Z vnitřního šílenství

21. února 2013 v 17:01 | KayW |  Básničky, povídky a věci jim podobné
Poněkud starší výflus který znají odběratelé poněkud jinšího mého projektu.


Oči se mi protáčí
dokola a do čtverce
a zpod mého koberce
trouběj trubači.

A pak ten zvuk,
jak když krysí smečka
párá mého křečka,
co vyběh z červených luk.

Z houslí slyším smích,
když z úst mých kapou sliny.
Tak, má milá, nejsem šílený,
když pouštím žilou líh?

Nekonečnej labyrint
v mým mozku se tvoří.
Z uší vylézají škvoři,
tu modrý smrťák dal se v sprint.

Klapity klap.
Mám v mozku sračky.
Mozkožrout dělá bábovičky.
Klapity klap.

První kolej, velebnosti.
Tak co, má milá, stále mě znáš?
Proč slzy z krve utíráš?
Vlak ve s měru k pitomosti.

Takže smysl chcete?
Že chaos nezvládáte?
Tyk proč ho vzýváte?
Stejnak v zemi uhnijete.

Mám ruce jak živé hady.
Chtěj se od mě oddělit.
Sežrat je a byl by klid.
Ale radši chcípnu hlady.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama