...protože tak vesmír prostě funguje

11. ledna 2014 v 21:42 | KayW |  Starosti budoucnostšťana
Věda je čupr věc i v mé době. Vážně, zjišťujeme věci, které jsme za století zapomněli, nebo měli za zastaralé a nepravdivé. Věděli jste například, že když se přestanete dívat na kočky, nasadí si cylindr a brýle? Že spolu za našimi zády kují plány o tom, že ovládnou svět, jakmile chytí červený puntík? A přesně o tom dnes nebudu psát.


Vlastně jsem zase přišel přispívat tím, co tu omílám do kola. Trochu ošmidlat pískovec, pokud víte, jak to myslím. Ne vážně, můj praprapředek, který tento blog založil, mi dal do vínku nepříjemnou psychogenetickou poruchu, která mne nutí každý večer plácat kraviny o smyslu života, čase a prostoru, červených luftbalónech a pelikánech, kteří létají hlavou dolů. Úžasné. Ale abych to nezakecával a moc vás nemučil.
Kdysi tu padlo něco o existenčních vrstvách. Dnes jde věc, která z toho vyplývá. Ale začněme nějakým úvodem. Tedy: vy lidé si neustále stěžujete na nepřízeň osudu. Pěkné, pěkné. Často vám říkají, že nic neděláte se svým životem a že všechny chyby a neštěstí, co se vám přihodily, jsou vlastně vaše chyba. Takže si představme, že stojíte před nějakým, v tomto momentě, neřešitelným problémem. Jste zoufalí, blábláblá a co ještě. Použijete slavnou Sigmovu dvoubodovou metodu: a) zaujmout polohu plodu, b) čekat na zázrak. A co čert nechtěl, ale vy ano, zázrak se stal. Mažie!
Štěstí? Ne, štěstí je jen takové milé slůvko pro náhodný jev, který pracuje pro váš prospěch. Ale je to jen probíhající řetězová reakce vyvolána jiným jevem, která vás jen v tomto momentě nezasáhla. Což je bezpochyby cool. Ale co se stane, když aplikujeme naší roztomilou hypotézu existenčích vrstev a šoupneme tyto osudové děje do jiného šuplíčku? Podle této hypotézy by rozměr, kterému my říkáme realita, měl fungovat na principu kolektivního vědomí. Laicky řečeno, tento svět si tvoříme vlastními myšlenkami. Podvědomě. Těžko říct, jak tomu bylo dřív.
V jistém stavu uvědomění dokážeme ovládat své sny. Proč bychom ve stavu jiného sebeuvědomění nemohli ohýbat realitu? Jde o to, že lidé věří v to, že když něco je, tak to prostě je a nevěří, že v bdělém stavu dokážou, to co ve snu. Banda vědců to sice zkoušela, ale nikdo se nedostal na takovou úroveň víry, že by se jim povedlo ohnout realitu podle svého.
Už se ztrácíte? Takže zase zpátky. Váš problém byl vyřešen díky tomu, že jste si to přáli a podvědomě asi tak moc, že se vyřešil sám. Takže otázka: proč neuděláte maturitu z fleku, jen proto, že si to přejete? Samozřejmě proto, že na to nemáte schopnosti. Proč nemůžete být ryba? Protože máte bordel v tomto hypotetickém šuplíčku a smíchali jste ho s fyzikou. Protože ta pitomá fyzika stále funguje.
A samozřejmě s vámi chci probírat i neexistenci času! Jistě, to by přece nebylo ono. Zjistilo se také, že čas existuje jen proto, že v něj věříme. Právě proto v něm můžeme cestovat nazpátek. No není to paráda? Skutečností je, že čas je tak vžitý lidský výmysl, že jsme ho začali brát jako samozřejmost. Pomiňme tedy jeho milou, ale leckdy otravnou přítomnost. Jak to vypadá bez něj? Naprosto stejně, protože je to tu samý časoměřič. Ale proč fungují, ptáte se. Proč fungují hodiny, když čas neexistuje? Protože jsou to přístroje a dělají, co dělat mají. Měří lidmi vyměřené jednotky podle toho, jak jsou sestrojeny a jak byly tyto jednotky určeny. A proč tedy vše kolem nezamrzlo, jak to bývá, ve všech filmech, když někdo zastaví čas? Protože fyzika pořád funguje. Proč neříkám fyzikální zákony? Protože jde opět o definice, které vyplodili lidé. Lidé nevymysleli fyziku, lidé jí jen dali název, stejně jako času.

Takže, když teď nevěříme v čas, máme tu dysfunkci, která nám zabraňuje cestovat v čase. Připadám si, jako bych psal recept na nějakou dobrou polévku. Jo, vlastně. Ta dysfunkce. Jde o to, že neexistuje žádné "bylo" nebo "bude". Je jen proměnlivě "teď" poháněné fyzikou. Tedy, upřímně doufám, že jsem vás znudil nebo zmátl. A snad jednou přijdeme na to, jak ohnout prostor podle přání. A pokud se tak stane, vzbudíme se na jiné existenční vrstvě, ve které budeme snít tuto "realitu".
Takže zatím nashle.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nějaká ufounka Nějaká ufounka | E-mail | Web | 26. ledna 2016 v 14:33 | Reagovat

Vyjádřeno <ironie> kraťoučkým a naprosto srozumitelným </ironie> citátem:
"People assume that time is a strict progression of cause to effect. But, actually, from a non-linear, not subjective viewpoint itś more like a big ball of wibbly-wobbely-timey-wimey stuff"
- The Doctor

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama