Loutkářovy verše

28. března 2014 v 19:26 | KayW |  Básničky, povídky a věci jim podobné
Někdo asi ví, že má osobnost se skládá z vesnice persón. Většinu z nich jsem pojmenoval podle postav z povídek a občas nade mnou převezmou kontrolu. A dnes se nejspíš nejšílenější z nich pokusila oživit mé básnické střevo. Opustila svou říkanku "Blik blik, v mý hlavě sedí malej epileptik" a pokusila se o směsici...věcí. Jo, a to asi Loutkář může za podivnou posedlost velrybami.


Možná tomu něco chybí,
řekly oči velrybí,
když porušovaly své sliby.

A pak na písečném pobřeží
se spirálovitou věží
tělo bezokého kytovce leží.

Masochtivé stařeny
jsou jak smyslů zbaveny.
Z velryby nadšeny.

Luduhlaví ptáci
z pevniny se vrací
by započali svou práci.

Když se setkají ty dva druhy,
písek zbarví žluče pruhy.
By uctili své dávné bohy.

Možná tomu něco chybí,
ozvali se velcí krabi,
co bez krunýřů jsou tak slabí.

A teď na písečném pobřeží
tři druhy zdechlin leží.
Pod tou spirálovitou věží.

Kolem těla kytovčího
rojí se masa hejna vlaštovčího.
Však z hlasy druhu krkavčího.

Tito ptačí hybridi
neútočí na lidi.
Jen těla jejich uklidí.

V tom mrzutém počasí
ti ptáci s tkání zápasí.
Bez soucitu, bez krásy.

Nechyběla jedna věc.
Byl to potravní řetězec.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama