...existujeme?

11. prosince 2013 v 16:20 | KayW |  Výflusy, úvahy a všelijaký odpad
Nemyslete si! Mezi našemi hovězími úvahami se najde i něco hlubokého.

Aby se neřeklo, že pořád jen přemýšlíme nad tím, za kolik se dá koupit patnáctiletá holka ze Severní Korey (můžu poskytnout hrubý návrh, jak by nákup probíhal a k čemu by se hodila, pokud budete mít zájem) a hážeme po sobě ovocem. Nedávno jsme byli svědky jistého dokumentu, který nám byl promítnut do předmětu Úvod do světa práce. Jelikož bylo po stužkováku a devadesát procent třídy bylo jaksi mimo. Mám dojem, že ten snímeček se jmenoval...Historie vesmíru od Aristotela k Hawkingovi...? Nebo tak nějak. No, ne, že bych moc sledoval, ačkoliv jsem byl v té střízlivé části. Ono se to sledovat nedalo.

(následující část je nevhodná pro ty, kteří se snadno znechutí)
Bylo to totiž, jako kdyby katolík, filozof a vědec každý nasral do vlastního kyblíčku, smíchali to, dali to sníst nějakému individuu a to posléze z tohoto mixu vypouštělo slova. A pozor, k našemu znechucení to nebyl jen jeden dokument, ale série!
(konec nevhodné části)

Každopádně, naše asociace je mocná. Chvíli jsme tedy uvažovali, jestli hvězdy mají skutečně svědomí a jsou myslícími bytostmi. Dle mého názoru tedy nejsou, ale z hvězdného prachu jsme pošli i my. Proč by tedy nemohli být za...pár mili(něco) let? Od tohoto tématu jsme upustili, protože to bylo...kostrbaté. Dostali jsme se k tomu, jestli to, že tu jsme, skutečně znamená, že existujeme. A tady je zakopaná Shrödingerova kočka.
Tvrdím, že to, že tu fyzicky jsme, neznamená, že existujeme. Myslím, tedy jsem, ale to nedokazuje mou fyzickou existenci. Protože myšlenka může být v jisté sféře také fyzická. Když spíme a máme sny, máme pocit, že snový svět kolem nás existuje...ale... (prosím, přestaňte myslet na Matrix, když myslím na Inception, děkuji) ...co když jsme také jen sférou/vrstvou? Co když jsme jen něčím snem, nebo myšlenkou? Z toho mi vyvstává další věc. Existujeme jako myšlenka v tom samém čase, ve kterém se pohybují vrstvy, ze kterých vzniká ta naše? Protože v našich snech čas plyne rychleji. Stejně jako když pozorujeme hvězdy, mnoho z nich už ve skutečnosti neexistuje, protože k nám doráží jejich světlo vyslané ještě před jejich zánikem. Takže jsme my buďto napřed, nebo pozadu, než si nás někdo "uvědomí".

Pochybuji, že to někdo pochopil v tom smyslu, ve kterém jsem to napsal. Pokud vůbec někdo. Každopádně mi vždycky můžete dát najevo svou nelibost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nějaká ufounka Nějaká ufounka | E-mail | Web | 26. ledna 2016 v 14:39 | Reagovat

Zrovna jsem přemýšlela o tom, jak moc jsme "živí..."jestli například nějaké jiné formě života nepřijdeme asi tak stejně "živí," jako nám přijdou "živé" třeba kameny. Nebo jestli existuje něco "reálnějšího."
Hmm, to zní jako nápad na článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama