groteskní. Dellamorte je nevzdělaný (navzdory tomu, že ho každý oslovuje "inženýre"), za celý svůj život přečetl jen telefonní seznam (alespoň to o sobě tvrdí) a má strašný problém se ženami, protože si o něm celé město povídá, že je impotent. Gnaghi je malý, tlustý a svou náklonnost k osobě opačného pohlaví projeví tak, že ji pozvrací. Čímž paradoxně vyvolá sympatie u starostovy dcery, s jejíž oživlou hlavou si po její smrti vybuduje celkem idylický vztah. Parádička.
Celé se to točí hlavně okolo těchto podivných romancí, Dellamorte potká ženu a opět ji ztratí, ať už proto, že se z ní stane nemrtvá, nebo proto, že mu uteče za jiným. A těžko říct, jestli se pomate na rozumu, nebo se mu opravdu zjeví sama Smrt a vyzývá ho, aby místo jejích mrtvých zabíjel živé, které opravdu začne po nějaké době někdo v ulicích střílet. Vysvětlení se ovšem nedočkáme. Konec je mírně matoucí a otevřený. Dellamorte s Gnaghim opouštějí město a zjišťují, že dosáhli konce světa.

Na film jsem narazil mezideseti nejlepšími vyobrazeními Grimreapera na kanálu Watchmojo a ten základní plot vypadal fakt nadějně, dokonce i popis csfd je poměrně slibný. Ale pak tam na to člověk tak jakože čumí a říká si, co to doprdele stáhnul. Možná si spíš někde seženu předlohu, uvidíme.


4. Andaluský pes (1928)

Upřímně. Nejsem si úplně jistý, co mám k tomuhle Dálího krátkometrážnímu dílku psát. Surrealismus hadr. Začíná to řezáním ženského oka, pokračuje rukou plnou mravenců, stejně jako u Plešaté zpěvačky nehledejte spojitost mezi názvem a filmem. Většina "obrazů" není nijak propojena, v jednom si dokonce zahraje i autor sám. Já vám nevím, možná jsem jen svůj wtf faktor poněkud přecenil, když jsem myslel, že v téhle změti najdu nějaký skrytý význam, přecijen tento žánr by měl vycházet z psychoanalýzy. Ale copak já vím, co se autorům honilo v hlavě?
Zfilmovaný surrealismus je dost nevděčná věc, protože co se dá vyjádřit slovy v básni nebo na obrazech, se dá (vzhledem k technologii dob minulých) těžko přenést na plátno. Takže tohle bych doporučoval jen nějakým těm skalním Salvadorovým fanouškům, nebo lidem, které prostě jen baví rozhazovat rukama a vykřikovat "Co to kurva?!". Za mě to bylo docela příjemně strávených dvacet minut, kdy můj mozek prostě vypnul světla v rámci úspory energie a snažil se věnovat tomu, co mu běží před očima. Poněkud marně, ale třeba se najde nějakej frúd, co by mu to osvětlil.
Mimochodem, milá zajímavost: během promítání filmu došlo ke dvěma potratům. Když už ani fetus nesnese nonsens...well, z toho dělat humor nebudu.
Každopádně pro zájemce je snímek dostupný na youtube.



5. Krajina přílivu (2005)

Podle mého jeden z důkazů, že Terry Gilliam by se měl držet práce s Monty Pythony, protože to mu vážně jde. Docela jsem se podle popisu těšil na něco alenkovského, ale dostal jsem...eh? Nepamatuju si ani jméno hlavní postavy. Nepamatuju si jediný jméno. Rodiče malé hlavní hrdinky ujíždějí na drogách a ona jim při tom vesele pomáhá. Zlom nastane, když se matka předávkuje. A co udělá zbytek rodiny? Zabalí jí do prostěradla, spálí a jede autobusem na venkov, konkrétně do domu, kde otec vyrůstal. A vesele se pokračuje ve fetování. Jenže taťka se jednou ze svého "výletu" nevrátí, což si dcerka vyloží tak, že prostě pořád spí. Při hře s hlavami svých panenek potkává jednookou ženu se zálibou ve vycpávání zvířat a jejího bratra, který prošel lobotomií a mimo jiné má zálibu ve výbušninách...a postupem času si s malou děvčicou vybudují základ poněkud pedofilního vztahu. Jasně, všechno je to založené na představivosti malé holky a každá věc je brána jako hra. Včetně preparace jejího otce a pokusu zařadit ho do fungující rodiny individuí.

Fakt krása, podívejte se na ten úžasnej plakát k filmu. Co vám to evokuje? Možná lehce morbidní kombinaci Alenky a Faunova labyrintu zasazenou na americký jih? Tak to vás čeká docela zklamání. Ona v tom ta logika někde být musí. Možná to není tak wtf, ale já jsem tam umíral pod nánosem facepalmů, které se snášely na můj obličej. V tomhle mne pan Gilliam poměrně zklamal. A to jsem měl jeho surreálnosti poměrně rád.




+ bonus: 6. Hospital Brut

Oukej, tahle jízda na drogách nemá snad ani oficiální movie poster. Nedoporučuje se epileptikům. A je to asi fakt nejsilnější matroš na tomhle seznamu. Rychle se střídající obrazy plné sexuálních motivů, operací, mozků, psychicky vyšinutých individuí a jakýchsi LSD spekter. Třičtvrtě hodiny tripu. Pravdou je, že by se to dalo celé i racionálvě vysvětlit. Během snímku se objevují různé opakující se postavy, očíslované cely a dokonce celistvé obrazy, takže můžeme předpokládat, že jde o výplody fantazie pacientů, kteří si a) představují, že jsou týráni doktory, b) jsou týráni doktory. Místy to spíš připomíná márnici nebo laboratoř, ale budiž, nebudu přece hledat smysl v něčem, co by ho správně mít nemělo.

Do tohohle jsem fakt šel úplně naslepo. Žádný popis, zajímavosti, nicneříkající obrázky. Vyhledával jsem celovečerní animované horory, protože z krátkometrážních jsem viděl už většinu těch dobrých. A tak jsem stáhnul tuhle francouzskou změť. Well, pokud jsem hledal něco absolutně ulítlého, našel jsem a zatím je to těžká konkurence pro všechno ostatní. Na mučení vězňů s epilepsií je tenhle film určitě vhodný.

Mimochodem, stáhl jsem si Dívku s kaméliemi. Viděl jsem zatím prvních deset minut tohoto japonského animovaného filmu. Well, je to plné pedofilie, mrtvých štěňat a olizování bulev. Mé šílenství asi pomalu dosahuje nových obzorů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Majklice†Světice Majklice†Světice | Web | 18. prosince 2014 v 17:51 | Reagovat

Švankmajer je fajn. Tideland se mi zpočátku líbil, ale nakonec to bylo jenom hrozně zdlouhavé a nudné.
Sice jsem se ještě neodhodlala si to pustit, ale Tetsuo a 964 Pinocchio je prý taky dost halda.

2 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 25. prosince 2014 v 20:29 | Reagovat

No, už vím, co si pustím ;)

3 Zuza Zuza | Web | 15. června 2015 v 23:02 | Reagovat

Něco z Alenky ♥ Asi se na to uspokojení ,,wtf faktoru" budu muset zas podívat na nějakej jeho výtvor.
Kromě Tma/světlo/tma mě asi nejvíc fascinují Možnosti dialogu ( https://www.youtube.com/watch?v=DmqL8L0Heps ) a Zamilované maso ( https://www.youtube.com/watch?v=DSDpssHE0R4 ), občas bych asi taky potřebovala takovouhle (poněkud jebnutou) fantazii :D

4 Xerodoth Sigmius Xerodoth Sigmius | E-mail | Web | 16. června 2015 v 16:49 | Reagovat

[3]: Švankmajerovu filmografii mám zmáklou od své poslední mánie krátkometrážních hororů. Plus jsem byl na jeho výstavě. Taky super.

5 Zuza Zuza | Web | 17. června 2015 v 23:00 | Reagovat

[4]: To jen tak kdyby někdo jinej nevěděl, o čem to sakra mluvím a taky potřeboval dělat cokoliv jiného než se učit:)
Já výstavu bohužel nějak prošvihla :-/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama