Pětice depresivních filmů

17. června 2014 v 17:12 | KayW |  Recenzování
Měl bych dělat něco konstruktivního, jako třeba zařizovat si budoucnost...ale vědci ještě neprokázali život mimo internet. No dobře, zase se vymlouvám a nebudu to protahovat. Sice už se podobný list někde objevil, takže předpokládám, že v tom moři filmových a knižních recenzí zaniknu. Tady to máte. Bez vyzrazení konce...což je prakticky důvod, proč jsou pro mne ty filmy tak depresivní. Takže se to předem nedozvíte. Mňahaha. (případné spoilery byly nejspíše nevyhnutelné...a pokud tu jsou, jsou začerněné, takže pokud chcete riskovat vyzrazení části děje, klidně si je označte)



1. Bělásek (1995)

Schválně si ty známější nechám na konec. Ha!

Bělásek vyvolává dojem filmu, který jste viděli už dříve je v tom kus
Carrie, kus Zelené míle (kterou navzdory očekávání v tomhle listu
nemám) a spousty dalších. Hlavní postavou je pubertální albín
s nepřirozeně vysokým inteligečním kvocientem, schopností vstřebávat
a vydávat elektrický proud podle potřebčtením myšlenek, jejich vkládáním, telekinezí...etc. Samozřejmě, díky své odlišnosti
si prochází šikanou v domově pro mládež, kam je umístěn po smrti jeho
prarodičů, kteří ho před okolím ukrývají ve sklepě. Jistě, film musí mít
i nějaké klady, protože přehnaná pochmurnost dostává jednorázový spád,
takže Bělásek prožívá první pokusy o navázání milostného vztahu, mezi
svými učiteli nalézá (hlavně pro svou genialitu) několik přátel, od kterých
se brzy ale on sám odvrací, protože se brzy začne cítit využíván i přes
jejich snahy pomoci mu začlenit se mezi "lidi". Stále se snaží dostat domů,
dům ale po smrti jeho příbuzných propadl státu.

Jak jsem řekl, nebudu vyzrazovat konec, který nebyl...ani tak přímo depresivní, jako spíš možná netradiční, pro mne osobně nečekaný, což
se v posledních dnech děje dost zřídka, co se týče filmů. Mám pocit, že tenhle snímek si zaslouží víc diváků, není natolik známý a ano, v dosti bodech připomíná již zmíněnou Zelenou míli (pokus o záchranu ženy místního šerifa...tadá! to je spoiler!). Nu, prostě koukněte...

2. Dolores Claiborne (1995)

To by bylo, abych sem toho Kinga nenarval. Bohužel, nečetl jsem
předlohu, takže nemůžu podle svého oblíbeného zvyku posoudit,
nakolik se od ní film liší. Ohledně děje teď můžu být dost nepřesný, protože už je to nějaký pátek, co jsem to viděl. A nerad se dívám na filmy dvakrát, pokud nouze nevelí. A pokud jde o film depresivní, tak se na něj nepodívám znovu ani v té nouzi.

Příběh má dva rámce, z toho druhý z nich je retrospektivní. V prvním
sledujeme Dolores, která je obviněna z vraždy své zaměstnankyně, a
její dceru, jenž má s matkou poněkud komplikovanější vztah (hlavně kvůli
podezření, že zabila jejího otce před dvaceti lety).

Retrospektivní rámec nám přibližuje vztah v tehdy ještě kompletní rodině
St. Georgových (Dolores si tuším nechala po incidentu v tomto rámci
změnit jméno zpět). Joe, manžel Dolores, svou ženu týrá, je to notorický alkoholik, ale ke své dceři projevuje až přílišně podezřelou náklonnost.
Také se dozvídáme, jaké byly Doloresiny začátky u její zaměstnavatelky,
jejich vzájemný vztah...a co se stalo toho dne, kdy proběhlo zatmění slunce.

To zatmění slunce, mimochodem, je i motiv dalšího Kingova románu - Geraldova hra. A někde jsem tuším našel zmínku o tom, že se Dolores a hlavní postava GH setkaly...ale teď si nejsem stoprocentně jistý, tu knihu jsem taky četl docela zpátky. A další bonus, ostrov, kde se film/kniha odehrává je i dějištěm jiného snímku: Bouře století Stephena Kinga. Opět, Dolores je zde i přímo zmíněna. Žeru to universum. Ha!

3. Osudový dotek (2004)

Navzdory tomu, jak vnímám filmy a seriály o cestování v čase (nešahejte na Doctora! i když vím, jak infantilní ta logika timetravelingu je, nešahejte na něj!), tohle se mi docela líbilo a i v rozporu s mou filozofií, nechávám to bez negativních poznámek.

První, a docela dlouhou část, filmu, sledujeme dětství Evana Treborna,
který trpí občasnými výpadky. Stejně jako jeho otec, který je ve...vězení/psychiatrické léčebně...nejsem si jistý, ale tolik podstatné to zase není. Důležité jsou ty výpadky, které přicházejí v některých klíčových situacích jeho života ( spoiler alert! oopsie! zneužívání pedofilním sousedem, vložení dynamitu do poštovní schránky, smrt Evanova psa, návštěva otce ve vězení... konec spoileru).

Náhle tu máme skok o pár let dál, Evan je vysokoškolský džinyjus, zkoumá amnézii červů, pod postelí má deníky, které si musel psát v dětství, kvůli oněm výpadkům. A právě tyto ručně psané záznamy ho dokážou dostat v čase do míst, které on si nepamatuje. Může nejen vidět, co se stalo, ale dokonce to celé změnit. Což vyvolá onen známý bradburysmus, který sabotuji podtitulem blogu (to s motýly, pro nechápavé). Ač první změna minulosti (a následně celé storyline až do současnosti), vypadá pro hlavní postavu pozitivně, později se zaplétá víc a víc a snaží se napravovat chyby a události výše zmíněným způsobem. Což má (až do konce) pokaždé nějaký háček, že?

Tenhle film je, řekl bych, hodně známý, a možná ani není potřeba ho recenzovat. Ale svým způsobem v mé outlocitné dušince (ám kidýng), zanechalo stopu. Mimochodem, zase mě tu sere ta iniciativa překladatelů. Ano, sám jsem odpůrce toho, když název díla vyzrazuje děj, ale i tak by se na názvy prostě šahat nemělo. Geez.

Tak teď ty hodně, hodně profláknuté.

2. Donnie Darko (2001)

Miluju ten film. A i když to není tak depresivní, jako ten, co se chystám
hodit nakonec (někteří už tuší), po jeho prvním zhlédnutí jsem měl takový schizofrenní....pocit. Rozdvojení, víte. Pokud jste ten film viděli, a stále si nejste jisti významem, doporučuji tenhle web, kde je vysvětlení...pro ty líné, co si to nechtějí louskat z angličtiny -> vysvětlení.

V kostce jde o tohle: Hlavní postava, kupodivu se jmenuje stejně, jako film, trpí vizemi obřího králíka, který mu předpovídá konec světa...přesněji za časový úsek 28 dní, 6 hodin, 42 minut a 12 vteřin...poté, co Donnie těsně unikne pádu leteckého motoru na dům, ve kterém bydlí. Děj filmu se odehrává v úseku oněch 28 dní.
Poznáváme Donnieho osobnost, jakožto...ani ne asociála, což je docela překvapení. Má přátele, dokáže hovořit před davem, má typicky pubertální chování, ale jinak se nijak moc na první pohled neliší. Sbližuje se s novou spolužačkou Gretchen, vede debaty o šmoulím pornu (navnadil jsem vás, co?!), podpálí dům, čímž se ukáže, že jeho obyvatel je vlastně pedofil (pod vlivem králíka Franka). A vlastně je tak nějak nenápadně postrkován k záchraně světa, tedy lépe řečeno opravení časoprostorového kontinua.
Film je...složitý. Neumím to vyložit tak, abych vás dostatečně navnadil, ale stojí to za to. je tam spousta nenápadných odkazů, posunků a věcí, které ovlivňují ty následující. Dá se o tom napsat hodně, ale možná až tehdy, až to opravdu uvidíte.

1. Requiem za sen (2000)

Budu upřímný. Nemám rád filmy o drogách. Na Requiem a Trainspotting (který ani není tak depresivní, jako spíš nechutný), jsem se podíval hlavně z doporučení a kvůli vysokému hodnocení. Žeru tu hudbu, u které mě sere, že jí lidi cpou do videí, kde nemá co dělat. Ale to je asi všechno. Tenhle snímek mě před dvěma lety zmačkal do depresivní kuličky, nažvýkal a vyplivl do kouta, kde jsem strávil několik hodin vstřebáváním toho všeho a ještě dodnes mám při pomyšlení na to zabít se.

Nejsem si teď jistý, kolik přesně to má storylajn. Hlavními jsou ale příběh Sary, která se díky televizní show, na které se stala závislou, propadne vadným práškům na hubnutí. Dál je tu její syn (a víte, proč jsem sem nepřidal Mr. Nobody? Protože jak v tom, tak v tomhle hraje Leto a už jen při zmínce by případné čtenářky opačného pohlaví musely ždímat židli) s dvojicí přátel, se kterými prodávají drogy. Osudy této skupinky se pak rozdělují a víceméně sledujeme každého zvlášť

Jo, ještě je něco, co na tom filmu fakt žeru. Scéna s ledničkou. Ha! No, každopádně, nedívejte se na to v depresích, pokud si nechcete zkazit týden. Pokud jste otrlí, asi vám to nic neudělá. Sám tedy filmy obvykle neprožívám, ale tohle mi z nějakého důvodu zdeptalo náladu natolik, že z mého obvyklého pesimismu...který si můžeme představit jako citron...zbyla nějaká černá...díra pohlcující veškerou náladu a vyvolávající směs apatie a chuť skočit z nejbližšího mostu. No, ještě, že tu kolem nemáme žádné mosty.

Bonus! Konec jakékoliv filmové, nebo knižní série.

Zvláště, pokud jste s hrdiny strávili několik let. Pro mě byla největší deprese, když jsem dočetl Kingovu Temnou Věž (a on si ještě napíše o pár let později pokračování zasazené mezi čtvrtým a pátým dílem!). Mám Kinga rád, ale tady jsem měl vážně sto chutí dát mu do držky. Eh. Doteď chodím kolem pátého dílu (první čtyři jsem každý četl alespoň dvakrát) a zle se na něj dívám s tím, že na něj nesáhnu. U seriálů mě přepadla deprese u konce oficiálních sérií Scrubs, konec Adventure Time (pořád čekám na další díly!), odchod jedenáctého Doctora, samozřejmě, konec Hellsing OVA...
Zajímavé, že ani u těch knižních jsem moc depresí neměl. Ani v době, kdy jsem trpěl tou Pottermánií, co se prohnala kolem.

Budu rád za každý tip na film, knižní sérii nebo seriál, ať už depresivní, či ne. A pokud půjdete kolem, kdyžtak mi hoďte nějaký svůj list děl, která z vás udělala slintající idioty. Dík. Příště mám v plánu hodit sem list pěti stand-up komiků.



 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 hellboy hellboy | Web | 22. června 2014 v 19:42 | Reagovat

R. Za sen miluju!! Je to skvelej film u kteryho si to napsal fakt strasne dobre!:) a ja to cenim :)) podivej se na muj blog, budu rada kdyz si neco malo prectes :)

2 Melanie Melanie | Web | 24. června 2014 v 10:40 | Reagovat

Z téhle pětice jsem viděla jen Dolores Claibornovou, což je perfektní film. O ostatních jsem slyšela, ale neviděla jsem je.
A konec knižní nebo filmové série - to moc dobře znám :-D

3 lejna-uvenh lejna-uvenh | Web | 24. června 2014 v 11:04 | Reagovat
4 Arvari Arvari | E-mail | Web | 24. června 2014 v 11:13 | Reagovat

Mě momentálně celkem přejela i regenerace devátýho Doctora, a to na ten seriál koukám podruhý. Ovšem odchod Jedenáctky mě přežvejknul neskutečným způsobem...
Pokud jde o depresivní filmy, v poslední době mě nejhloub do depresí poslal film The Normal Heart. Je to o začátku epidemie AIDS, takže určitá depresivnost se dala čekat, ale, no... Asi jsem přecitlivělá, ale tohle na mě bylo prostě moc. A pochybuju, že se na ten film ještě někdy podívám...

5 Bitxia Bitxia | Web | 24. června 2014 v 11:25 | Reagovat

Requiem za sen a Osudový dotek jsou jedny z mých nejoblíbenějších filmů!
A takovej depresivní, ale příjemnej film je Marry a Max - nevím proč, ale strašně jsem si ten film oblíbila :)
(ty ostatní 3 filmy jsem neviděla, takže si je připisuju na seznam :D )

6 ANNihilation ANNihilation | Web | 24. června 2014 v 11:27 | Reagovat

Filmy to jsou dobré, o tom žádná - Butterfly effect a Donnie Darko dokonce jedny z mých nejmilejších, ale ta Dolores Claiborne mi tam nějak nesedí, přece jen je to spíš typicky vyhrocené Kingovské drama, než psycho, které nikdy nekončí dobře. Ale stejně mě úplně to tvoje blogové oko, které se tu pořád hýbe, takže co. :D

7 Majklice†Světice Majklice†Světice | Web | 24. června 2014 v 12:04 | Reagovat

Donnie Darko je skvělý film, viděla jsem ho už několikrát. O těch dalších vím jenom z doslechu, ale přidávám si je na seznam.

8 Miriam Miriam | Web | 24. června 2014 v 12:18 | Reagovat

Pěkné recenze, hned si na tvá doporučení už dva filmy stahuju. A Requiem zde naprosto paří, měla jsem dost podobný pocit, když jsem to viděla už ve 13 ti letech. Po té jsem se na to podívala ještě  později a jelikož jsem se za tu dobu celkem zajímala o drogovou problematiku (i radost), měla jsem z toho úplně jiný pocit (ve třinácti si člověk říká "Hrůza, ještě že se mě tohle netýká", ale později jsem měla depresi z toho, abych se nezahrabala do takových sraček, když je to tak blízko mě).

Mimochodem, to oko vlevo mě neskutečně rozptyluje. Jako by na mě někdo pořád vystrašeně koukal sakra! Ale je to skvělý nápad,originální. :)

9 Marillee Marillee | E-mail | Web | 24. června 2014 v 12:30 | Reagovat

Znám jen Requiem, ale ani ten jsem neviděla. Nejdepresivnější, co jsem kdy shlédla, byl film Cesta... Celkem mi trvalo dlouho, než jsem se z toho oklepala.

10 Cleo Cleo | Web | 24. června 2014 v 12:40 | Reagovat

Neviděla jsem ani jeden, ale rozhodně se podívám na Butterfly Effect. :)

11 Katie Katie | Web | 24. června 2014 v 13:10 | Reagovat

Ještě bych mohla doporučit drásající Funny Games od Hanekeho, ovšem originál, ne USA předělávku.
Znám Donnieho a Butterfly Effect, oboje chci určitě ještě zkouknout znova, plus ještě ty, co tu recenzuješ.

12 izuleasasetka izuleasasetka | Web | 24. června 2014 v 13:20 | Reagovat

fajn, ani jeden jsem neviděla :D nejdepresivnější film, co jsem kdy viděla?? Klik, život na dálkové ovládání! No jo, někomu to možná přijde jako úplně normální, ale pro mě to je infarkt, jen si na to vzpomenu! Děsí mě tam, jak hlavní hrdina (z hrůzy jsem na to asi 2 roky nekoukala, takže ani nevím, jak se jmenuje)hazarduje se životem a měli jste vidět můj výraz, když se ukázalo, že se mu to jenom zdálo :D já ho viděla, naproti posteli (na který jsem měla notebook) mám zrcadlo :D

13 Veezy Veezy | Web | 24. června 2014 v 15:07 | Reagovat

Tá herečka na ľavo na obale Dolores Claiborne mi pripomína jednu herečku s American horror story :3 :D

14 Melanie Melanie | Web | 24. června 2014 v 15:16 | Reagovat

[13]: Jestli myslíš tu, jak hrála Madame LaLaurie, tak to je ona :D

15 Mar Mar | E-mail | Web | 24. června 2014 v 16:54 | Reagovat

A žádný depresivní holčičí film... Takzvaný doják tu není :-D

Donnie Darko je úplně nejvíc creepy film, co jsem kdy viděla (mimochodem, to oko, co je na straně, je taky pěkně creepy). Ale asi je opravdu celkem depresivní.

Nicméně celkem fajn článek (rozhodně mnohem zajímavější než příběh holky, co končí s klukama)...

16 Hairspray Queen Hairspray Queen | Web | 24. června 2014 v 16:56 | Reagovat

já jsem viděla jenom Mr. Nobody, a na tyhle všechny filmy se musim podivat. kolem Donnie Darko už dost dlouho kroužim a flirtuju s tim filmem, ale nikdy jsem ho neviděla. tak snad o prázdninách nebudu zmítána nudou.

17 Annie Wilkes Annie Wilkes | 24. června 2014 v 17:53 | Reagovat

Žádný z filmů jsem neviděla, jenom Dolores mám přečtenou; určitě po ní sáhni! Mně jako nejdepresivnější film, co jsem viděla, přišel Sala samobójców, jsem z toho na nervy ještě teď a to už je to asi měsíc, co jsem to viděla.

18 grey.t grey.t | E-mail | Web | 24. června 2014 v 18:14 | Reagovat

Pro mě byl jedním z nejdepresivnějších zážitků film Melancholia (od Larse Von Triera). Dost depresivní mi přijde taky Bílý oleandr. Requiem moc nemusím, nevím proč, ale vůbec mě neoslovilo. Víc než Osudový dotek mě zaujal Mr. Nobody a třeba taky Fontána (u té bulím preventivně od začátku do konce). A jeden z nejdepresivnějších (nebo možná spíš tak nějak psychicky nejnechutnějších) filmů, co jsem kdy viděl, je Faunův Labyrint. Možná bych ještě uvažoval o Černé labuti, ale ta mi přijde asi spíš "psycho" než depresivní.

19 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 24. června 2014 v 19:27 | Reagovat

Requiem za sen a Donnie Darko sou zcela geniální. Donnie Darko sem viděla jednou v životě a asi tak před 2. rokama. Musim říct...eště pořád sem tim filmem nějakym způsobem poznamenaná...

20 slecna-nikola slecna-nikola | E-mail | Web | 24. června 2014 v 21:13 | Reagovat

až na Dolores Claiborne jsem je viděla, jsou úžasné, není jim co vytknout.
Jinak mimo téma, to šílené oko
<- je boží :D

21 Dylan Radioactive Dylan Radioactive | 24. června 2014 v 21:28 | Reagovat

Requiem je fakt brutus no, po shlédnutí jsem upadnul do ještě  větších depresích, než v jakých jsem byl.. Donnieho a Osudový dotek mám stažený v počítači ale ne a ne se na to kouknout, ale asi svou chybu napravím přes prázdniny. A Dolores mě zaujalo už jenom kvůli tomu, že tam hraje Kathy Bates. ^^

22 May May | Web | 24. června 2014 v 22:15 | Reagovat

Tyhle filmy jsou ještě docela prd (což ale neznamená že by nebyly dobrý), ale tím nechci vyjadřovat nějakej nerespekt. Jestli chceš fakt depresi, koukni se na: Černý jestřáb sestřelen, Obchodník se smrtí nebo Zkažená Mládež..

23 Guizmo Guizmo | 24. června 2014 v 23:22 | Reagovat

Tak on se válí na titulce a nepochlubí se? No Sigme =D

24 Vendy Vendy | Web | 24. června 2014 v 23:33 | Reagovat

Viděla jsem první tři a je to vážně dobrý výběr! K tomu bych přidala i Zelenou míli, možná i Hru o trůny, tam je depresivních i skvělých scén habaděj, Vzpomínky na Afriku, který je nádherný film, ale depresivní tím, že se jí vlastně nepodařilo vybudovat to, co chtěla, navíc osobní ztráta, nebo takové Pevné pouto...

25 chuckyna chuckyna | 25. června 2014 v 7:33 | Reagovat

V první řadě - to zírající oko vlevo mi málem přivodilo smrt.
Ale k věci - nevim, jak je to možný, ale právě jsi tu shrnul valnou většinu mých oblíbených filmů - Butterfly Effect jsem viděla snad tisíckrát a vždycky mě to baví. Důrazně ti však doporučuju, aby ses ani nepokoušel dívat na další díly, já tu chybu udělala a na nějakou chvíli mi to sebralo vůli žít.
A souhlas, odchod jedenáctýho Doctora mě rozsekal a ještě pořád to vydýchávám. Desátýho jsem fakt nešla težce, ale tohle mě fakt nakrklo. A Clara sucks. :D

26 Anie Anie | Web | 25. června 2014 v 14:49 | Reagovat

Z těchto filmů jsem viděla jen Osudový dotek a musím se přiznat že na mě neudělal velký dojem...jinak děkuji moc za ty ostatní tipy, protože mě ty filmy velmi zaujaly a v nejbližší době je shlédnu :) A taky sdílím tvůj názor na Kinga !! Dle mého názoru je to jeden z nejlepších autorů všech dob !

27 theworldisugly theworldisugly | Web | 25. června 2014 v 20:23 | Reagovat

Poslední tři filmy z oné depresivní pětice jsem viděla. Rekviem za sen jsem dokoukala před pár minutami (děkuji, bez tebe a tvého doporučení by tomu tak zřejmě nebylo), dost se mi líbil. Raritou je však Donnie Darko, když nad tím tak přemýšlím, nebylo by od věci film zhlédnout znovu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama