Mé psychopatičnosti

12. června 2014 v 17:28 | KayW |  Sometimes
Někdy vám prostě hrábne neskutečně podivným způsobem a v hlavě se odehrávají podivné děje. A tak dál.



"Malé děti se neudrží na hladině jako kusy dřeva :)"
- neznámá osobnost Sigmovy psychické vesnice

Nedávno jsem objevil spousty věcí. Jako například, že pod mou postelí se skrývá celý nový svět. Ono mi tam občas něco zapadne, ale neobtěžuji se pro to lézt. Až jednou... Zkrátka, slyšeli jste někdy, o pavoučím království? Nevím jak pod vašemi postelemi, ale pod mou je to větší, než se ve skutečnosti zdá. Je to taková podivná rudá jeskyně. A dokonce jsou tam v sítích zapletené kostry dávných obyvatelů domu, malých zviřátek, lichých ponožek... A tomu všemu vládne něco, co mi evokuje postavu Mordreda Deschaina, nebo Karmínového Krále z Kingovy série Temné Věže. Nebo jistou Loutkářovu halucinaci z mé povídky. Ale každopádně... zapletl jsem se do sítě a tam jsem přemýšlel, dokud si pro mě ta podivná věc s pavoučím tělem, ale lidskýma rukama a obličejem s osmi očima, které jsou umístěny po obvodu lbi, nepřijde.

Někdy si přijdu, že jsem uvězněný v břiše podmořského tvora (Cthulhu, Leviathan, Moby Dick? proč to vždyky musí být velryba, nebo něco popkulturního? memetika je hloupost). Realita kolem je jen prazvláštní halucinace vyvolávaná chemickými ději, které probíhají v tom lovecraftovském monstru, které mne tráví. Tedy ještě ne. Začne mne trávit teprve, když netvořím a fantasmagoricky se neprojevuji, protože pak jde nějak všechno v realitě k horšímu. Jak teď nechodím do školy (a přijmačky asi nedopadnou, vážení), interaktuji s realitou, což je pro mne, jakožto asociála, kterého uplácali z asociální černozemě (po stole mi leze mravenec!), dosti bolestivé. Takže jsem tráven, dokud se nějak bezúspěšně neprojevím. Čekám na Godota. Heh.

Trpím samomluvou, což je docela normální jev. Jenže já u toho měním hlasy a nesouhlasím sám se sebou. Nedávno jsem docela seriózně modifikoval Einsteinovu teorii relativity. Možná bych svému novému alter egu měl domyslet uši, aby mne vůbec poslouchalo. Zdi se k tomu také nevyjádřily. Ale já vím své.

Pavouk pořád nic. Možná ho taky snědlo něco, co ho přesahuje. Možná je existence jako ten zacyklený gif, kdy se přibližujeme k něčemu menšímu...a když se dostaneme dostatečně blízko, zjistíme, že objekt je složen ze stejných objektů...zacyklené...heh.

Těžko říct, co dál se životem. Řekl si někdy narval, co chce dělat se životem? Nebo šnek? Nebo medojed, kterému je jak známo všechno u prdele? Asi ne. Oni mají jen za úkol reprodukovat sami sebe. Stejně jako my. Místo toho, abychom vymýšleli hloupé teorie o smyslu života, stejně jsme jen zacyklení a reprodukujeme sami sebe.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lúthien Lúthien | Web | 16. června 2014 v 16:27 | Reagovat

Hmm, tak s tebou bych radši do postele nešla, jak to tak čtu. Nebo spíš bych s tebou nešla pod postel :D A o samomluvě jsme se už bavili, ta je úplně normální! Člověk se někdy musí pohádat sám se sebou.

2 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | 31. prosince 2014 v 11:54 | Reagovat

Mně se vybavil Lord Loss. Ten má pavučiny rád.

A souhlasím, samomluva je... nu, když ne normální, tak aspoň běžná - u mě i s měněním hlasů a nesouhlasy. *zakření se*

Krásně popisuješ, co je pod postelí. Fakt.

Hodně nesmůly v životě přeji!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama