Nesourodá Změť, S01E16 - Sigmovy zasraný pravdy života

24. října 2018 v 22:46 | Xerodoth Sigmius |  Nesourodá změť
Nyní s příchutí obohaceného uranu.
 

O performativní poezii, existenčním voidu a komfortní zóně

12. srpna 2018 v 19:30 | Xerodoth Sigmius |  Sometimes
Někdy si nejsem vlastně jistej, co vod toho života vlastně chci.

Odživotnění

23. prosince 2017 v 19:14 | Xerodoth Sigmius |  Sometimes
Někdy se ráno probudím a mám pocit, že jsem umřel ve spánku.
 


Ale ne, už je to tu zas

22. prosince 2017 v 17:02 | Xerodoth Sigmius |  Viděno bláznovýma očima
A víte co? Nějak mě to neštve.

Sigmopoezie, červen až listopad

19. listopadu 2017 v 22:07 | Xerodoth Sigmius |  Básničky, povídky a věci jim podobné
Když ještě tenhle blog fungoval s jakous takous pravidelností, nebyl měsíc, kdy se tu neobjevil alespoň jeden kus pseudopoezie z mé vlastní tvorby. Vzhledem k faktu, že jsem se víceméně přesunul na jiné sociální sítě, na nichž se stejně projevuji jen ve chvílích, kdy nejsem v práci, popřípadě nejsem zaměstnán civěním do stropu, protože stereotyp je zabijákem veškeré fantazie, to tu poněkud utichlo. Ale dneska jsem si řekl, nah, fuck it. Pojďmež prokrastinovat. Přece to tu nenechám jen tak umřít. A když už, alespoň budu mít další místo jakožto skladiště než facebookové stránky a wattpad.
Stejně tak jsem chvíli uvažoval o návratu Nesourodých změtí. Ale na ty nemám tolik materiálu a jejich funkci zastává hipstagram, kam jediné, co přidávám, jsou fotky lístečků, co vylepuju po hospodách, nebo píšu na zdi záchodů.

Sigmovo manuál how to přežít noční Prahu

5. listopadu 2017 v 2:54 | Xerodoth Sigmius |  Sometimes
Někdy prostě musím zase otevřít tenhle editor a oslnit své vymřelé čtenáře nějakým naprosto epesním článkem, co jim dozajista zachrání krky. Protože to je přece to, co já dělám, žejo. I když mi na vašich životech v zásadě nesejde. Nicméně myslím, že za tu dobu, co se motám po Praze (myšleno doslova motám, protože vesmír s jistou hladinou ztrácí svou stabilitu), mám nárok na to, abych vám udělil pár rad, co vám v budoucnu helfnou od toho, abyste se jednoho dne nevzbudili mrtví, nebo se neoctli někde v Rumunsku bez ledviny. Ale spíš ne.

Byrosvět

28. července 2017 v 0:45 | Xerodoth Sigmius |  Sometimes
Někdy to jediné, co vám život nadělí, je psí hovno na podrážce. Máte v podstatě dvě možnosti. Buďto s ním jít dál, nebo ho otřít o nejbližší trávník. Někdy vás ale život dovede na trávník, kterej je plnej psích hoven.

Rok dva tisíce Sigmanáct, aneb konec jedné patálie

4. července 2017 v 0:16 | Xerodoth Sigmius |  Sometimes
Někdy je prostě čas hnout se dál a pálit mosty.

O fanouškovství na sociálních sítích

30. května 2017 v 22:29 | Xerodoth Sigmius |  Výflusy, úvahy a všelijaký odpad
Už se na internetech pohybuju nějakej ten pátek a všímám si jistých věcí na sociálních sítích. Jde jen o hloupý termín, ale vždycky mě bolí oči, v jakém kontextu a k jakým lidem se vztahuje. Přitom by se dala použít spousta jiných, přijatelnějších.

Snad už více není žádný převtělení

8. května 2017 v 23:49 | Xerodoth Sigmius |  Básničky, povídky a věci jim podobné
Sigmův poetický krok zpět. Napsaný víceméně z fleku dnes odpoledne v Indigu. Věci v mém životě se tak nějak začaly přemisťovat, měnit a nahrazovat. A já jsem bytost, kterou změny děsí. Navíc mám nějak pocit, že moje hlava trochu umělecky stagnuje a já nedělám poslední měsíce nic jiného než psaní Issues a korekci Duše, abych mohl odeslat finální verzi. Tolik k deníčkovému zápisu.