Proč upíráme své zraky vzhůru?

20. listopadu 2013 v 20:55 | KayW |  Výflusy, úvahy a všelijaký odpad
Po dlouhé době něco pozitivního. Vlastně jen shrnuji to, co omílám donekonečna.

Člověk vždy upíral svůj zrak vzhůru. K bohům, ke hvězdám. Když se díváme dlouho na noční oblohu, nevyvolává to jen fascinaci, ale i jakousi naději a nostalgii. Je to jako hlas, který nás volá. Protože všichni jsme stvořeni hvězdným prachem. Lidé se nedívají do vesmíru, aby si uvědomil, jak jsou malí vůči Prostoru. To je spíše věc, která je děsí. Je tu jiný důvod. Zakořeněný kdesi hluboko v našem podvědomí.

Lidé nejsou spokojeni s tím, kým jsou. Mají v povaze si stěžovat a jsou plni chyb, ale co je úžasné, i přes to, že všichni pocházejí z jednoho výchozího bodu, všichni jsou jedineční. Povahou, genetickým kódem. Úkolem, který vykonávají ve prospěch Osudu. Možná, že život je předurčený, což je děsivé a znamená to, že člověk nemá právo rozhodnout se, protože pokud existuje předurčenost, musí udělat, co je dáno. Ale kdyby takto lidé smýšleli, vývoj by se ubíral jiným směrem. Takto vše funguje jako nekonečně obnovující se orloj. Co je naším úkolem? Těžko říct. Možná jsme jen součástí nějakého nadřazeného prvku. Možná jsou naše vesmíry atomy molekul, které dohromady tvoří něco většího. Nebo také ne.

Je úžasné, že z naší pozice můžeme sledovat zánik hvězdy v době, kdy už je dávno zaniklá nebo její vznik, když už má pevný tvar, nebo se tomu tvaru alespoň blíží. Jistě, chceme to vidět zblízka, ale asi by nám to přineslo více utrpení, než radosti. Někde uvnitř hvězdu vnímáme jako naši…sestru?

Jak se asi vesmír dívá na nás? Postřehl nás vůbec? Pokud má nějaké vědomí, a já mám za to, že určitě ano, jak vnímá čas? Tedy…Čas. Čas je jen lidský termín, výmysl, vymezení, hranice. Vesmír nemůže vnímat čas, protože neexistuje. Ale bráno po lidské stránce: Vesmíru je…kolik? 14 bilionů let? To je spousta nul, spousta svíček…a vlastně nevíme, jestli vznikl v úterý nebo ve středu…nebo nedej bože v pátek, protože pátky a pondělky jsou určitě dílem Zlé osobnosti Vesmíru. Každopádně…kolik z té doby jsme tu my? Převedeno na hodiny obýváme planetu vteřiny, nanosekundy? Myslíte, že nás postřehl? Spíše ne. Proto by nebylo dobré dávat vesmíru za vinu, že se spikl se vší nespravedlností a vybíjí si jí na nás jen proto, že nám v jeden den ujel autobus, prší a kdeco se pokazí, že?

Takže proč upíráme zrak ke hvězdám? Proč cítíme nostalgii a touhu odlepit se od zaprášené modré planety plné smogu, stresu a všech těch…pozemskostí?

Protože…


…se toužíme vrátit domů.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama