List pěti filmů pro lidi s lehkou hladinou wtf faktoru

4. srpna 2014 v 16:32 | KayW |  Recenzování
Abych se udržel v procesu. Tady půjde hlavně o komedie, žádná lynchovská dramata, složitosti a tak dále. Více, či méně profláknuté filmy, které zaručeně pobaví, a v jejichž hlavních rolích jsou postavy jednající zcela nesmyslně. A jde o FILMY. Takže žádný Adventure Time, Bravest Warriors nebo podobně. Tomu bych také mohl něco vyhradit. Ale nesmím to slibovat, nebo to v budoucnu neudělám.



1. Monty Python a Smysl života (1983)

Tuhle bandu asi není třeba dvakrát představovat. Znát je bude hlavně britofilní část blogerského osazenstva. Zde, pod taktovkou režiséra Terryho Gilliama (12 opic, Kletba Bratří Grimmů), známého především pro svou surrealistickou obrazotvornost, která v tomto snímku je dosti obsáhlou složkou. O ději filmu nemůžeme mluvit. Jde o sérii scén, které popisují vývoj lidského jedince na abstraktních případech a jejich účelem je dopátrat se toho, co je referováno už v názvu. Tedy Smysl života. Navíc tyto obrazy jsou ve skutečnosti pořadem, který sleduje banda ryb ze svého akvária. Začátek se může zdát zdlouhavý, poněkud mimo tématiku filmu, ale takhle už to u Monty Pythonů/Terryho Gilliama prostě je (ovšem, pokud Gilliam sám, někdy mu to trochu uklouzne. Viz čistě americká Krajina přílivu, nebo Žvahlav).

Možná tu bude potřeba více, než jen lehká hladina wtf faktoru a spoustu lidí zkrátka nezaujme tento druh humoru. Já osobně jsem si k němu musel najít cestu a na první zhlédnutí jsem nebyl tolik zaujat. To vše přišlo až s odstupem a sledováním dalších kusů z Gilliamovy tvorby, kterou můžete vidět, hlavně v animovaných pasážích.

2. Monty Python a Svatý Grál (1983)

U Pythonů bych si ještě dovolil zůstat. A možná tento film jsem měl zařadit hned jako první, už jen kvůli tomu, že je o dost slavnější, než předchozí. Monty Python a Svatý grál je parodií na legendy o rytířích kulatého stolu, jak některým mohlo dojít už z názvu. Co je na snímku úžasné, že v něm nejsou téměř žádná hluchá místa. Je to nabité hláškami a scénami, plné sarkasmu a černého humoru, dokonale neočekávatelných zvratů.

Na začátku vidíme Artuše se svým sluhou, jak shánějí rytíře do své družiny. Nejedou na koni, nýbrž pěšky a klapají při tom kokosy. Zajímavé je, že původně měli být ve filmu koně, jenže na ně zkrátka nezbyly žádné peníze. Po tom, co Artuš získá své rytíře kulatého stolu a uvědomění, že Kamelot je ve skutečnosti hloupé místo, Bůh jim uloží úkol - najít svatý grál. (mimochodem, Bůh je jediná postava, která se vyskytuje ve všech celovečerních Monty Pythonech...ale osobně Život Briana nemusím).
Poté, co se rytíři rozdělí do všech směrů, sledujeme osudy každého z nich jednotlivě, dokud se znovu neshledají.

Osobně nejvíc na celém filmu miluju Baladu o siru Robinovi. Konkrétně tu písničku. Jo, a pak ještě scénu s morem a usvědčování čarodějnice. Což je absolutně nejlepší ukázka logické dedukce, jakou jste kdy mohli vidět.

3. Bestián: kupředu, zpátky jen krok (1999)

Pořád zůstáváme v Británii a u věcí, které musí správný britofil znát. Bestián je poslední díl seriálu Černá zmije (někdo prostě zdrbal ten překlad), v němž každá série vypráví o té samé bandě lidí, jen za jiné doby (ve stoletích) a v různých situacích.

Poslední díl této kultovní série je zasazen do Slivestru 1999, kdy se schází hlavní aktéři (obsazení herci, kteří měli hlavní slovo ve všech sériích). A co je na tom nejlepší! Máme tu historickou komedii, Rowana Atkinsona s jeho vymletým sluhou Baldrickem (Packalem) a stroj času. Dejte Atkinsonovi stroj času, že? Původně tedy neměl být funkční, jen měl být prostředkem, jak snadno získat peníze prostřednictvím sázky, ale jelikož byl složen přesně podle Da Vinciho návodu a slepování modelů byla dycinky Baldrickova vášeň, tak se tato dvojice podívá ke královně Alžbětě, Robinu Hoodovi a k bitvě u Waterloo. A samozřejmě překopají historii, kterou je opět nutno napravit.
A to vše za půl hodiny. Vlastně bych to ani neměl řadit jako film. A možná to sem nepatří zas tak úplně, ale když jsem sestavoval tenhle žebříček, řekl jsem si, že tohle tu chybět prostě nesmí.

Paradoxně to byl první díl Černé zmije, který jsem kdy viděl, a přinutil mne tak sledovat ty další. Nelitoval jsem. Obzvláště druhá série byla naprosto awesome.

4. Plešatá zpěvačka

Tady ani tolik nejde o film, jako spíše o divadelní hru, kterou jsem tu už v minulosti letmo zmiňoval. Viděl jsem české představení, v jiných jazycích jsem ho snad ani nenašel, abych to porovnával. Ale byl jsem spokojený.

Rumunský spisovatel Eugene Ionesco se při psaní tohoto absurního dramatu inspiroval rozhovory v učebnicích angličtiny, které podle něj nedávaly vůbec žádný smysl. A to je i náplní hry. Nesmysl. Dva páry spolu vedou nesouvislé rozhovory v jedné místnosti, do toho občas vejde služka, která je ve skutečnosti Sherlock Holmes, nebo velitel hasičů, který se jen přišel zeptat, jestli někde nehoří. Na konci hry se páry prohazují a vše začíná odznovu.

Absurdita mne fascinuje. Jak si asi někteří už v minulých článcích všimli, jsem zastáncem toho, že svět potřebuje více chaosu, aby se osvobodil od smyslu, který lidé příliš nadužívají. Na druhou stranu Plešatá zpěvačka a jiná absurdní dramata spíše chtějí ukázat lidem, jak vše upadá do stereotypu, vše se opakuje a jak je vše marné. Je to vidět například ve scéně, když se páry snaží najít předmět k hovoru. Každopádně moc pěkná hra, někdy bych chtěl zkusit i Čekání na Godota, což je ten samý žánr.


5. Guma (2010)

Od komedií trochu dál. I když ne tak docela. Francouzský počin Rubber je dokonalou ukázkou no reason snímku. Už v úvodu snímku jsme poučeni o tom, že ne všechno musí dávat smysl. Máme tu diváky, kteří dalekohledem sledují "film". Vlastně to není film, ale děj odehrávající se daleko od nich, jejíž hlavním hrdinou je...nu...pneumatika. Ale ne ledajaká pneumatika! Jmenuje se Robert a právě zjistila, že žije. Prozkoumává okolní svět s občasnými záblesky svého minulého života a my můžeme sledovat jeho pomalý vzestup od bezcenné gumy k vraždícímu maniakovi s telekinetickými schopnostmi. A nejen to, dokonce je schopna pozitivních citů k neznámé ženě.

A pointa? Žádná! A o to tady jde, ne? Na co utrácet za herce, když stačí vzít pneumatiku. Problém je, že ne všichni lidé váš nápad přijmou s jásotem. Inu, nápad je to dobrý, ale po nějaké době se to koukání na vybuchující hlavy omrzí. Ale ten konec! To bylo absolutně nečekané.

Pochybuji, že by někdo dal na můj tip a podíval se na to. A i kdyby, asi se vám to moc líbit nebude. V mém srdci ale zůstává pneumatika Robert hrdinou.

Pokud kdokoliv bude mít nějaké připomínky, nebojte se hodit kamenem. A pokud znáte nějaký další podobný snímek, dejte mi vědět.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lúthien Lúthien | Web | 5. srpna 2014 v 21:55 | Reagovat

Svatý grál je super!! :-D Ostatní jsem neviděla. Absurdní drama moc nemusím, já z něj mám spíš depky :D

2 Em Zet Em Zet | Web | 19. srpna 2014 v 13:12 | Reagovat

Ani jeden jsem neviděla, ovšem ten "wtf" ksicht mi naskakoval i po zhlédnutí některých obálek, zejména u Gumy a u Grálu. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama