Děvče z kovu

6. května 2014 v 12:37 | KayW |  Básničky, povídky a věci jim podobné
Moje básnické střevo v posledních dnech vykazuje podezřelé známky aktivity, a tak jsem se s vámi chtěl podělit o menší ukázku. Jak jinak. Ostatně se mi nějak vrací poetická vlna a rád bych dal dohromady několikatero svých nonsensnějších výtvorů a utvořil z nich celistvou sbírku. Což sice dělám i s povídkami, o kterých bych mohl v případě zájmu mluvit (ano, je to všechno velká sebepropagace, dostali jstě mě).



Pod vrstvou rzi mladou tvář ukrývá,
avšak sta let staré tělo má.
Prázdnýma očima ze skla se dívá
pravé je prasklé, čas již nevnímá.

Na smetišti zanechána,
dotyk lidský nepozná.
Nevinná, však není panna.
Není panna železná.

Uložena
ve svém rovu.
Ztracena
v hromadě dětí z kovu.

Ruce sepnuty
v prosbu věčnou.
K nebesům napnuty.
A nikdy neklesnou.

Nezní zvuk kol v útrobách.
Obvody jsou bez duše.
Na její číslo used prach.
Leží tu, nic netuše.

Sní své sny
ve svém rovu.
Celé dny.
V hromadě dětí z kovu.

Jak se jmenovala?
Proč se jí vzdali?
Žila, cítila, milovala?
Zdali si s ní děti hrály?

Ústa semknuta
v úsměv věčný.
Zapomenuta.
Nikdo jí nebyl vděčný.

Tu vykvetla růže
na jejím rovu.
Z její kovové kůže.
Na hromadě dětí z kovu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 8. května 2014 v 14:43 | Reagovat

Tohle se mi zdá nějakým způsobem přímo boží. To znamená jakože hodně hodně dobrý :D

2 Berenika Berenika | E-mail | Web | 8. května 2014 v 18:15 | Reagovat

Páni, to se mi líbí. :3 Občas mi prožitek kazí všedně znějící rým (sny-dny/růže-kůže), ale na druhou stranu mě zase nevšední obraty dostávají zpět ke čtení. Líbí se mi nevšední rytmus. Někteří vyčítají, když se délka jednotlivých veršů ve strofě liší od délky veršů sloky další (atd.), ale tady mi to přijde graficky propracované a čte se to dobře, jako kdyby zpočátku byl takový roztřepený úvod (první verš první strofy 10 slabik - první verš třetí strofy 4 slabiky), což se ale postupně srovnává a udává konečnou duši básně... A nebo jsem jednoduše mohla zůstat u první věty: prostě se mi to líbí.

3 Sharka193 Sharka193 | E-mail | Web | 8. května 2014 v 21:04 | Reagovat

Páni, na to, že doslova nemám ráda poezii...:D Tohle je nádherný. Probudilo to ve mně něco nepopsatelného, něco hezkého, co se mi moc líbí, ale nechápu to :-D :-)

4 missneverfree missneverfree | E-mail | Web | 10. května 2014 v 23:06 | Reagovat

Dýchlo to z toho. To "to". :-)

5 Any Any | E-mail | Web | 25. listopadu 2014 v 18:31 | Reagovat

Krásné, ale... proč mám u tvých básní takový hodně divný pocit chladu a mám strach otočit se za sebe? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama