Čas sedmý

20. listopadu 2013 v 0:00 | KayW |  Z deníku zavržené duše
Vesmír je...řidký. A nejen to.

Místo, které jsem se ocitl ve skutečnosti nebylo nic vyplňující prostor mezi vesmíry. Bylo to něco trochu jiného. Bylo to nekonečné množství duší. Proto ty hlasy a šepot. Teď to ale byl křik a zmatek. Utrpení. Co se s nimi stalo? Byl jsem mezi nimi natolik dlouho, abych to zjistil. Stal jsem se součástí toho kolektivního šílenství.
Vesmír byl kdysi celistvý. Tyto duše to prý pamatují. Kdysi nebyl žádný posmrtný život, žádná Hlubina. To se změnilo. Respektive Něco to změnilo. Vesmír jako celek se zrestartoval. A ne jednou. Živí to samozřejmě nemohli postřehnout, ale mrtví...mrtví z původních verzí se začali hromadit. Respektive jejich psýchy. A proč to vše? Těžko říct. Možná proto se ale dějí v pozadí světa věci, o kterých většina lidí nemá potuchy. Ty duše tady zažily svět takový, jaký byl, než se vesmír začal trhat a v každém z nich vznikly individuální zákony.
Duše jednotlivce lze obnovit několikrát. Jde i uzmout celá duše...vlastně jen její podstata. Duše dorůstají a nejdou zničit. Proto jich je tu tolik. A pokud byl vesmír zrestartován tolikrát...kolik jich je tu víckrát, než začaly platit současná pravidla? Kolikrát je tu má vlastní duše, pokud jsem žil už vícekrát?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama