My Voyage

4. června 2013 v 19:38 | KayW |  Viděno bláznovýma očima

Jelikož voda blízko mého obydlí značně stoupla, připravuji svůj záchranný kit, který mi pomůže přežít cestu, na kterou se hodlám vydat. Budu osamělejší než Hanks v Trosečníkovi, ale má plavba bude (dovoluji si tvrdit) epičtější než jakýkoliv díl Pirátů z Karibiku.

Nuže, stloukl jsem své plavidlo, kterým není nic jiného, než první větší dveře, které se mi narychlo podařilo vysadit z pantů. Upřímně doufám, že mě unesou. Jelikož není moc času na přípravu zásob, bude muset postačit termoska kafočaje, která mi v nejhorším případě zničí den natolik, že zapomenu na zoufalou situaci. Dále nesmím zapomenout na mluvící fusekli Steva - mého věrného nepřítele ve zbrani, se kterým překonáme všechny překážky. A nakonec ručník. Nejdůležitější pomůcka všech cestovatelů a hlavně stopařů (děkuji, ó Dougu Adamsi!). Takto vyzbrojen se vypravuji na dalekou cestu po proudu Labe. Hodlám najít lepší místo na přežití, popřípadě vodní zámek odolávající této nesmírné pohromě.
První na co narážím po pár uplavených, špinavých kilometrech, je výletní loď německých turistů, kteří se přijeli podívat na protažené obličeje "smějících se bestií", které ve spěchu opouštějí své odplavené chatičky. Znechuceně po těchto déčlandech hážu šestiokou rybu, kterou jsem vylovil ze splašků naší elektrárny před více než hodinou a bylo mi příliš líto ji sníst nebo hodit zpět do vody. Jo..a ještě jsem jim přejel bok lodi klíčem.
Po některých březích běhá jakési moderní pojetí Adamitů, kteří si myslejí, že má snad přijít konec světa. Vlastně ani nevím, jestli své oblečení zahodili, nebo jim uplavalo. A ani mě to nezajímá, neboť jen blázen na jiné úrovni by se pouštěl do řeči se skákajícím naháčem. Abych na to zapomněl, kopnu do sebe termosku kafočaje, což probouzí mrtvého mozkožrouta, který chce, abych básnil. Vyššímžel, nemám na co psát, takže ručníkem lovím novou rybu a snažím se jí vyložit složité dilema suchozemského osudu. Mám dojem, že lekla nudou po prvních několika větách.
Je to jen několik hodin a už lituji, že jsem se do této plavby pouštěl. Myslím, že začínám přicházet o zbytky rozumu. Z hlubin kapes lovím zapomenutý fix. Poté beru Steva a píši na něj vzkaz. Fusekli popsanou zmatenými prosbami o pomoc narvu do termosky a hážu ji za sebe v naději, že ji někdo objeví a poplave mne zachránit. Dozajista marně, protože termoska jde ke dnu.
Myslím, že tu umřu. Kdyby nto náhodou někdo vylovil, zkuste počkat u Hamburku. Zatím se s vámi loučím.
Hasta maňána kompadrés.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 4. června 2013 v 20:41 | Reagovat

Třeba kolem poplave Noe a vezme Tě na svou archu, ó Dobrodruhu=)
Rozhodnuta přečíst si vzkazy na Stevovi, vydávám se na dalekou cestu k Labi, abych zde, až opadne voda, mohla začít dělat vykopávky. Naleznu jej!

2 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | 31. prosince 2014 v 12:35 | Reagovat

Voyager!
Ne, tenhle Star Trek mě tak nebavil.

Příjemně beznadějná plavba.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama