Má existenciální krize

26. ledna 2014 v 21:24 | KayW |  Viděno bláznovýma očima
Tak to na mne dolehlo. Zčistajasna a náhle mne vytrhla z mých každodenních rutin, jako je nezájem o realitu, starání se o létající brontosaury s marmeládou. Když tu najednou mi došla hladina kofeinu, optimismu (či jak tomu mohu říkat). Jiní k tomu dojdou jakousi asociační metodou, já měl prostě zásek, ve kterém přišlo uvědomění. Existuji.


No vážně! Nebral jsem donedávna v potaz vlastní existenci, jen jsem si tak poklidně proplouval bytím. Vlastně jsem si ani nebyl jistý, že jsem, že žiju, že celý tenhle svět není v mé hlavě. Tyto myšlenky se nejspíš má racionální část rozhodla sabotovat. Takže jsem měl na chvíli vysloveně "duto", které se vyplnilo něčím jako "Co jsem doteď dělal se svým životem?". Moje osobnost jako taková je složena...z vesnice persón, z nichž jak id, ego, tak super ego představuje několik z nich. Ven je dostávám písemnou formou, takže si je alespoň dokážu představit. A jak to tak bývá, perou se o místo, kterým je má hlava.

Takže mi má nepříliš sebevědomá část začala vyčítat, jak nemám budoucnost, šanci udělat maturitu a vyšší vzdělání, nemám talenty, inteligenci a pracovní zkušenosti. Žůžo labůžo, jak bych to nemusel poslouchat od těch živých lidí. Vzhledem k tomu, jak často se dostávám ven i fyzicky tak trochu chátrám, psychicky jsem na tom mizerně, takže mám panické úzkosti z panických úzkostí, protože se bojím, že se udusím ve spánku, vyhýbám se místům, kde je příliš zrcadel. Jop, kofein tomu nepomáhá, takže ho vysazuji úplně, což mi zas znemožňuje vnímat realitu za oponou. A to vůbec není cool.

Navenek jsem flegmouš, ale jinak jsem jak papiňák, zajímavé. Vážně často přemýšlím nad tím, že tenhle svět je v mé hlavě. Nedávno jsem dostal šílenou depresi z toho, že po smrti se celý tenhle život zopakuje a že vlastně nevím, pokolikáté tuhle storylajnu jedu. Moc přemýšlím nad existencí a to je asi špatně. Ale je to už lidská přirozenost, rýpat se ve smyslu věcí, u nichž jediný důvod jejich přítomnosti je, že prostě JSOU nebo CHTĚJÍ.

Což mě přivádí k tomu, proč jsem vlastně nešel na maturák. Prostě jsem nechtěl. Neměl jsem důvod jít, ale zároveň nejít. Tak jsem radši strávil od pátku do neděle se svou milovanou polovičkou, kterou tímto zdravím (a omlouvám se za svou protivnou přítomnost, protože víc jak hodina se mnou opravdu zkazí náladu všem). A i když jsem abstinent a nekuřák jako pan Kopfrkingl (doufám, že nezabiju svou rodinu jako on...ta knížka už mi fakt leze na mozek, když jsem z ní byl pětkrát zkoušený, pokaždé za jedna), tak jsem prostě jednou za čas ten alkáč a trochec nikotinu (většinu tabáku ve vodnici), do sebe prostě dostal (a mlel strašné hovadiny - příště se pokusím o báseň). Mimochodem, wasabi hrozně leze do nosu, dnes to bylo příšerné. A ač nejsem vínomil, to saké nebylo zas tak hrozné.

Jo a upřímně doufám v lepší téma týdne, poslední měsíc se na to vůbec nedá psát. Zase jsem mlel absolutně o něčem jiném, než jsem původně chtěl. Shit. Ale fakt, radím vám, moc nepřemýšlejte nad tím, co bude. Prostě se snažte, aby něco bylo.

Racionální část osobnosti: "Vůbec nemáš budoucnost!"
Já: "Je někde v pořadí na TO DO listu."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 *Anonymka* *Anonymka* | 26. ledna 2014 v 21:34 | Reagovat

Víš, že jsem si lezli na nervy oba tak nějak stejně. Já se ti zas velmi omlouvám za svou přehnanou otravnost a vtíravost. Ale bez ní by to nebylo ono. <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama