Pavoučí umění

20. května 2014 v 17:33 | KayW |  Básničky, povídky a věci jim podobné
Měl bych se učit, vzhledem k tomu, jaké fiasko byla dnešní zkouška. Ale můj mozek opět zapnul prokrastinační mód, takže dělá jakési slabé veršovanky.


Spustil se pavouk člověku z vlasů,
nepovšimnut, neb malý byl,
osmero očima spatřiv světa krásu,
se nad bytím zamyslil.

Do pavučin verše tkal,
o nekonečnosti světa,
kdyby však pravdu znal,
po jeho mozku byla by veta.

Tkal verše do své sítě,
vítr si s ním pohrával.
Pak přetrhly se jeho nitě,
životu již sbohem dával.

Zachycen sloupem muzeiním.
Umění lidské nechápal.
a s pavoučím zaklením
do budovy se vydrápal.

Tam v rámech starých obrazů,
tkal verše, co každý pavouk vidí.
To přivodilo jeho zkázu,
neb špínou to jest v očích lidí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Češka Češka | 22. května 2014 v 12:57 | Reagovat

Asi mi vypadly oči z důlků - konečně někdo správně používá přechodníky! Jinak krásná báseň s ještě úžasnější myšlenkou!

2 Thanatos Thanatos | Web | 24. května 2014 v 23:07 | Reagovat

Sakra, sakra! Skvělý!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama