...je to, co pomalu vymírá

25. února 2014 v 11:17 | KayW |  Viděno bláznovýma očima
Možná [zcela určitě] se budu opakovat, jak už to na tomhle blogu nějakou dobu dělám, protože fantazie se mi dostává čím dál tím méně. A vlastně je to i globální problém. Tak si pojďme postěžovat.

Na fantazii, stejně jako na inspiraci, která s ní souvisí, je příšerná ta pomíjivost. Ono je sice fajn, že dokážete vyimaginovat spoustu věcí, ale dneska je šílený problém vymyslet něco originálního. Ale což, u lidí už je zvykem, že se nechají inspirovat od druhých, vezmou si jejich motiv a postaví na tom celkově něco jiného v mezích, kde neporušují autorské právo. Ale spoustě lidí to nestačí, samozřejmě. Osobně mám rád fantazii hlavně v tom, jak je pro každého individuální, a i když ji někdo využívá pouze pasivně, najdou se v hlavě takového jedince unikátní kousky. Ale to je právě ten problém. To pasivní využívání.

Protože spousta lidí se bojí pustit fantazii ze řetězu a tak ji v sobě dusí. A to čím dál, tím více se svým stoupajícím věkem a rostoucí racionalitou. U sebe se tomu snažím zamezit tím, že jsem přeskočil osmnáctiny a zavřel své vnitřní děcko ve své hlavě. A pak ho využívám k psaní, šílení...atd. Jo, jasně, tomu děcku hráblo, sedí vzadu v mé mysli, škrtá sirkami a je to tak trochu psychopat...no nic. Dál. Zkrátka lidé se bojí, že kdyby využili svou fantazii naplno, byli by pro okolí výstředními a nezapadali by. Sucks.

Do této skupiny patří i nečtivci. Ti ne, že by fantazii neměli...jen ji ve většině případů neumějí využívat, protože jejich schopnost představ je dána jen tím, co je jim vizuálně předloženo. Pravda, fantazie lidí jako celku je zakládána na tom, co znají a nedokážou si vybavit nějaké absurdní abstrakce...až na silně surrealistické výjimky. Jenže tohle je ta skupina, která žije v racionální bublině bez jakékoliv vlastní představy. Dobře, trochu přeháním, ale někdy mi takoví připadají.
Všimli jste si někdy textů moderních interpretů? Donekonečna se opakující jedno téma, v písni většinou tak dvě věty, plus refrén, který dělá pět lidí (z toho ten, co dělá vokály, nahodil možná tak téma skladby)? Tady máte tu omezenost. Když to porovnáte se starší dobou a uvidíte ty rozsáhlé poémy, nemáte někdy chuť se odklonit do vlastní evoluční větve?

Upřímně doufám, že se z tohohle období brzy vykopeme, protože jinak odlétám k Proximě Centauri, kde si založím vlastní kolonii šílených umělců. A všem zakážu nosit fusekle, protože fusekle, jak víme, usilují o nadvládu nad lidskou rasou. Nebo to udělám jako vždycky. Uzavřu se do vlastního světa, který mě před čtyřmi lety začal požírat a vylezu tehdy, až někdo vymyslí novou barvu, nebo k nám přiletí civilizace, která lidem ukáže nějaké nové prvky.

Jinak mi přejte štěstí. Poslal jsem povídku do soutěže Vidoucí a teď pracuji na další (k příležitosti 100. výročí Jakuba Arbese). Čímž si budu moci odškrtnout položku na todo listu, ohledně povídky o strachu ze zrcadel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mattonka Mattonka | Web | 25. února 2014 v 12:21 | Reagovat

Konečně někdo, kdo dokáže vyjádřit to, co si myslím!! Racionální bublina je dokonalé vyjádření dnešní strohé doby. Už jsem se smířila s tím, že citlivější a vnímavější než většina lidí a i s tím, že mě díky tomu většina považuje za pozéra... Ale co mě skutečně děsí je, až jednou budu mít děti a ony budou trávit veškerý volný čas u nějakého vymývače mozku... To by má křehká duše asi skutečně nepřekonala!

2 katt-chan katt-chan | E-mail | Web | 25. února 2014 v 17:52 | Reagovat

tak lopatku a kopej at se dostanes vcas ke zdroji .)

3 Rogue Rogue | Web | 13. května 2014 v 1:15 | Reagovat

Velmi dobře a trefně vyjádřeno! :-) Ono na jednu stranu nejde o to přijít s něčím nadmíru originálním (někdy si kladu otázku zda to ještě vůbec jde... Asi jde, ale bylo by to sakra těžké, ne?), ale o to zapojit fantazii.
Lidi to neumí, lidi to nechtějí, lidi to zapomněli, lidi se bojí. Přitom právě naše fantazie je to nejoriginálnější co máme - dej lidem knihu, dej jim jednu jedinou větu a každý si ve své mysli utvoří jiný obraz a to je přeci tak krásné, ta rozličnosti vnímání, kterou ovlivňují naše zážitky a prožitky a to jací jsme a čí jsme a kde jsme...
No, nějak jsem se rozvášnila s tím komentářem. Každopádně jsem chtěla říct, že s tebou souhlasím. Snad se to spraví, změní...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama