O knižním vlastnictví

6. července 2014 v 18:19 | KayW |  Viděno bláznovýma očima
Nevěděl jsem, jak jinak to pojmenovat. Chtěl bych prezentovat několik přirovnání a nějak tak říct, proč nemám půjčování knih (ať už odněkud nebo někomu). Sice jsem původně chtěl udělat video s koní maskou o tom, proč nemám rád filmové Osvícení a srovnat ho s předlohou, ale nějak jsem to zalenošil sledováním Carnivàle. Takže vám podám tohle. Za studena. A budete potřebovat vyšší wtf faktor, protože tenhle článek bude fakt divnej.


1. Osobní knihovna

Jakožto knihomil/knihomol, mám rád ten vlastnický pocit. Radši si počkám na to, až budu mít finanční prostředky, než abych si knížku půjčoval. Ale chtěl jsem přirovnávat. Takže osobní knihovna by se dala označit za něco, jako legální polygamii. Knihy mají vlastníka, můžete si s nimi dělat co chcete (oops, tohle je trochu útok proti ženským právům, pardon :D). Nebo domácí farma? Ne, líbí se mi to předchozí. Je to zkrátka harém, svou knížku/manželku si koupíte od předchozích majitelů za peníze, nebo naturálie v podobě krávy. Takový hezký vztah mezi knihou a člověkem. Kniha přilne k vám a vy k ní, funguje tu vzájemná chemie, pozitivní, či negativní, jak už to v mnohoženství i monogamii bývá, že? :D

2. Veřejná knihovna

Ač se to bude zdát podivné, nemám rád knihovny. To půjčování a to všechno, žádný pocit, že je to vaše, pokud si tu knížku neunesete. Doma totiž máte výše zmíněnou legální polygamii a vy si chodíte do knihovny, jako do nějakého bordelu? Nebo si knížku venčíte, jak psa z útulku. To spíš, hlavně kvůli tomu placení. Navíc, buď si tam čtivo berete z povinnosti, nebo proto, že onu bichli doma mít nemůžete. A než k ní stačíte přilnout, musíte jí vracet. Nebo jí přidat ke své sbírce doma, ale autorovi nepadne žádný zisk, za jeho dílo (pokud ještě žije). A tady je to riziko pokuty. protože šlapky/zvířátka, se prostě nekradou.

3. PDF, elektronické knihy stažené z internetu

Tohle je trochu voyeurismus! Stáhnete si knížku, nebo jí čtete na internetu. Díváte se na ní, nemůžete si na ní šáhnout, lezete mezi stránky. Ale není zbytí, buď nikde není, nebo na ní nemáte. A co je špatného na dívání, že? :P Je to zadarmo, je to pohodlné a můžete si to hodit do čtečky (ale fuj! nevím k čemu přirovnat čtečku). Nakonec to stejně skončí někde na haldě pdfek, které máte ve své sbírce a po přečtení už je stejně asi nikdy neotevřete. Jako nějaké tajné fotky, poté, co omrzí, co? :P

4. E-knihy, knihy koupené přes internet

Tohle by mě ani nenapadlo, nebýt Guizmo, která řekla, že je to jako obchod s bílým masem. Jo, vlastně jo. Ukážete si na to, co chcete, zaplatíte, a ono vám to přijde v dárkovém balení, nebo je vám dovoleno si to stáhnout (tady nás to spíš vrací k voyeurismu). Vlastně se to dá aplikovat i na použité knihy a mechanicky poškozené. No co, někdo má prostě divné úchylky.

5. Audioknihy

Tady je to jasné. Audioknihy jsou jako sex po telefonu. Nemůžete si na ně sáhnout, nemůžete se na ně podívat, můžete to přehrávat pořád dokola a vyvrcholení bude stejné. Navíc ve spoustě případů to namlouvají stejní lidé.

6. Antikvariáty

Tady je to trochu rozpor. Antikvariát by se dal označit buď jako knižní sirotčinec, nebo starobinec. Ale kdo by si dal domů odloženého dědečka? No, tak možné to je, ale zůstal bych u toho sirotčince. Sice některé knížky jsou poněkud starších ročníků, nikdo si je nevezme domů a těsnají se v policích...hmm. Naposled jsem tam nechal třetí díl Stopařova průvodce, protože jsem u sebe neměl přebytečný kilčo, sakra, myslím, že už ho dávno někdo adoptoval místo mne. A fakt doporučuju (asi sjem to říkal) podzemní antikvariát naproti Masarykovu nádraží v Praze. Měl jsem v v ruce LaVeyovu Satanskou a normální bibli a neshořel jsem. Divné.



Měl bych vyvíjet nějakou rádoby uměleckou činnost a ne patlat se v tomhle. Meh. Mír, fusekle a tak dál všem.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Shabana Shabana | E-mail | Web | 6. července 2014 v 18:46 | Reagovat

Super článek, já jsem taky knihomolka a navíc studuju knihovnictví. Je fakt, že do knihovny chodím ráda, ale taky pak lituju, že ty knížky nemůžu mít doma napořád. A audioknihy já poslouchám jen v cizích jazycích, v rámci mého samostudia, české audioknihy jsem neslyšela ani nepamatuju. A náhodou sbírám staré dědečky, mám doma knížku
z roku 1903. :-)

2 Viallen Viallen | Web | 7. července 2014 v 1:58 | Reagovat

Toto je úplne dokonalý článok! :D Neznášam knižnice. Keď vidím tie chúďatká, aké sú dotrhané, použité a potom odhodené, je mi z toho smutno. E-knihy? Nič pre mňa. Ja som úchyl práve na ten dotyk. S knihou potrebujem vždy nadviazať trochu hlbší vzťah... :-P

3 Majklice†Světice Majklice†Světice | Web | 21. července 2014 v 9:49 | Reagovat

Já to beru tak, že jdu do knihovny, párkrát si s knížkou dám rande a pokud se mi zalíbí, přejdeme na další level, čili si ji koupím, začneme spolu bydlet, sdílet spolu jednu postel...
K čemu by jsi přirovnal knihy, které prodává bezdomovec po hospodách?
Carnivale mám rozkoukáno už několik let, úplně jsem na to zapomněla, zřejmě je čas se k tomu vrátit.
A teď vážně chci video s koní maskou.

4 Znovuzrozený Znovuzrozený | E-mail | Web | 21. července 2014 v 14:48 | Reagovat

[3]: Teda, nikdy jsem neviděl bezdomovce prodávat knížky v hospodách O_o Asi žiju na divném místě. Ale je to takový ten prodej dětských nevěst, co se vede na východě, řekl bych. :D A k tomu videu se snad jednou dokopu...snad.

5 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 26. července 2014 v 18:26 | Reagovat

Já taky nejradši vlastním papírové knihy. Sem tam si něco půjčím, dělala jsem to hlavně dřív, ale ten pocit, když to musím vrátit, není příjemný. A elektronické knihy... mi vyhovují v případě, že to dílo není kvalitní, nemusím pak litovat utracených peněz. Ale když je to dobrá knížka a chci jí číst opakovaně, tak si ji stejně pak koupím papírově.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama