Čas čtvrtý

21. února 2013 v 0:01 | KayW |  Z deníku zavržené duše
Čas sem, čas tam... Prý se nikdo neodvážil za hranice našeho světa. Chtěl jsem to zkusit. Alespoň jednou. Co se může stát? (poznámka.: Jen krátký útržek...nestalo se toho zatím tolik...)


Vždycky bude místo, kam se budu vracet. A v téhle nové éře mého bytí to je samozřejmě Bratr Kain. Je to jediná jistota. Ale nudím se tu. Historie mě nezajímá, a tak se zkusím chytit ideie, kterou mi vnukla První. Poprvé samozřejmě ne moc daleko. Takže co? Chvíli jsem se zamyslel nad místem, kam bych se mohl podívat. Jenže mé myšlenky poněkud uletěly, takže jsem se okamžitě octl...mimo Zemi? Dobrá, ne tak daleko. Někde na půli cesty k Měsíci. To, co kolem Země kroužilo by se dalo označit za rabiš světa živých. Trosky orbitálních stanic, družic...měl jsem dokonce pocit, že jsem zahlédl i volně plující skafandr. Z planety ke mě docházel matný šum. Bůhví ve kterém jsem čase. Asi mi to uletělo trochu víc, ale s tím teď nic neudělám. Respektive ani moc nechci.

Jsem tu sám? Nejspíše to není moc frekventované. Hvězdy, kam jen dohlédnu. Nekonečno. A to vše můžu objevovat? Mám nějaké hranice? Samozřejmě, že musí být. A proč nikdo necestuje dál? Nepsaný etický závazek? Ptám se hvězd. Ptám se nekonečna. Ptám se a chci možná ani neexistující odpovědi. Samozřejmě, kdo by mohl dát odpovědi mrtvým. I ti si musí vše domýšlet. Proč mě napadá slovní spojení "odvrácená strana Měsíce"? Pousměji se. Můžu se tam podívat.

Druhá strana Měsíce byla poničená. Jako by na něm kdysi probíhaly boje. Měl jsem dojem, že vidím něco, co kdysi mohlo být úkrytem. Pravděpodobně jen zdání. Ale stejně jsem měl pocit, jako by zde kdysi něco vybuchlo. Něco velkého, co smetlo tehdejší život a vymazalo to po něm stopy.

Možná tu najdu nějakou duši. Možná...dám vědět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama